Orgány státní

Dne 4. 1. 2020 nabyl účinnosti zákon č. 353/2019 Sb. , o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu (dále jen „nominační zákon “), jehož cílem je profesionalizace a stanovení pravidel pro výběr osob do funkcí v orgánech právnických osob s majetkovou účastí státu, tedy zamezení tzv. „politickým trafikám“ a zajištění odbornosti při řízení právnických osob s majetkovou účastí státu.

Náměstek ministra vnitra pro státní službu vydal dva nové služební předpisy, které reagují jednak na legislativní změny, zejména na velkou novelu zákona o státní službě z roku 2019, jednak na zkušenosti a požadavky z praxe. Tento text se zabývá novinkami a změnami, které tyto služební předpisy přinášejí pro státní zaměstnance a zaměstnankyně i pro služební úřady.

Jednou z nejzásadnějších odchylek od zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), je institut kárné odpovědnosti státního zaměstnance. S tímto institutem pak neoddělitelně souvisí proces projednávání kárného provinění, kterým je kárné řízení. Kromě příslušných ustanovení zákona o státní službě (a subsidiárně dalších předpisů, zejména správního řádu ) je nutné při aplikaci tohoto institutu přihlédnout i k metodickému pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3/2016, kterým se stanoví podrobnosti kárné odpovědnosti státních zaměstnanců a kárného řízení (dále jen „Metodický pokyn“). Je nezbytné rovněž sledovat rozhodovací praxi kárné komise druhého stupně a výhledově i příslušnou judikaturu.

Jedna z nejdůležitějších povinností, které se objevují v článku 12 a násl. nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Obecné nařízení“, je tzv. informační povinnost. Tato povinnost není zcela nová; v dosavadním zákoně č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů “), byla tato povinnost uvedena v § 11 , byť v užším pojetí.

Právní řád České republiky poskytuje obcím možnost vydávat právní předpisy s působností na území dané obce. V rámci primární (originární) novotvorby to jsou obecně závazné vyhlášky, v rámci sekundární (derivativní) novotvorby pak nařízení obcí. Zmocnění k vydávání obecně závazných vyhlášek je dáno přímo ústavním zákonem č. 1/1993 Sb. , Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava “), a sice v čl. 104 odst. 3, a dále je upraveno v § 10 a § 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích “). Oprávnění k vydání nařízení obce pramení z čl. 79 odst. 3 Ústavy , § 11 zákona o obcích a § 102 odst. 2 písm. d) zákona o obcích . S ohledem na skutečnost, že se jedná o právní předpisy (byť podzákonného charakteru), klade právní řád na jejich schvalování, vydávání, platnost a účinnost, podepisování a publikaci určitá pravidla.

Výběrové řízení je jedním z nejkomplikovanějších institutů zákona č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “), a představuje značně administrativně náročnou disciplínu jak pro uchazeče, tak zejména pro personalisty služebních úřadů. Jde o velice formalizovaný proces, s různými speciálními ustanoveními v závislosti na obsazované pozici, charakteristice uchazeče i fázi řízení. Účelem tohoto textu není představit ty nejzákladnější atributy výběrového řízení, neboť s nimi jsou již služební úřady dostatečně obeznámeny. Zaměřuje se spíše na problematické otázky vyvolané jednak veřejnoprávní povahou zákona o státní službě , jednak nedokonalostí samotné právní úpravy.

Vysvětlivky: GDPR - Nová právní úprava v podobě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), která nabývá účinnosti dne 25. 5. 2018. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Nařízení“, přináší několik nových povinností, mezi něž patří ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů dozorovému úřadu uvedené v článku 33.

Služební hodnocení představuje nejzásadnější nástroj personálního řízení státních zaměstnanců podle zákona č. 234/2014 Sb. , o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě “). Aby mohl být služebními orgány efektivně a řádně využíván, je nezbytné dobře porozumět jeho účelu, podstatě a úpravě. Přestože se jedná o relativně nový institut, bude letos prováděno již potřetí, a je tedy možné vyhodnotit i některé jeho problematické aspekty.

V následujícím příspěvku jsme pro vás připravili příklad řízení rizik v oblasti pořízení dlouhodobého majetku pro vybrané účetní jednotky. Příklad navazuje na článek věnovaný řízení rizik dle nové Metodiky řízení rizik ve veřejné správě č. 2/2016, které jsme se věnovali v časopise UNES č. 12/2017 na s. 21.

Metodický pokyn Centrální harmonizační jednotky (dále jen „CHJ“) Ministerstva financí České republiky přináší od dubna roku 2016 nový, a dle názoru autora mnohem logičtější přístup k řízení rizik v orgánech veřejné správy (dále také „OVS“), na které se vztahuje zákon č. 320/2001 Sb. , o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZFK “). Z letopočtu přijetí tohoto zákona v porovnání k roku přijetí metodiky by se zdálo, že řízení rizik ve veřejné správě nemělo mnoho let žádnou metodickou podporu. To však není pravda. Z dílny CHJ byly vydány: pokyn CHJ č. 6, z roku 2004 – pokyn k jednotnému uplatňování závazných pravidel a doporučení pro systém řízení rizik v orgánech veřejné správy; a dále Metodická pomůcka k nastavení řídící kontroly podle COSO ERM se zaměřením na řízení rizik v orgánech státní správy, platná od 1. 1. 2007. Obě metodiky v zásadě nastavily, terminologii, systém ohodnocování rizik a zasadily ho do systému vnitřního řízení a kontroly subjektů veřejné správy tak, jak to předpokládá ZFK . Nutno konstatovat, že tato zásadní úprava se ani vydáním metodiky z dubna roku 2016 nezměnila. To, v čem změna nastala, a to změna zásadní, je metodika přístupu.

Územní samosprávné celky mohou k zajištění svých činností zřídit speciální druh organizace – organizační složku. Organizační složka je zařízení bez právní subjektivity zřízená k plnění úkolů ve veřejném zájmu, zejména k hospodářskému využívání majetku obce a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, a to pouze v samostatné působnosti obce. Základní úpravu této problematiky obsahuje zákon č. 250/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech “). Následující příspěvek se bude zabývat organizační složkou zřízenou obcí.

Následující příspěvek je určen pro organizace, které používají rozpočtovou skladbu, především pro územní samosprávné celky a dobrovolné svazky obcí. Zabývá se problematikou konsolidace na úrovni vykazující jednotky. V článku je mj. popsána pomůcka pro volbu správné konsolidační položky a je řešena otázka jejich rozpočtování.

Od prvního dne roku 2018 vstupuje v účinnost zákon č. 303/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti se zrušením statusu veřejné prospěšnosti. Vláda předložila návrh tohoto zákona dne 10. 1. 2016 jako speciální zákon posilující roli statusu veřejné prospěšnosti v oblasti neziskových subjektů.

Dne 1. září letošního roku nabyl účinnosti zákon č. 193/2017 Sb. , který podstatným způsobem mění zákon č. 256/2001 Sb. , o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela zákona o pohřebnictví“). Před přijetím zákona č. 256/2001 Sb. , který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2002, byla oblast pohřebnictví upravena pouze vyhláškou č. 19/1988 Sb. , ze dne 9. listopadu 1987, o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, která se postupem času stala zcela nevyhovující.

Pro rok 2017 byla vydána rozsáhlá novela rozpočtové skladby, která má za následek nezbytné úpravy rozpočtu pro rok 2017, dále byly vydány i další novely zákonů s účinností od 1. 1. 2017, které mají na rozpočet rovněž vliv. O obsahu novely vyhlášky č. 323/2002 Sb. , o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o rozpočtové skladbě“), a dalších potřebných zásazích do rozpočtu 2017 bychom vás rádi tímto článkem informovali.

Poměrně běžnou situací je, že si účastník řízení během správního nebo přestupkového řízení pořizuje záznam tohoto jednání, a to jak obrazový, tak zvukový. Je tak pořizován záznam osoby, která vystupuje v pozici úřední osoby (veřejného činitele), jež jedná za správní orgán ve správním (přestupkovém) řízení. K této otázce se vyjádřil také Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 31. 3. 2010, čj. 5 As 37/2009-94 konstatoval, že účastník řízení má právo realizovat svá procesní práva a oprávněné zájmy a správní orgán je povinen umožnit účastníkům řízení uplatňovat v rámci výkonu veřejné správy jejich práva a oprávněné zájmy, které jim garantuje zákon.

Svaz měst a obcí zaslal v červnu 2016 na Ministerstvo financí dotazy k zákonu č. 250/2000 Sb. a k některým oblastem rozpočtové skladby. MF zaslalo SMO3) odpovědi počátkem listopadu 2016, které byly na stránkách SMO zveřejněny. S ohledem na vypořádání připomínek 15. novely vyhlášky č. 250/2000 Sb. došlo k nějakým úpravám, o kterých je třeba odbornou veřejnost včas informovat, a proto mimo jiné vznikl tento článek.