Trestní odpovědnost

Plátci pojistného jsou ve zdravotním pojištění (kromě státu): hromadní plátci pojistného, tj. zaměstnavatelé, platící pojistné za sebe a za své zaměstnance, samoplátci, mezi které řadíme osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů.

V tomto článku autoři tematicky navážou na předchozí texty Petra Pospíšila publikované v posledních letech na stránkách tohoto časopisu, které se zaměřovaly na problematiku odpovědnosti za činnost a hospodaření včetně trestní odpovědnosti právnických osob a criminal compliance programů v prostředí územních samosprávných celků a jejich organizací. V nyní předkládaném článku autoři věnují pozornost související problematice whistleblowingu a ochraně oznamovatele a právní úpravě této problematiky, která již nyní určitým subjektům v České republice přináší nové povinnosti a jejíž dopady budou brzy ještě významnější v souvislosti s očekávaným přijetím českého zákona o ochraně oznamovatele.

Zaměstnavatel je plátcem pojistného za své zaměstnance a pojistné odvádí v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění všem zdravotním pojišťovnám, jejichž pojištěnce zaměstnává. Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ za zaměstnance, je kalendářní měsíc. Zaměstnavatel odvádí z vyměřovacího základu 2/3 pojistného, které je povinen hradit za zaměstnance, a současně odvádí 1/3 pojistného, kterou je povinen hradit zaměstnanec, a to přímou srážkou ze své mzdy. Tuto srážku je zaměstnavatel oprávněn provést i bez souhlasu zaměstnance.

V tomto článku tematicky navážu na své předchozí texty publikované na stránkách tohoto časopisu, v nichž jsem se opakovaně zaměřil na problematiku odpovědností za činnost a hospodaření příspěvkové organizace územního samosprávného celku. Nyní bude pozornost věnována zejména tzv. criminal compliance programům jako relativně novému nástroji reagujícímu na změny v právní úpravě trestní odpovědnosti právnických osob v České republice.

O povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku nejen ve smyslu § 180 daňového řádu a možných trestněprávních dopadech nesplnění této povinnosti toho bylo napsáno již poměrně dost, ovšem jelikož zákon umožňuje poměrně široký výklad subjektů, které by potenciálně mohly být pachateli přečinu dle § 227 trestního zákoníku , považuji za vhodné k tomu uvést několik upřesňujících poznámek a judikatorních závěrů, a to zejména s důrazem na možnou trestní odpovědnost zmocněnce povinného subjektu.

Příspěvek stručně popisuje českou úpravu trestní odpovědnosti právnických osob, především se v něm budu zabývat obsahem zákona o trestní odpovědnosti právnických osob č. 418/2011 Sb. , účinného od 1. 1. 2012 (dále jen TOPO ), a jeho dvěma důležitými novelizacemi - zákony č. 141/2014 Sb. (účinným od 1. 8. 2014) a č. 183/2016 Sb. (účinným od 1. 12. 2016). Krátce se soustředím na základní instituty upravené zákonem a zdůrazním některé problémy s jeho aplikací v praxi, avšak podotýkám, že v tomto článku půjde jen o prosté vysvětlení základních pojmů a východisek pro širší právnickou veřejnost.

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění patří především řádné placení pojistného a plnění oznamovací povinnosti za své zaměstnance. Jestliže zaměstnavatel tyto zákonem dané povinnosti neplní, může zcela reálně očekávat sankce ze strany zdravotních pojišťoven, které se při výkonu svých práv soustřeďují především na dlužníky, resp. na ty zaměstnavatele, kteří zákonné povinnosti porušují.

Dne 1. 12. 2016 nabyla účinnosti novela zákona č. 418/2011 Sb. , o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti PO“), publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 183/2016 Sb. (dále jen „novela“). Legislativní proces této vládní novely byl poměrně dlouhý, neboť trval více než půldruhého roku.

Poslanecká sněmovna na své 47. schůzi konané dne 24. 5. 2016 přehlasovala zamítavé stanovisko Senátu, a setrvala tak na původním znění novely zákona č. 418/2011 Sb. , o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Novela bude nyní předložena k podpisu prezidentovi republiky a účinnosti nabude prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jejího vyhlášení ve Sbírce zákonů. Tento článek je zaměřen na změny, které tato novela přináší v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob.

Zákon č. 183/2016 Sb. , kterým se mění zákon č. 418/2011 Sb. , o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, vyšel v částce č. 70/2016 Sb. , rozeslané 13. června, s účinností od 1. prosince 2016. V této souvislosti upozorňujeme na několik změn, které novela přináší.

Pojem kreativního účetnictví se v posledních letech stává i mezi odbornou veřejností velmi populární. Před několika lety bylo často považováno kreativní účetnictví automaticky za podvodné. Nicméně lze konstatovat, že použití kreativních metod účetnictví se lze v praxi jen těžko vyhnout, a pokud je využito v mezích věrného a poctivého obrazu účetnictví, které je vymezeno příslušným účetním rámcem, u nás v kontextu českých účetních předpisů, může mít pro řízení a rozvoj společnosti pozitivní důsledky. Uživatelé účetních výkazů by proto měli vazbám ve vykazovaných informacích porozumět a umět využít nástrojů umožňujících identifikovat rizika manipulace účetních výkazů, případně neúčetních informací nad rámec věrného a poctivého obrazu. A zároveň by se měli obeznámit s možnými důsledky a legislativním rámcem mezí a „mantinelů“ kreativního účetnictví a v neposlední řadě se s důsledky a postihy podvodných jednání seznámit.

Dne 1. ledna 2012 nabyl účinnosti zákon č. 418/2011 Sb. , o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále také jen „zákon“). Tímto zákonem byly nově upraveny podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit a v neposlední řadě také postup v trestním řízení vedeném proti právnickým osobám. Uvedený zákon v současné podobě vychází v zásadě z toho, že právnické osoby mohou být postihovány pouze za jednání, k jejichž postihu Českou republiku zavazují mezinárodní smlouvy nebo právo Evropské unie - v zákoně jsou tedy taxativně vyjmenovány trestné činy (kterých je přes 80), za něž může být právnická osoba stíhána. Podle dostupných informací bylo za dobu účinnosti odsouzeno již více než deset společností a trestní řízení běží v několika desítkách dalších případů. Nejčastěji jsou společnosti stíhány právě za provinění se proti daňovým předpisům; jedné byl dokonce udělen „trest nejvyšší“, tedy její zrušení.

Víte, že s účinností od 1. 1. 2012 právnická osoba může být odpovědná i za trestné činy spáchané jejími zaměstnanci? Zajímá Vás, jak omezit riziko přičitatelnosti trestného činu spáchaného zaměstnanci právnické osobě? Víte, jak nastavit vnitřní kontrolní mechanismy za účelem předcházení a odhalování trestné činnosti na pracovišti? Zajímá Vás, co udělat, aby trestní odpovědnost právnické osobě v případě již spáchaného trestného činu zanikla? Zajímá Vás, jaké lze právnické osobě uložit tresty? Víte, že údaje z evidence Rejstříku trestů o právnických osobách jsou veřejně přístupné? Máte podezření ze spáchání trestného činu Vaším zaměstnancem, vedením Vaší společnosti, dodavatelem či konkurentem? Víte, jak tuto situaci řešit? Odpovědi na (nejen) tyto otázky můžete najít v následujícím článku.

Na konci loňského roku byl ve Sbírce zákonů pod číslem 418/2011 Sb. publikován zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zákon“). Tento zákon byl nejprve v polovině listopadu vrácen prezidentem Poslanecké sněmovně, která však jeho veto přehlasovala a zákon se tak stal účinným již od 1. 1. 2012.

V roce 2011 vyšlo ve Sbírce zákonů 472 nových zákonů, vyhlášek, nařízení vlády a nejrůznějších sdělení, přičemž většina zákonů novelizovala celou řadu již existujících předpisů (v jednom případě plných 120 zákonů!). Je nasnadě, že této legislativní smršti nebyly uchráněny ani účetní a daňové předpisy. Naštěstí tentokrát nešlo o zásadní a významné věcné změny, s výjimkou zvýšení dolní sazby DPH z 10 % na 14 % a navýšení slev na dani z příjmů fyzických osob.

Profese daňového poradce je v České republice profesí regulovanou zvláštním zákonem - zákon č. 523/1992 Sb. , o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon tak stanoví základní práva a povinnosti daňového poradce při výkonu daňového poradenství a odpovědnost za porušení povinností. Tato odpovědnost může být jednak disciplinární, dále pak může mít povahu občanskoprávní nebo obchodněprávní z porušení smluvních povinností vůči klientovi a v případě odpovědnosti za škodu způsobenou klientovi. Poradce může při výkonu daňového poradenství nést dále také správněprávní odpovědnost. Nejzávaznější dopad spojený s protiprávním jednáním poradce pak přináší samozřejmě porušení trestněprávních norem.

V říjnovém čísle časopisu Účetnictví v praxi č. 10/2011 na s. 8 bylo upozorněno na chystané změny od 1. 1. 2012 s tím, že byly podrobně popsány změny v zákoně č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Novela ZDPH byla po vrácení Senátem a po obstrukcích ze strany ČSSD znovu přijata Poslaneckou sněmovnou 7. 11. 2011 ve znění schváleném na začátku září, a proto lze plně odkázat na komentář této novely z říjnového čísla. Tento článek seznamuje s dalšími legislativními změnami pro rok 2012.