Důvodová zpráva k zákonu č. 349/2023 Sb., změna některých zákonů v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (tzv. konsolidační balíček nebo též tzv. ozdravný balíček) je jedním z klíčových výstupů dohody stran vládní , která byla veřejnosti finálně představena dne 11. 5. 2023. Tvoří nejvýznamnější část opatření ke snižování strukturálního deficitu státního rozpočtu a konsolidaci veřejných financí, přičemž se soustředí na ta témata, která vyžadují legislativní řešení ve formě změny zákona a která nejsou řešena v rámci samostatných projektů. Součástí odůvodnění materiálu je nicméně i stručné pojednání o změnách, které jsou z legislativního pohledu řešeny samostatně, a o změnách, které nevyžadují legislativní řešení, a lze je tedy realizovat exekutivními nástroji.

Formálním předkladatelem materiálu je Ministerstvo financí, nicméně se jedná o soubor návrhů, na kterém se podílely i ostatní rezorty a které byly na koaliční úrovni diskutovány s členy horní i dolní komory Parlamentu České republiky, přičemž myšlenkovým východiskem řady z nich byly návrhy a podněty odborné veřejnosti, zejména pak Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Ačkoli v rámci normativního textu návrhu jsou zákony řazeny v souladu s Legislativními pravidly vlády chronologicky podle data vydání novelizovaných zákonů, pro účely obecné části důvodové zprávy jsou témata zpracována dle jednotlivých tematicky souvisejících oblastí.

Odůvodnění především ekonomického aspektu, který byl vzat v potaz při celkové skladbě jednotlivých návrhů a opatření, je součástí přiložené . Vychází z myšlenky preference opatření především na výdajové straně státního rozpočtu doprovázených opatřeními na příjmové straně veřejných rozpočtů s důrazem na státní rozpočet.

Na konsolidační opatření je třeba nazírat nejen optikou krátkodobou, ale je nutné k nim přistupovat jako k investici do budoucnosti země. Podobně jako jiné investice mohou mít některé z nich své počáteční náklady a jejich přínosy se projeví v delším časovém horizontu. Hlavním přínosem je zvýšení stability systému veřejných financí a posílení příznivého proinvestičního prostředí, které podpoří blahobyt obyvatel České republiky.

Konsolidačními opatřeními je zapotřebí rozumět nejen ta opatření, která mají přímý vliv na snižování výdajů veřejných rozpočtů, popřípadě zvyšování jejich příjmů. Je mezi ně nutné řadit i opatření, která přináší větší efektivitu a zjednodušení, což v konečném důsledku přinese potenciál pro úspory na straně státu, ale i fyzických a právnických osob. Na konsolidační opatření proto nelze nahlížet pouze prizmatem maximální bezprostřední finanční úspory, ale též jako posun k efektivnějšímu a přehlednějšímu uspořádání některých agend a témat, které se v rámci navrhovaných změn otevírají a které by samostatně bylo možné řešit se stejným výsledkem jen velice obtížně.

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (tzv. konsolidační balíček) je souborem novel těchto zákonů (řazeno chronologicky podle čísla ve Sbírce zákonů):

Navrhované změny v jednotlivých předpisech jsou podrobněji popsány v následujících kapitolách, popřípadě jsou (v případě méně rozsáhlých změn) odůvodněny ve zvláštní části této důvodové zprávy. V rámci obecné části důvodové zprávy je upřednostněn koncept, kdy o určitém tématu je pojednáno uceleným způsobem, čímž dochází v některých případech ke sloučení kapitol, které jsou při standardním zpracování obecné části důvodové zprávy řešeny v samostatných kapitolách.

Tato část je strukturována dle jednotlivých stěžejních témat. Kumulativně se věnuje jak stručnému popisu a zhodnocení stávajícího právního stavu, tak otázce odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, jakož i vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy. Výsledkem by mělo být ucelené obecné pojednání o klíčových tématech navrhované právní úpravy.

Kapitola je zpracována tak, aby obsahovala stručný popis jednotlivých konsolidačních opatření. Případná podrobnější obecná pojednání k vybraným tématům jsou pak součástí zvláštní části důvodové zprávy, kdy je tento obecný blok zařazen před odůvodnění jednotlivých novelizačních bodů. Obdobným způsobem je přistoupeno i ke zpracování obecného odůvodnění změn, které s konsolidací veřejných financí souvisí pouze nepřímo, neboť se jedná o změny zákonů, které se v souvislosti s touto konsolidací navrhuje novelizovat. S ohledem na procesní ekonomii, jakož i s ohledem na závazek vlády realizovat změny zákonů prostřednictvím minimálního počtu novel dochází ke spojení stávajících běžících legislativních projektů, které se nachází v podobné fázi legislativního procesu a které se týkají týchž zákonů.

Současná ani navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

Následuje výčet jednotlivých témat řazený podle gescí jednotlivých rezortů, přičemž úvodní blok tvoří témata v gesci Ministerstva financí začínající jednotlivými daněmi.

Kvantitativně největší část změn v oblasti daně z příjmů fyzických osob se týká omezení či zrušení daňových výjimek. Cílem zde není pouze dosažení fiskálního efektu, ale především zjednodušení a narovnání stávajícího stavu. Obecně platí, že tzv. daňové výjimky nemusí být vždy pouze nesystémovou výjimkou reflektující zvýšený zájem zákonodárce o určitý segment či oblast ve snaze jej tímto způsobem podpořit (a tím založit eventuální nerovnost či kolizi s principem ). Část daňových výjimek je žádoucí z hlediska elementární spravovatelnosti dané daně. Jinými slovy, zájem společnosti na efektivní správě dané daně zde převáží nad zájmem absolutní rovnosti či jednoduchosti normativního textu. Oblast daní je oblastí, která se od řady jiných oblastí regulovaných zákonem liší tím, že je jedním ze základních nástrojů politiky vlády, resp. parlamentní většiny. Logickým důsledkem toho je, že se politické preference politických stran a hnutí, které v daném čase disponují dostatečnou politickou silou, odráží též v podobě daňových výjimek, které jsou z pohledu teorie nesystémové, a to zejména s ohledem na narušení principů , a , což je požadavek na to, aby daňová opatření nevedla ke změně běžného vzorce chování poplatníků s cílem optimalizovat svou daňovou zátěž. Platí, že eliminace výjimky, která již působí, je vždy těžší, neboť kromě nalezení politické shody na jejím odstranění je nutné čelit i nespokojenosti těch, kteří vzorce svého chování dosavadnímu stavu přizpůsobili, popřípadě na něm vystavěli svůj .

Popis a zhodnocení současného stavu a navržené řešení (členěno dle jednotlivých témat):

- s ohledem na negativní efekty daňové výjimky se navrhuje parametrické snížení této slevy na dani, která se nově omezí výhradně na manžela/manželku pečující o dítě pouze do 3 let věku. Hlavním důvodem omezení je, že stávající nastavení výjimky odrazuje poplatníky od vstupu na trh práce a započetí významnější výdělečné činnosti, protože při překročení limitní hranice příjmů nárok na slevu zaniká.

- s ohledem na neplnění účelu daňové výjimky se navrhuje zrušení tzv. neboli slevy na dani za umístění dítěte do předškolního zařízení. Hlavním důvodem je, že benefit zpravidla uplatňují středně a vysokopříjmové skupiny obyvatel s dostatečně vysokým základem daně, zatímco ti nízkopříjmoví (např. samoživitelé pracující na částečné úvazky) po uplatnění ostatních slev tuto podporu zpravidla pro nízký základ daně nevyužijí. Při sazbě daně z příjmů fyzických osob 15% odpovídá částka základní slevy na dani na poplatníka, tj. 30 840 Kč ročně, základu daně ve výši 205 600 Kč. Přepočtem na měsíc jde o příjem na úrovni minimální mzdy. Pro tyto nízkopříjmové skupiny poplatníků tedy školkovné žádnou výhodou není, protože si ho vzhledem k nízké dani nemohou uplatnit. Školkovné je proto dobrým příkladem toho, že daňové nástroje nejsou vždy nejvhodnějším nástrojem realizace sociální politiky. K revizi této výjimky bylo přistoupeno mj. s vědomím záměru vlády navýšit kapacity předškolních zařízení.

- s ohledem na negativní efekty daňové výjimky se navrhuje zrušit slevu na dani na studenta. Hlavním důvodem je nízká efektivita vůči klasickým studentům, kterým by v principu postačovala standardní sleva na poplatníka, která plně eliminuje zdanění u výdělku 205 600 Kč ročně, což odpovídá průměrnému měsíčnímu přivýdělku ve výši cca 17 100 Kč. Tj. dodatečnou slevu na studenta využijí jen ti studenti, kteří vydělávají částky větší, naopak slabě finančně saturovaní studenti tuto slevu nevyužijí vůbec. Současně dojde k snížení stimulu pro nežádoucí jev, kdy určité osoby mají studenta jen formálně (tj. sice jsou ke studiu zapsaní, ale vzdělávací zařízení již nenavštěvují) a mohou tak čerpat výhodu spojenou s touto slevou na dani.

- navrhuje se zrušení osvobození nepeněžních benefitů zaměstnancům, neboť jde o selektivní daňovou výjimku, kterou efektivněji uplatňují především větší zaměstnavatelé. U malých firem či živnostníků s malým počtem zaměstnanců není totiž vždy efektivní administrovat tyto daňové benefity tak, aby byly využity naplno.

- s ohledem na neplnění účelu daňové výjimky se navrhuje zrušení osvobození nadlimitních stravenek. Ty dnes na rozdíl od tzv. mohou být poskytovány bez limitu, čímž mohou tyto stravovací benefity činit řádově i stovky korun denně (tzv. manažerské stravenky). V souvislosti s tím dojde i k úpravě stravovacího paušálu tak, aby ho mohly adekvátně čerpat i osoby na delších pracovních směnách.

- v souladu s principy ochrany veřejného zdraví a bojem se závislostmi se navrhuje snížit limit pro osvobození příjmů z tombol a hazardních her, a to ze stávajícího 1 mil. Kč na 50 000 Kč. Úplné zrušení tohoto osvobození by již nebylo produktivní, neboť by znamenalo výraznou dodatečnou administrativní zátěž pro stát, kdy by každý hráč musel podávat daňové přiznání a v něm dokládat nejen své příjmy, ale i výdaje (tj. každé "zatočení" v automatu). Konstrukci stropu se navrhuje zachovat, tj. pro loterie a tomboly strop bude nadále aplikován z hrubé částky a způsobem zdanění bude nadále srážková daň. Pro ostatní hry bude tak jako dosud příjem osvobozen, nepřesáhne-li rozdíl mezi úhrnem výher a vkladů v rámci dané hazardní hry daný strop.

- navrhuje se zrušení odpočtu od základu daně ve formě zaplacených členských příspěvků odborům, neboť jde o vysoce selektivní výjimku. Mnozí lidé jsou členy různých neziskových organizací - např. výchova a vzdělávání mládeže, sport apod. a žádný odpočet od základu daně uplatnit nemohou. Z pohledu zásad rovnosti a spravedlnosti je obtížné zdůvodnit, proč právě jen tento jeden neziskový subjekt má právo na toto zvýhodnění.

- navrhuje se ponechat současné osvobození příjmů z prodeje cenných papírů od zdanění daní z příjmů fyzických osob do výše 100 000 Kč za zdaňovací období a zároveň se nově ohraničuje osvobození příjmu z prodeje cenného papíru / podílu ve společnosti při splnění časového testu 3 roky, resp. 5 let mezi nabytím a prodejem na 40 000 000 Kč na poplatníka.

- do budoucna by měl být tento příjem standardně daněn jako příjem zaměstnance, a nikoli tedy jako tzv. . Díky tomu se z tohoto příjmu bude platit pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Obdobná situace bude platit pro renty pro bývalé prezidenty. Samotná výše renty bude navázána na vývoj platu ústavních činitelů, kdy namísto fixní částky bude odvozena od základního platu poslance.

- v současné době je umožněna daňová uznatelnost tzv. , a to do výše 500 Kč při splnění dalších podmínek. Jednou z těchto podmínek je, že daný předmět není předmětem spotřební daně s tím, že daňově neuznatelný je dar zejména tabákových či alkoholických výrobků. Jedinou výjimkou je zde tiché víno, na které se toto omezení nevztahuje, což je nekoncepční a selektivní zásah (nadto lze předpokládat, že ne všechno vykázané tiché víno uplatněné jako výdaj na reprezentaci je ve výsledku opravdu darováno).

- návrhem se odstraní sporná oblast podpory formou daňové výjimky. Odpadne tak mj. formalistické posuzování toho, co se podle zákona rozumí "dalším vzděláváním".

- mzdové vyrovnání v hornictví a odstupné horníkům je plněním dle vyhlášky č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci (dále též "vyhláška č. 19/1991 Sb."), která je již mnoho let zrušená (od 1. 12. 2003). Jde tedy o výjimku, která je navíc i nesystémová, neboť odstupné či vyrovnání placené u jiných zaměstnavatelů je standardně zdaněno.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Velká část výjimek se váže k tzv. , z nichž je inkaso daně z příjmů fyzických osob relativně malé. Množina zákonem explicitně normovaných výjimek by se měla omezit pouze na významné položky (velké jednorázové příjmy - např. prodej nemovitých věcí krátce po jejich nákupu apod.).

Navržené řešení:

Z důvodu zjednodušení právní úpravy daní z příjmů a snížení administrativní zátěže poplatníků se navrhuje zavést obecný limit pro osvobození ostatních příjmů (tj. příjmů jiných než ze zaměstnání a z podnikání) od daně z příjmů. Tento obecný limit se uplatní pouze pro ostatní příjmy, které nejsou osvobozeny na základě jiného ustanovení zákona o daních z příjmů. Limit bude fungovat na jednotlivé druhy příjmů, v rámci každého druhu se uplatní osvobození tehdy, pokud úhrn příjmů tohoto druhu za kalendářní rok nepřesáhne 50 000 Kč. Jde-li o příjem podléhající srážkové dani, limit se bude aplikovat na každý jednotlivý příjem.

Navržené řešení je z pohledu příjmů veřejných rozpočtů samo o sobě negativní, nicméně žádoucí z hlediska větší transparentnosti systému. Pokud budou zároveň zrušena níže uvedená osvobození, může být potenciálně i pozitivní dopad.

Na základě výše uvedeného není důvod zachovat následující osvobození:

Současně dojde ke sjednocení limitu pro jiná osvobození ostatních příjmů v § 10 zákona o daních z příjmů též na 50 000 Kč, a to pro:

Popis a zhodnocení současného stavu:

Sazba daně z příjmů fyzických osob je v současné době ve výši 15% a 23% (tzv. od 48násobku průměrné mzdy). Progresivní sazba se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zaměstnání, tak na ty, které jsou získány z podnikání či z nájmu nebo které jsou jinými příjmy.

Navržené řešení:

Pásmo příjmů, v rámci kterého se uplatní 23% sazba daně, bude namísto 48násobku průměrné mzdy začínat na 36násobku průměrné mzdy. Tím dojde k rozšíření množiny vysokopříjmových poplatníků, vůči nimž se uplatňuje zvýšená sazba daně. Jde o solidární krok, aby se i tito poplatníci více podíleli na konsolidaci veřejných financí.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Příjmy, resp. zisky právnických osob jsou zdaňovány lineární sazbou ve výši 19%. Dlouhodobě je stabilní a ve srovnání s Evropskou unií patří k nižším sazbám.

Navržené řešení:

Zvýšení sazby daně z příjmů právnických osob z 19% na 21%. Tím se Česká republika přiblíží k evropskému průměru. Navýšení sazby daně o 2 procentní body bude doprovázeno úpravou rozpočtového určení daní u inkasa daní z příjmů, aby tento dodatečný dopad byl 100% příjmem státního rozpočtu.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Nákup osobních automobilů je v současné době zvýhodněn, pokud jsou auta nakupována tzv. "". Jedná se o daňově uznatelný náklad a osobní automobily je tak možné odepisovat jako náklad bez věcného omezení jejich účelnosti a limitu pořizovací ceny. Například v roce 2020 bylo ze 101 nově v České republice registrovaných Ferrari 96 registrováno na firmu. Do roku 2007 platil limit ve výši 1,5 mil. Kč pro odepisování osobního automobilu ze základu daně.

Navržené řešení:

Omezení daňové uznatelnosti při nákupu konvenčních osobních automobilů pro podnikatelské účely na první 2 miliony Kč z ceny vozu. Hlavním důvodem je zamezit situacím, kdy si podnikatelé pořizují luxusní vozy k soukromému užívání, čímž se vytrácí původní záměr daňového zvýhodnění nákupu automobilů a dochází k narušení zásady .

Popis a zhodnocení současného stavu:

V současné době se tzv. mimořádné daňové odpisy uplatňují pro hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 1 a 2 a pořízený v letech 2020 až 2023. Automobily, které jsou zařazovány do 2. odpisové skupiny, lze oproti standardnímu režimu odepsat za 24 měsíců, a to rovnoměrně bez přerušení v prvních 12 měsících do 60% vstupní ceny a následujících 12 měsíců do 40% vstupní ceny.

V případech, kdy zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci služební vozidlo i pro soukromé účely, je zákonem o daních z příjmů určena výše měsíčního příjmu zaměstnance v podobě poskytnutí tohoto vozidla na 0,5% vstupní ceny poskytnutého vozidla, jedná-li se o nízkoemisní vozidlo, a 1% vstupní ceny poskytnutého vozidla, nejedná-li se o nízkoemisní vozidlo.

Navržené řešení:

S ohledem na kroky v oblasti dekarbonizace dopravy v kontextu aktualizace Národního plánu obnovy České republiky a se zřetelem k souvisejícím doporučením Evropské komise se navrhuje několik pozitivně motivačních opatření v oblasti daní z příjmů, jejichž účelem je vést poplatníky k ekologicky udržitelnějšímu chování a přispívat tak k celospolečenskému úsilí o snižování emisí skleníkových plynů.

Navrhovaná opatření se nově budou týkat bezemisních vozidel, tedy vozidel, která jako palivo používají výlučně elektrickou energii nebo vodík nebo jiný způsob pohonu, při kterém nevznikají žádné CO2. Ve vztahu k bezemisním vozidlům se navrhuje prodloužení účinnosti možnosti uplatňovat mimořádné daňové odpisy dlouhodobého majetku, a tím v současné ekonomicky obtížné době dočasně podpořit zájem poplatníků o pořízení ekologicky vhodnějšího vozidla prostřednictvím možnosti rychlejšího uplatnění jeho pořizovací ceny v daňově uznatelných nákladech, v důsledku čehož dojde k dočasnému snížení základu daně. Prodloužení možnosti uplatňovat mimořádné daňové odpisy se vztahuje pouze na bezemisní vozidla, a to na dobu 5 let (tj. pořízených v letech 2024 až 2028). Dále se navrhuje snížení výše příjmů ze závislé činnosti plynoucích zaměstnanci v souvislosti s bezplatným poskytnutím bezemisních motorových vozidel zaměstnavatelem ke služebním i soukromým účelům, a to na 0,25% vstupní ceny poskytnutého vozidla za kalendářní měsíc.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Zákon o dani z přidané hodnoty obsahuje celkem 3 sazby daně: základní 21%, první sníženou 15% a druhou sníženou 10%.

Navržené řešení:

Redukce počtu sazeb daně z přidané hodnoty (dále též "DPH") na základní 21% a sníženou 12%. Přesunutí vybraného zboží a služeb ze snížené do základní sazby daně z přidané hodnoty. Knihy budou nově osvobozeny od daně.

Hlavním cílem tohoto opatření je zjednodušení systému DPH sjednocením dvou snížených sazeb (15% a 10%) do jedné společné ve výši 12%. Opatření povede k vyšší efektivnosti a transparentnosti systému DPH, omezení příležitostí k daňové optimalizaci a v neposlední řadě k odstranění absurdit jako v případě aplikace tří různých sazeb DPH u točeného piva.

Sjednocením snížených sazeb DPH ve výši 12% se současně snižuje DPH (a tím i inkaso veřejných rozpočtů) u řady aktuálně citlivého zboží a služeb jako např. u potravin s výjimkou většiny nápojů či stavebních prací, dětských autosedaček nebo pohřebních služeb. Speciální položkou jsou knihy, které se navrhuje daní z přidané hodnoty vůbec nezatěžovat. Naopak položky bez prokazatelného sociálního či zdravotního významu, které byly v minulosti zařazeny do snížené sazby v reakci na skutečnosti, které již pominuly (covidová krize, zákonem stanovená povinnost evidence tržeb), se navrhuje přesunout do základní sazby DPH. Konkrétně se jedná o kadeřnické a holičské služby, točené pivo, služby autorů a umělců, sběr, přeprava a skládkování komunálního odpadu, opravy obuvi, kožených výrobků a kol, úklidové práce, palivové dřevo, některá periodika. Ostatní položky z některé ze dvou snížených sazeb zůstávají ve sjednocené snížené sazbě 12%, výjimku tvoří pouze řezané květiny a dekorativní listoví, noviny, časopisy a periodika vycházející častěji než třikrát týdně a dovoz uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností. Ze základní do snížené sazby DPH se přesouvá pouze příležitostná a zvláštní linková hromadná autobusová doprava osob.

Rozpočtově negativní souhrnný dopad všech navržených úprav systému DPH vytváří současně protiinflační stimul.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Nákup hodnotnějších osobních automobilů je při nákupu tzv. na firmu zvýhodněn (v roce 2020 bylo ze 101 nově v České republice registrovaných Ferrari 96 registrováno "na firmu") nejen na dani z příjmů (daňově uznatelný náklad), ale tak možností uplatnit odpočet daně na dani z přidané hodnoty.

Navržené řešení:

V souladu s čl. 177 Směrnice 2006/112/ES bude konzultováno s výborem pro DPH možnost z části vyloučit odpočet daně u vybraných osobních automobilů s tím, že tato konzultace proběhne do konce roku 2023. Tento mechanismus je navržen tak, že si plátce může nově uplatnit maximální souhrnnou částku 420 000 Kč (což odpovídá základu daně 2 mil. Kč a dani se sazbou daně ve výši 21%) nároku na odpočet daně, a to nejen z titulu pořízení takového automobilu, ale také včetně následného technického zhodnocení.

Popis a zhodnocení současného stavu:

I-----------------------------------------I----------------------------------I
I Bezolovnatý benzín                      I 12 840 Kč/1 000 l                I
I-----------------------------------------I----------------------------------I
I Letecké pohonné hmoty benzínového typu  I 12 840 Kč/1 000 l                I
I (např. AVGAS 100 LL)                    I                                  I
I-----------------------------------------I----------------------------------I
I Motorová nafta                          I 8 450 Kč/1 000 l 1)              I
I-----------------------------------------I----------------------------------I
I Letecký petrolej (kerosen)              I 8 450 Kč/1 000 l 1)              I
I-----------------------------------------I----------------------------------I
I Těžké topné oleje                       I 472 Kč/t                         I
I-----------------------------------------I----------------------------------I
I Lehké topné oleje                       I 660 Kč/1 000 l                   I
I-----------------------------------------I----------------------------------I
I Zkapalněné ropné plyny (LPG) pro pohon  I 3 933 Kč/t                       I
I motorů                                  I                                  I
I-----------------------------------------I----------------------------------I
I Zkapalněné ropné plyny (LPG) pro výrobu I 0 Kč/t                           I
I tepla                                   I                                  I
I-----------------------------------------I----------------------------------I
I Biopaliva                               I stejná sazba jako pohonná hmota, I
I                                         I do které se přimíchávají         I
I-----------------------------------------I----------------------------------I

Příklad daně v praxi:

Motorová nafta a její substituty mají dočasně sníženou sazbu spotřební daně o 1,50 Kč/l v reakci na vysoké ceny pohonných hmot a jako podpora u dopravního sektoru. Stávající sazba daně z motorové nafty je téměř na minimální sazbě, kterou stanovuje směrnice Evropské unie o energetickém zdanění (330 €/1000 litrů, oficiálním přepočítacím kurzem tj. 8 094 Kč/1000 litrů).

S ohledem na snížení cen nafty pro řidiče schválila vláda rychlejší návrat spotřební daně z motorové nafty zpět na původní úroveň před invazí Ruska na Ukrajinu dříve než k 1. 1. 2024, a to konkrétně od prvního dne měsíce po účinnosti novely (sněmovní tisk č. 444).

Navržené řešení:

Zrušení či omezení následujících výjimek u spotřebních daní z minerálních olejů:

Popis a zhodnocení současného stavu:

I-----------------------------------I----------------------------------------I
I Cigarety                          I 30%  z maloobchodní ceny + 1,97 Kč/kus I
I                                   I nebo min. 3,52 Kč/kus                  I
I-----------------------------------I----------------------------------------I
I Zahřívané tabákové výrobky        I 3 Kč/g                                 I
I-----------------------------------I----------------------------------------I
I Tabák k ručnímu balení cigaret    I 3 000 Kč/kg                            I
I-----------------------------------I----------------------------------------I
I Doutníky                          I 2,29 Kč/kus                            I
I-----------------------------------I----------------------------------------I
I Cigarillos (malé doutníčky)       I 2,29 Kč/kus                            I
I-----------------------------------I----------------------------------------I
I Náplně do e-cigaret               I nepodléhá spotřební dani               I
I-----------------------------------I----------------------------------------I
I Nikotinové sáčky                  I nepodléhá spotřební dani               I
I-----------------------------------I----------------------------------------I

Příklad daně v praxi:

S koncem roku 2023 končí tříletý harmonogram postupného zvyšování sazeb spotřební daně u tabákových výrobků.

U alternativních tabákových výrobků platí, že zatím nejsou v rámci Evropské unie harmonizovány, neboť tyto výrobky nejsou určeny ke kouření, nebo neobsahují tabák.

V dohledné době bude zveřejněn ze strany Evropské unie legislativní návrh na revizi směrnice, jehož součástí bude zavedení harmonizované spotřební daně na náplně do e-cigaret a nikotinové sáčky včetně stanovení EU minimální sazby.

Navržené řešení:

V této oblasti se navrhují následující opatření:

V souladu s principy ochrany veřejného zdraví, bojem se závislostmi a doporučeními z NERV se navrhuje pokračovat v postupném čtyřletém zvyšování spotřební daně na tyto výrobky po roce 2023, kdy končí nastavený tříletý harmonogram růstu sazeb. Rychlejší růst sazeb u zahřívaného tabáku sleduje vývoj v okolních zemích a odborníky doporučované přiblížení zdanění zahřívaného tabáku k cigaretám. Aktuálně představuje daňové zatížení náplně zahřívaného tabáku zhruba 21% daně z kusu cigaret, v roce 2024 by měl být tento poměr na úrovni 29%. Mechanismus nových spotřebních daní vychází z pracovní verze novely evropské tabákové směrnice, která zavede regulaci těchto produktů obsahujících nikotin včetně EU minimálních sazeb. Zdanění tabáku do vodních dýmek se navrhuje upravit tak, aby podstatná část nákupu ke spotřebě v České republice nebyla realizována v zahraničí (čistě z důvodu vysoké daně).

Nejvyšší minimální sazba spotřební daně z cigaret je v Německu (177 EUR/1 000 ks), dále v Rakousku (158 EUR), v České republice (144 EUR), na Slovensku (132 EUR) a na posledním místě v Polsku (107 EUR). Polsko uplatňuje v letech 2023-2026 víceletý plán navyšování sazeb ze všech tabákových výrobků ve výši 10% ročně. K mírnému navyšování v posledním roce přistoupily všechny okolní země s výjimkou Rakouska.

Popis a zhodnocení současného stavu:

I---------------------------------------------I------------------------------I
I Líh obsažený ve výrobcích                   I 32 250 Kč/hl etanolu (100% ) I
I---------------------------------------------I------------------------------I
I Líh obsažený v destilátech z pěstitelského  I 16 200 Kč/hl etanolu (100% ) I
I pálení                                      I                              I
I---------------------------------------------I------------------------------I

Příklad daně v praxi:

Sazba daně z lihu obsaženého v destilátech z pěstitelského pálení (tj. vlastní ovoce, destilát pro vlastní spotřebu) je ve výši 50% základní sazby umožněna na základě vyjednané trvalé výjimky v Evropské unii.

Navržené řešení:

Pravidelné zvýšení spotřební daně z lihu o 10% v roce 2024 a o 5% v každém roce 2025-2027.

V souladu s principy ochrany veřejného zdraví, bojem se závislostmi a doporučeními z NERV vláda navrhuje nastavit čtyřletý harmonogram růstu sazeb spotřební daně z lihu po vzoru navrženého zdanění u tabákových výrobků. Čtyřletý harmonogram zvyšování sazeb přinese transparentní plán pro obě odvětví a svým přesahem přes volební období této vlády nebude ovlivněn volebním cyklem. Na základě trvalé výjimky dojednané v Evropské unii se bude nadále uplatňovat poloviční sazba u produktů z pěstitelského pálení pro vlastní spotřebu.

Ve srovnání s okolními zeměmi má Česká republika aktuálně nižší zdanění lihu než Polsko a Slovensko, a je tak na úrovni Německa.

Popis a zhodnocení současného stavu:

I---------------------------------------------I------------------------------I
I Zemní plyn pro pohon motorů (CNG, LNG)      I 264,80 Kč/MWh                I
I---------------------------------------------I------------------------------I
I Bioplyn pro pohon motorů                    I 264,80 Kč/MWh                I
I---------------------------------------------I------------------------------I
I Zemní plyn pro výrobu tepla                 I 30,60 Kč/MWh                 I
I---------------------------------------------I------------------------------I
I Bioplyn pro výrobu tepla                    I 30,60 Kč/MWh                 I
I---------------------------------------------I------------------------------I
I Pevná paliva                                I 8,50 Kč/GJ spalného tepla    I
I---------------------------------------------I------------------------------I
I Elektřina                                   I 28,30 Kč/MWh                 I
I---------------------------------------------I------------------------------I

V rámci tzv. Memoranda o dlouhodobé spolupráci v oblasti rozvoje vozidel na zemní plyn pro období do roku 2025 se vláda mimo jiné zavázala³⁾ nezvýšit sazbu daně ze zemního plynu pro pohon motorů do roku 2025 nad 290 Kč/MWh. Nicméně z uvedeného memoranda jsou možné výjimky, kdy je možné daň zvýšit nad tuto hranici, např. pokud příkladně schodek státního rozpočtu za kalendářní rok přesáhne 1,5% HDP.

Zákon dlouhodobě nezaznamenává žádné změny. Mezinárodní instituce (např. OECD, EK) připomínkují relativně nízké sazby daně nezohledňující externality a existenci některých neopodstatněných daňových výjimek.

Navržené řešení:

Zrušení osvobození metalurgických a mineralogických procesů od daně ze zemního plynu a některých dalších plynů, daně z pevných paliv a daně z elektřiny.

Popis a zhodnocení současného stavu:

I------------------------------------------I----------------I----------------I
I                                          I   Land-based   I    Internet    I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Loterie                                  I      35%       I      35%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Technická hra                            I      35%       I      35%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Živá hra                                 I      23%       I      23%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Bingo                                    I      23%       I      23%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Kursová sázka                            I      23%       I      23%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Kursová sázka - live sázka               I      23%       I      23%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Totalizátorová hra                       I      23%       I      23%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Tombola                                  I      23%       I       x        I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I TMR                                      I      23%       I       x        I
I------------------------------------------I----------------I----------------I

V současné době jsou poměrně nespravedlivě distribuovány příjmy hazardní daně z technických her. Historicky byl přisouzen obecním rozpočtům významnější podíl na inkasu hazardní daně z technických her (jak z tzv. , tak i internetových) s tím, že tento podíl je rozdělen dle množství automatů na území jednotlivých obcí, tj. dominantní část inkasa jde velmi disproporčně několika (zpravidla příhraničním) obcím.

Dnešní rozdělení inkasa:

Navržené řešení:

I------------------------------------------I----------------I----------------I
I                                          I   Land-based   I    Internet    I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Loterie                                  I      35%       I      35%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Technická hra                            I      35%       I      35%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Živá hra                                 I      30%       I      30%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Bingo                                    I      30%       I      30%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Kursová sázka                            I      30%       I      30%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Kursová sázka - live sázka               I      30%       I      30%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Totalizátorová hra                       I      30%       I      30%       I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I Tombola                                  I      30%       I       x        I
I------------------------------------------I----------------I----------------I
I TMR                                      I      30%       I       x        I
I------------------------------------------I----------------I----------------I

Zvýšení druhé sazby daně z hazardních her z 23% na 30%. Inkaso daně z hazardních her ze všech internetových her bude náležet ze 100% státu.

V souladu s principy ochrany veřejného zdraví a bojem se závislostmi vláda se navrhuje druhou sazbu 23% uplatňovanou aktuálně u živých her (např. kostky, karty, ruleta), binga, kursových sázek (sázky na výsledek, live sázky), totalizátorových her (dostihy), tombol a turnajů malého rozsahu (poker) zvýšit na 30%. Současně se navrhuje ponechat základní sazbu 35% uplatňovanou aktuálně u loterií a technických her ve stávající výši. U technických her jsou důvodem rizika plynoucí z překročení vrcholu tzv. , kdy další navýšení daně už kvůli rozšíření šedé ekonomiky negeneruje dodatečný přínos pro státní rozpočet. Návrh dále řeší zásadní neproporcionalitu, kdy výnos daně z technických her (jak land-based, tak na internetu) doposud plyne na úkor ostatních obcí pouze vybrané skupině obcí, které na svém území mají povolené technické hry, což je zejména u technické hry na internetu bezdůvodné. Dopady hraní na internetu u všech typů her totiž v principu nejsou vázány na místo, kde má hazardní společnost provozovnu/sídlo. Z tohoto důvodu se navrhuje změna rozpočtového určení daní tak, že výnos ze všech online hazardních her bude nově 100% příjmem státního rozpočtu a současně výnos ze všech land-based hazardních her bude nově 65% příjmem obcí a 35% příjmem státního rozpočtu.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Výnos daně z nemovitých věcí je 100% příjmem rozpočtů obcí.

Vlivem zrušení daně z nabytí nemovitých věcí je segment zdanění nemovitých věcí zatížen v podstatě jen marginálně, a to jak v relativním vyjádření ve vztahu k HDP (0,2% HDP), tak i v porovnání s ostatními zeměmi (Česká republika na 36. příčce z 38 zemí OECD).

Vzhledem k tomu, že daň z nemovitých věcí má ve většině případů pevnou sazbu daně, dochází v případě zachování sazeb daně na stejné výši k jejímu reálnému snižování (v relativním vyjádření k růstu mezd i cen). Většina sazeb daně z nemovitých věcí je fixní, v roce 2010 vzrostla většina z nich na dvojnásobek, některé sazby se ale za celou dobu existence zákona o dani z nemovitých věcí nezměnily.

Navržené řešení:

Zvýšení sazeb daně z nemovitých věcí až na dvojnásobek plně ve prospěch státního rozpočtu. Zavedení automatické valorizace daňové povinnosti podle inflace.

V souladu s doporučeními z NERV se navrhuje zavést státní část daně, která by odpovídala sazbě daně bez uplatnění místního koeficientu, jejíž inkaso bude 100% příjmem státu. Do současnosti přitom je nastavení daně pro státní rozpočet ztrátové, neboť její správa, kterou vykonávají finanční úřady, stojí 1,2 mld. Kč ročně, zatímco inkaso je 100% příjmem obcí. Obecní rozpočty zavedení státního koeficientu rozpočtově nijak nepoškodí a bude jim nadále náležet dosavadní inkaso daně ve formě místní části daně ovlivnitelné ze strany obce hodnotou místního koeficientu. Místní část daně tak bude moci dosáhnout až pětinásobku státní části daně.

Od roku 2025 se navrhuje zavést podle růstu inflace automatický valorizační mechanismus daně tzv. vycházejícím z růstu cenové hladiny oproti roku 2023. Růst inflačního koeficientu je zastropován tak, aby meziročně vyrostl nejvíce o jednu pětinu své aktuální hodnoty. V případě deflace nedojde ke snížení inflačního koeficientu. Inflační koeficient neovlivní daň za zemědělské pozemky, neboť v jejich případě je inflace již zohledněna v průměrné ceně pozemku stanovené vyhláškou.

Daňové zatížení segmentu nemovitých věcí v České republice je dlouhodobě bagatelní, což dále zvýraznilo zrušení daně z nabytí nemovitých věcí v roce 2020. Podíl výnosu běžné daně z nemovitých věcí v České republice na celkovém daňovém výnosu za rok 2020 dosahoval podílu ve výši 0,6%, což nás řadilo na 24. místo ze zemí Evropské unie. Zároveň na HDP dosahoval zanedbatelného podílu ve výši 0,2%, což nás rovněž řadilo na 24. místo ze zemí Evropské unie (a 36. místo z 37 zemí OECD s průměrnou hodnotou 1,8% HDP). Při navrženém zvýšení daně z nemovitých věcí by se umístění České republiky změnilo na 19. - 20. místo v Evropské unii.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Kolkové známky (dále též jako "kolky") jsou jednou z platebních metod, nicméně poměrně zastaralou. Jejich potřeba se snižuje s nárůstem elektronických alternativ plateb. V minulosti byly indikovány podvody (odlepování a případné čištění již použitých kolků).

Navržené řešení:

Kolky zcela jako platební prostředek zrušit. Úspora je především v distribuci kolků (cca 60 mil. Kč/rok). Náklady na tisk kolků jsou spíše nárazovou záležitostí, nicméně v případě jejich zachování by muselo dojít k doplnění ochranných prvků apod. Kolky se zruší bez náhrady. Současné platební metody (kreditní karty, převody přes účet) jsou plně dostačující k jejich nahrazení. Počítá se s určitým přechodným obdobím, kdy stávající kolky bude možné uplatnit.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Soustavy orgánů Finanční a Celní správy České republiky jsou na prvním stupni tvořeny sítí finančních, resp. celních úřadů, které jsou zřízeny zákonem se stanovenou územní působností. Jednotlivé úřady dále disponují sítí územních pracovišť, která jsou jejich nesamostatnými vnitřními organizačními jednotkami, nemají stanovenu územní působnost a jsou definovány pouze svým umístěním. Převážná většina územních pracovišť finančních, resp. celních úřadů je stanovena vyhláškou Ministerstva financí.

Postupující digitalizace, implementace zjednodušených procedur a změny v postupech práce umožňují postupně snižovat počet míst, ze kterých je nutné vykonávat agendu daňovou a celní, která je spojena s přímým kontaktem se subjekty. V případě celních úřadů je tento fakt zvláště markantní v souvislosti s klesající potřebou předkládání zboží k celnímu řízení v celním prostoru celního úřadu, potažmo jeho územních pracovišť. Uplatnění zásady vyšší efektivity využití zaměstnanců, která je zajištěna především na početnějších útvarech spolu s kritériem hospodárnosti provozu, dislokace a zajištění obslužnosti území, ve kterém finanční a celní úřady, resp. jejich územní pracoviště působí, umožňují snížení počtu územních pracovišť, resp. v případě Celní správy České republiky též celních úřadů.

Celní správa České republiky je tvořena patnácti celními úřady, které jsou zřízeny v hlavním městě Praze a v každém správním obvodu kraje v souladu se zákonem č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu). Současně je zřízen Celní úřad Praha Ruzyně definovaný svým celním prostorem. Rozdíl v zatížení jednotlivých celních úřadů a potažmo jednotlivých územních pracovišť těchto celních úřadů je velmi vysoký, a to až v řádu stovek procent. Za současného právního stavu přitom není možné zajistit ani přibližně srovnatelný rozsah práce, se kterým se musí vypořádat pracovníci na více a méně zatížených útvarech těchto celních úřadů.

Navržené řešení:

Prvním krokem bude zrušení těch územních pracovišť finančních úřadů, které dle výsledků provedené analýzy zpracované Finanční správou České republiky byly veřejností využívány jen velmi omezeně nebo zajišťovaly minimální rozsah služeb pro občany, např. služby podatelny, popřípadě některých dalších územních pracovišť, v jejichž případě byla neefektivita jejich dalšího fungování identifikována v rámci analýzy dalších zvolených parametrů. Přijaté kroky umožní efektivnější řízení a optimalizaci vykonávaných agend. Následovat bude dílčí redukce územních pracovišť celních úřadů, která bude prvním krokem k optimalizaci počtu celních úřadů jako takových.

Finálním krokem zahrnující konsolidované období je redukce počtu celních úřadů z 15 na 6 se sídly v pěti největších městech České republiky (Praze, Brně, Plzni, Ostravě a Liberci), a to k datu 1. 7. 2025.

Důvodem pro tuto změnu je odstranění současného stavu výrazné disproporce v zatížení jednotlivých celních úřadů, a tedy vytvoření srovnatelných celních úřadů. Zároveň tato změna přinese administrativní, personální a provozní úspory na straně Celní správy České republiky, čímž dílčím způsobem přispěje ke konsolidaci veřejných rozpočtů. Při novém rozdělení míst působnosti Celní správy České republiky bylo respektováno územně správní členění státu (krajské uspořádání České republiky). Je počítáno s tím, že v každém kraji bude minimálně jedno územní pracoviště celního úřadu, ideálně v krajském městě.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Stavební spoření je produktem, jehož podstatou je přijímání vkladů od účastníků, poskytování úvěrů na financování bytových potřeb účastníků a možnost získání přímé státní podpory ve fázi spoření, aktuálně ve výši 10% z naspořené částky v daném kalendářním roce v maximální výši 2 000 Kč na 1 účastníka. Celkový výdaj ze státního rozpočtu je na tuto subvenci cca 4 mld. Kč ročně a je vyplácen zpětně (nárok na státní podporu vzniklý v roce 2023 bude vyplacen až v roce 2024). Státní podpora, které bylo možné dosáhnout, byla v minulosti opakovaně snižována, a to z maximální částky 4 500 Kč na maximální částku 3 000 Kč ročně (jen pro nové smlouvy, od 2004) a následně na maximální částku 2 000 Kč (pro všechny smlouvy, od 2011).

Snížení státní podpory v roce 2011 bylo řešeno i Ústavním soudem - v nálezu byly zdůrazněny některé klíčové aspekty ústavnosti (možnost snížení státní podpory i u stávajících smluv - v rámci legitimního očekávání musejí vkladatelé počítat i s možností snížení státní podpory, právo na podnikání stavebních spořitelen neznamená neměnnost zákonem stanovených podmínek a snížení státní podpory nemá tzv. ).

Sektor stavebního spoření je dle současné právní úpravy uzavřeným systémem, ve kterém mohou tento produkt nabízet pouze stavební spořitelny jako specializované banky. Jejich klienty jsou účastníci stavebního spoření tvořící tzv. , kdy vklady spořících klientů jsou použity na úvěry ze stavebního spoření. Takto uzavřený systém přináší tři základní problémy. Na jedné straně je značně omezena možnost vstupu nové konkurence do odvětví, mimo jiné také kvůli značným nákladům spojeným se založením nové specializované banky. Druhým problémem je skutečnost, že zdroje stavební spořitelny jsou do značné míry závislé na tom, zda a v jakém rozsahu si udrží vklady tzv. přátelských klientů, tj. klientů, kteří nejsou příjemci úvěru. Třetím problémem je značná nákladnost plynoucí z faktu, že pro jediný produkt je nezbytné mít samostatnou korporaci s bankovní licencí.

Navržené řešení:

Navrhované úpravy systému stavebního spoření by měly vést k:

Vzhledem k 100% vlastnictví stávajících stavebních spořitelen bankovními skupinami by tyto mohly využít prostor ke snížení souvisejících nákladů vzhledem k úsporám z rozsahu a zefektivnění činností. Snížení nákladovosti by následně mohlo umožnit zvýšení úročení či snížení poplatků, a tedy zvýšení atraktivity stavebního spoření bez ohledu na výši státní podpory. Pro úplnost je potřeba zdůraznit, že stavební spoření jako takové zůstává zachováno, a to včetně možnosti poskytovat úvěry na financování bytových potřeb, včetně úprav nemovitých věcí vedoucích k energetickým úsporám.

Popis a zhodnocení současného stavu:

V současné době je objem prostředků na fond kulturních a sociálních potřeb (dále též "FKSP") stanoven ve výši 2% z objemu prostředků na platy, což pro rok 2023 jen v regulovaných organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích činí 5,2 mld. Kč. Pravidla pro využití FKSP jsou nejasně a složitě upravena ve vyhlášce o fondu kulturních a sociálních potřeb. Vyhláška poměrně kazuisticky a podrobně stanovuje, jakým způsobem lze prostředků z fondu kulturních a sociálních potřeb využít, z čehož pramení jistá dávka rigidity, která v konečném důsledku vede k tomu, že tyto prostředky není možné využít na některé aktivity, které svou povahou naplňují smysl kulturního, sociálního, sportovního, zdravotního či podobného využití a rozvoje.

Navržené řešení:

Snížení prostředků na FKSP o polovinu z 2% na 1%. Polovina této částky by měla být určena na přispívání zaměstnavatele na produkty spoření na stáří.

Zrušení vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů (dále též "vyhláška o FKSP"). Způsob čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb se do budoucna stanoví zejména v kolektivní smlouvě, v kolektivní dohodě nebo ve vnitřním předpisu. Nejsou však dotčeny právní předpisy, kde je umožněno využití fondu kulturních a sociálních potřeb, např. ustanovené § 50 odst. 2 rozpočtových pravidel (zákon č. 218/2000 Sb.), vyhláška č. 296/2022 Sb., o nákladech na stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích. Ke snížení limitu ve stejném poměru dojde i u obdobných fondů stanovených zákonem, aby byla zachována symetrie těchto institutů.

Popis a zhodnocení současného stavu:

V roce 2020 došlo ke dvěma novelám zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Obě novely měly za cíl rozvolnění fiskálních pravidel v době epidemie. Nicméně zejména druhá novela umožnila stanovování výdajových rámců na základě poměrně vysokých strukturálních deficitů a vedla ke značnému nárůstu korekční složky, která by za stávající úpravy v podstatě ztratila jako součást fiskálního pravidla svůj význam.

V současnosti se do hodnoty dluhu v rámci dluhového pravidla pro územní samosprávné celky (§ 17 zákona) započítávají stavy na syntetických účtech 281, 282, 283, 289, 322, 326, 362, 451, 452, 453, 456 a 457, které vymezuje vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů. Současné vymezení dluhu v rámci pravidla rozpočtové odpovědnosti pro územní samosprávné celky je nevyhovující, jelikož dochází k podstatnému zkreslování vykazovaného dluhu na úrovni samospráv (). Z tohoto důvodu je výsledná hodnota dluhového pravidla významně zkreslená a jeho vypovídací schopnost diskutabilní.

Navržené řešení:

Navrhuje se úrovňově zpřísnit výdajové rámce státního rozpočtu a státních fondů, aby byl reflektován dopad konsolidačního balíčku a zároveň reflektován současný fiskální vývoj. Aktuální nastavení zákona ve své minimalistické verzi počítá s návratem k aktuálně platnému střednědobému rozpočtovému cíli odpovídajícímu strukturálnímu deficitu 0,75% HDP v roce 2031, v případě zpřísnění střednědobého rozpočtového cíle pak v roce 2032. Návrh deklaruje politický závazek vlády konsolidovat veřejné finance mnohem rychleji, než požaduje současný stav, a tento závazek zároveň přímo promítá do právního řádu České republiky. Doba k dosažení střednědobého rozpočtového cíle se zkrátí nejméně o tři roky.

Dále se navrhuje upravit způsob vyčíslování dluhu obcí a krajů tak, aby bylo možné lépe interpretovat stav jejich financí, což bude mít dopad mj. do hodnocení potřebnosti dotací nebo jiných forem státní podpory. V rámci zpřesňování dluhového pravidla pro územní samosprávné celky se navrhuje do definice dluhu zahrnout ostatní dlouhodobé závazky (syntetický účet 459), neboť jeho zahrnutí je nezbytné pro vyčíslení skutečného dluhu územního samosprávného celku. Ostatní dlouhodobé závazky obsahují dluhy s dobou splatnosti delší než 1 rok, pokud nejsou specifikovány nebo zahrnuty v jiných dlouhodobých dluzích (účtová skupina 45). Jedná se např. o dodavatelsko-odběratelské úvěry s dobou splatnosti delší než 1 rok (tedy včetně financování EPC projektů). Dále jsou zde vykazovány odvody za porušení rozpočtové kázně vůči finanční správě s dobou splatnosti delší než 1 rok (splátky na základě splátkového kalendáře). Nově navrhované vymezení závazků naopak nezahrnuje dlouhodobé přijaté zálohy na transfery, dlouhodobé závazky z titulu poskytnutí transferu a dlouhodobé závazky například z titulu přijatých jistot u nájemního bydlení.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Do roku 2008 vyplácely dávku nemocenské od 1. dne nemoci orgány sociálního zabezpečení. Sazba nemocenského pojištění pro zaměstnavatele byla 3,3%, pro zaměstnance 1,1%. Legislativními změnami došlo k úpravě způsobu vyplácení tak, že zaměstnavatel začal vyplácet v prvních 14 dnech nemoci náhradu mzdy a v souvislosti s tím se mu sazba snížila na 2,3%. V návaznosti na zavedení tzv. se přistoupilo ke snížení sazby u zaměstnanců na 0%. Snížení sazby nemocenského pojištění pro zaměstnance v roce 2009 vedlo k nerovnováze systému nemocenského pojištění. Sazba nemocenského pojištění placená zaměstnavateli se v roce 2019 snížila z 2,3% vyměřovacího základu na 2,1% jako za zrušení karenční doby. Díky tomuto kroku a zavedení dalších dávek nemocenského pojištění (např. zavedení a poté prodloužení otcovské či zavedení pečovatelské dovolené) vykazuje od roku 2019 účet nemocenského pojištění záporné , v roce 2022 zhruba -8 mld. Kč.

Navržené řešení:

Znovuzavedení nemocenského pojištění zaměstnanců ve snížené výši 0,6%. Zavedením tohoto opatření se očekává vyrovnání bilance účtu nemocenského pojištění.

I--------------------I---------I--------------------I---------------I---------I
I Sazby nemocenského I do 2008 I 2009 - 30. 6. 2019 I od 1. 7. 2019 I od 2024 I
I pojištění (v %)    I         I                    I               I         I
I--------------------I---------I--------------------I---------------I---------I
I Zaměstnavatel      I   3,3   I        2,3         I      2,1      I   2,1   I
I--------------------I---------I--------------------I---------------I---------I
I Zaměstnanec        I   1,1   I         0          I       0       I   0,6   I
I--------------------I---------I--------------------I---------------I---------I

Popis a zhodnocení současného stavu:

Odvodová zátěž osob samostatně výdělečně činných je obecně výrazně menší než u druhé základní formy výdělku (zaměstnání). Významná část těchto osob neplatí díky nastaveným parametrům daň z příjmů (případně mají daňový ) a veřejnoprávní pojistná platí z minimálních základů (to se mimo jiné projevuje tím, že celoživotní osoby samostatně výdělečně činné mají důchody v podprůměrných výších a často získávají k důchodu dodatečné nároky na státní sociální podporu).

Navržené řešení:

Zvýšení odvodové zátěže osob samostatně výdělečně činných. Konkrétně se navrhuje zvýšit v letech 2024-2026 minimální vyměřovací základ pojistného na sociální pojištění osob samostatně výdělečně činných z 25% na 40% průměrné mzdy, tj. o 5 procentních bodů ročně, a tím přiblížit minimální vyměřovací základ na úroveň minimální mzdy. Zároveň se navrhuje, aby osoby samostatně výdělečně činné platily pojistné nejméně z 55% namísto současných 50% základu daně. Těmito kroky se nejen částečně přiblíží odvodová zátěž, ale také se zvýší budoucí sociální zabezpečení těchto osob ve stáří.

Popis a zhodnocení současného stavu:

V současné době jsou dohody o provedení práce (dále též "DPP") namísto příležitostného zaměstnání jediným a častým zdrojem příjmu některých zaměstnanců. Příčinou je především výjimka v oblasti sociálního a zdravotního pojistného, kdy z dohod do 10 000 Kč u jednoho zaměstnavatele se neplatí pojistné, což odpovídá ztrátě příjmů státního rozpočtu v sociálním pojištění okolo 15 mld. Kč (v roce 2021). Lze být tímto způsobem zaměstnán u více zaměstnavatelů najednou (kumulace dohod). Následně se tedy neplatí pojistné odvody i z poměrně velkých měsíčních příjmů. Dané osoby nejsou díky tomu důchodově pojištěné, tj. po skončení práceschopnosti nemají buď vůbec nárok na starobní důchod, anebo je tento důchod velmi malý, což se odráží v čerpání dávek státní sociální podpory.

Navržené řešení:

Nově se stanoví dva limity pro vznik účasti na pojištění zaměstnance, který pracuje na základě dohody o provedení práce (a tím i limity pro placení pojistného na sociální zabezpečení):

Pokud zaměstnanec překročí jeden či druhý limit, bude již odvedeno také pojistné. Aby opatření mohlo být kontrolováno, bude zavedena evidence všech dohod o provedení práce a příjmů z těchto dohod.

Popis a zhodnocení současného stavu:

S ohledem na setrvale nízkou nezaměstnanost v České republice lze situaci na trhu práce popsat taktéž tím, že v tuzemsku existuje jen minimální dlouhodobá nezaměstnanost. Z tohoto důvodu není únosná existence robustní podpory v nezaměstnanosti ve stávající podobě.

Navržené řešení:

Zpřísnění podmínek pro přiznání nároku v případě opakované evidence (nezaměstnanosti), a to prodloužením doby důchodového pojištění nezbytného pro přiznání nároku v případě opakované evidence.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Výše platu představitelů státní moci, soudců i státních zástupců se určuje jako součin platové základny a platového koeficientu stanoveného v závislosti na odpovědnosti a náročnosti vykonávané funkce. Na souhrnnou výši platů představitelů státní moci má tak vliv především platová základna, na jejímž základě se platy určují a představuje zároveň veličinu, jejíž výše může být měněna, aniž by byly narušeny relace odpovědnosti a náročnosti vykonávaných funkcí navzájem.

Od 1. 1. 2021 byla výše platových základen představitelů, soudců a státních zástupců stanovena ve výši platné pro rok 2020. Tímto opatřením se sledovalo především zajištění úspor státního rozpočtu ve světle tehdy probíhající epidemie COVID-19. Od 1. 1. 2022 došlo k reaktivaci automatického určování výše platové základny, ovšem již v průběhu roku 2022 v důsledku ruské invaze na Ukrajinu vyvstala potřeba řešit tíživou makroekonomickou situaci a prohlubující se deficity veřejných rozpočtů.

Navržené řešení:

V letech 2022 a 2023 již došlo k realizaci několika opatření s cílem stabilizovat veřejné rozpočty. V souvislosti s těmito kroky se navrhuje trvalé snížení platových základen na výdajové straně státního rozpočtu. Ačkoli vyvolaná úspora není v celkovém objemu prostředků v tomto kontextu významná, představuje akt sounáležitosti s ostatními skupinami osob, jejichž příjmy z dávek důchodového pojištění byly dosavadními úspornými opatřeními postiženy. Míra platové restrikce odpovídá zafixování platových základen pro rok 2024 ve stávající výši s tím, že v dalších letech už bude jejich vývoj podle obecného mechanismu výpočtu natrvalo probíhat s tímto snížením.

Do budoucna je hlediska zachování jednotnosti systému odměňování za výkon funkce žádoucí, aby relace mezi jednotlivými platovými základnami zůstaly neměnné. Z tohoto důvodu se navrhuje administrativně-technická úprava spočívající v provázání platových základen představitelů a soudců skrze pevně stanovený poměr (0,833), který zároveň ponechává současnou míru zvýhodnění v případě soudců. V podstatě jde o použití stejného mechanismu, jako v případě určování platové základny pro státní zástupce.

Pokud by k úpravě výpočtu platových základen nedošlo, kopíroval by jejich vývoj od 1. 1. 2024 výši průměrné mzdy v roce 2022, což by znamenalo navýšení platových základen o 5,3%, jak vyplývá z aktuálně dostupných dat Českého statistického úřadu. S ohledem na potřebu celospolečenské reakce na nepříznivou rozpočtovou situaci a všeobecnou politickou shodu na vhodnosti realizace platových restrikcí v případě platu poskytovaného za výkon funkce podle zákona č. 236/1995 Sb., je nezbytné růst platových základen trvale snížit.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Stát je výhradním vlastníkem ložisek nerostů a surovin, jejichž těžbu umožňuje soukromým společnostem za zákonem stanovené povinné peněžité plnění označené jako "úhrada". Sazby stanovuje vláda svým nařízením, podle kterého mohou tyto sazby činit nejvýše částku odpovídající 10% referenční ceny za jednotku množství pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů. Druhým povinným peněžitým plněním je , která se vypočítává jako součin plochy dobývacího prostoru a daného koeficientu. Naposledy se tato úhrada zvyšovala v roce 2017, přičemž sazba u černého uhlí byla stanovena jako nulová. K navýšení úhrady se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení: "".

Navržené řešení:

V souladu s programovým prohlášením vlády se navrhuje navýšení úhrad za dobývání nerostů. To bude realizováno jednak novelou horního zákona, která je součástí tohoto návrhu, a jednak novelou nařízení vlády č. 98/2016 Sb., o sazbách úhrady. V důsledku toho dojde ke zvýšení příjmů obcí a krajů, mírnému zvýšení příjmů státního rozpočtu a ke změně způsobu rozdělení výnosu z úhrad z vydobytých nerostů.

Dojde k navýšení sazby , ve kterém je povolena hornická činnost, z částky 1 000 Kč/ha na částku 1 500 Kč/ha.

V návaznosti na výše uvedené dojde ke změně rozpočtového určení výnosu z úhrady z vydobytého nerostu. Zatímco v současné době je část výnosu z úhrady příjmem státního rozpočtu a část výnosu z úhrady příjmem rozpočtů obcí, tak navržené navýšení výnosu z úhrady z vydobytého nerostu bude z větší části rozděleno mezi obce a kraje, na jejichž území dochází k dobývání vyhrazeného nerostu.

Dále bude doplněno účelové určení úhrady z vydobytých nerostů pro kraje, podle kterého kraje mohou výnos použít pouze k odstranění přímých i nepřímých škod způsobených v důsledku dobývání ložisek vyhrazených i nevyhrazených nerostů a jejich přepravou a na revitalizaci pozemků a ke zvýšení kvality života obyvatel a kvality prostředí obcí nacházejících se mimo dobývací prostor. Jedná se o obce, na jejichž katastrálním území je lokalizováno území dotčené probíhající těžbou nerostů s prokazatelnými škodami např. na životním prostředí, zástavbě či místních komunikacích, které vznikly v souvislosti s činností těžebních organizací, avšak tyto obce nemají nárok na příjem z výnosu úhrady z dobývacího prostoru ani z výnosu úhrady z vydobytých nerostů.

Navržené přerozdělení úhrad z vydobytých nerostů tak bude plnit kompenzační funkci lépe než současná právní úprava. Přerozdělení úhrad z vydobytých nerostů je výsledkem jednání , na jejichž základě bylo rozhodnuto, že navýšení výnosu úhrady z vydobytého nerostu bude rovnoměrně rozděleno mezi kraje a obce. Z tohoto důvodu dojde k úpravě procentuálního rozdělení úhrady u jednotlivých skupin vyhrazených nerostů pro obce, kraje a státní rozpočet.

K docílení navýšení výnosů z úhrady z vydobytých nerostů a naplnění programového prohlášení vlády je nutno provést novelizace nařízení vlády č. 98/2016 Sb., o sazbách úhrady. Vyhrazené nerosty budou rozděleny do tří skupin, a k vypočtenému podílu sazby k referenční ceně bude připočteno 3, 2 a 1%, a následně dojde k matematickému výpočtu navýšené sazby úhrady z vydobytého nerostu. 3% budou přičtena u uhlí povrchově dobývaného, 2% budou přičtena u uhlovodíků (ropa, zemní plyn), stavebních surovin a některých ostatních nerostů, 1% bude přičteno např. u silikátových surovin. Tyto nerosty čelí často zahraniční konkurenci ze zemí, kde odvod za vydobytý nerost je pro tyto kategorie odpuštěn. Touto novelou bude zohledněno, že úprava silikátových surovin je zpravidla velmi energeticky náročná, a to ať se jedná o pouhou mechanickou úpravu (drcení, třídění, sušení, mletí, dodržování zrnitostních křivek), ale i další typy úprav, zejména chemického složení, výstupní vlhkosti, viskozity a dalších. Tyto procesy jsou náročné na spotřebu elektrické energie a plynu. Současně bude přičteno 1% u černého uhlí dobývaného hlubinně. Novela nařízení vlády č. 98/2016 Sb. proběhne v rámci samostatného legislativního procesu.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Současná cena dálniční známky 1 500 Kč/rok je platná již od roku 2012 a v důsledku vývoje cenové úrovně se propadla její reálná hodnota. Jelikož jsou sazby dálničních známek nastaveny fixní částkou a vlivem růstu cenové hladiny jejich výše postupem času reálně klesá, je žádoucí jejich cenu pravidelně valorizovat. Valorizovaná historická cena by dnes odpovídala hodnotě 2 300 Kč/rok.

Navržené řešení:

Zvýšení ceny roční dálniční známky o 800 Kč z 1 500 na 2 300 Kč/rok. Od této částky se budou odvíjet i ceny dálničních známek hrazených na 30 kalendářních dnů, na 10 kalendářních dnů, na 1 kalendářní den, stejně jako cena dálniční známky hrazené za užití zpoplatněných pozemních komunikací hybridními vozidly a vozidly poháněnými zemním plynem nebo biometanem.

Zavedení nového pravidelného valorizačního schématu, které bude reflektovat výši inflace a délku dálniční sítě. Ke změně ceny dálniční známky bude docházet při kumulativní valorizaci, která umožní především úpravu ceny dálniční známky vždy v řádu celých desetikorun. V důsledku toho lze předpokládat zvýšení příjmu Státního fondu dopravní infrastruktury, který financuje výstavbu, modernizaci, opravy, údržbu a správu dálnic a silnic.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Ve veřejné správě vznikají pohledávky, které je nutné vybírat a vymáhat s čímž se pojí též evidenční povinnost. Nejde jen o striktně daňové pohledávky, ale i o pokuty či plnění jiného druhu. Řada orgánů veřejné moci se musí zabývat otázkou postupu v případech, kdy plnění vyvěrající z těchto pohledávek není uhrazeno dobrovolně. Roztříštěnost této agendy vede ke zbytečným nákladům jak na straně veřejných rozpočtů (např. nutnost udržovat i na úřadech, pro které jde o okrajovou agendu, aparát, který danou agendou není plně vytížen), tak na straně dlužníků (nutnost strpět případné vymáhání od více orgánů najednou s násobnými exekučními náklady a administrativní zátěží). U části orgánů veřejné moci to pak vede k využívání služeb soudních exekutorů, což opět zvyšuje náklady pro věřitele i dlužníky.

Navržené řešení:

Integrace vybírání nebo vymáhání veřejnoprávních pohledávek na jednom místě. V krátkodobém horizontu je možné uvažovat o rozšíření okruhu pohledávek spravovaných v rámci tzv. . To znamená převzetí tzv. orgány Celní správy České republiky, které již dnes spravují placení peněžitých plnění mající původ u řady orgánů veřejné moci (včetně obcí a krajů). správy na jednom místě kromě úspor administrativních výdajů zvyšuje efektivitu vymáhání a je rovněž přívětivější ve vztahu k dlužníkovi, který má jen jednoho věřitele. Na straně státního rozpočtu tak dojde díky zefektivnění k úspoře v podobě personálních a souvisejících nákladů v rezortu Ministerstva spravedlnosti při současném dílčím navýšení personálních a souvisejících nákladů v rezortu Ministerstva financí, pod které orgány Celní správy České republiky spadají.

Z dlouhodobého hlediska lze uvažovat i o výraznější integraci, a to jednak v rámci rezortu Ministerstva financí (tj. sjednocení této agendy zajišťované nyní orgány Finanční správy České republiky a orgány Celní správy České republiky) a jednak v rámci převzetí této agendy i od jiných orgánů, které dosud provádějí inkaso povinných peněžitých plnění samostatně (orgány sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny a další).

Popis a zhodnocení současného stavu:

Současný způsob vyplňování listinného příkazového bloku na místě přestupku a následné přepisování údajů z listinných příkazových bloků do informačních systémů Policie České republiky a Celní správy České republiky je administrativně velmi zatěžující a časově náročný. Listinné příkazové bloky neumožňují pro nedostatek místa v tiskopisu vyplňovat všechny povinné údaje v požadované kvalitě. S vydáváním listinných tiskopisů příkazových bloků a jejich distribucí jsou spojeny zbytečné náklady hrazené ze státního rozpočtu. Zbytečné náklady jsou spojeny i s předáním listinných příkazových bloků na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou, které nebyly uhrazeny do dne splatnosti, Celní správě České republiky. Způsob předávání do kompetenční dělené správy představuje i časovou prodlevu ode dne splatnosti pokuty k zahájení jejího faktického vymáhání.

Stávající právní úprava neumožňuje používat elektronické příkazové bloky. Aby bylo možné digitalizovat příkazní řízení na místě, je nezbytné legislativní zakotvení orgánů Policie České republiky a orgánů Celní správy České republiky vydávat elektronický příkazový blok (vedle listinného příkazového bloku) a způsobu jeho podepisování obviněným a oprávněnou úřední osobou.

Navržené řešení:

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je zefektivnění příkazního řízení na místě v rámci Policie České republiky a Celní správy České republiky prostřednictvím jeho elektronizace. Dílčími cíli, které jsou elektronizací příkazního řízení na místě v rámci Policie České republiky a Celní správy České republiky sledovány, jsou:

S tímto záměrem se pojí určité vstupní náklady (pořízení HW a SW), které nicméně budou vyváženy přínosy a úsporami. Kvůli nutnosti delší přípravy je možné spuštění nejdříve od ledna 2025.

Součástí této kapitoly je přehled opatření, která jsou nedílnou součástí veřejných financí, avšak nejsou součástí návrhu zákona buďto z důvodu, že jejich realizace nevyžaduje legislativní změnu, anebo jsou realizovány samostatně. Součástí tohoto popisu nejsou opatření, která jsou souhrnně označována jako tzv. .

Popis a zhodnocení současného stavu:

Současná situace je nesystémová a nepřehledná. Vytrácí se původní záměr dotací snižovat regionální či jiné nerovnosti (sociální, zdravotní, vzdělávací aj.). Postupně se z národních dotačních titulů stal fenomén, který pokřivuje tržní prostředí zejména ve prospěch velkých firem. Počet národních dotačních titulů navíc neúměrně roste a s tím narůstá i nákladná administrativa na jejich poskytování, což dlouhodobě potvrzují výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu. Klesá také efektivnost využívání národních dotací, které v mnoha případech nežádoucím způsobem udržují či vytvářejí projekty, které nejsou životaschopné a nemají reálný ekonomický smysl.

Navržené řešení:

Snížení národních dotačních titulů průřezově na většině ministerstev pro roky 2024 a 2025 v celkové výši 54,4 mld. Kč.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Následující tabulka shrnuje, jak se jednotlivé subjekty podílí na financování z EU fondů (Evropská unie, VL = vlastní podíl příjemce, SR = státní rozpočet).

Je zřejmé, že existuje potenciál pro nalezení úspor přenesením břemene podílu spolufinancování ze státního rozpočtu na konečné příjemce. Zejména pak u zapojení územně samosprávných celků jako složky veřejných rozpočtů, která vykazuje stabilně miliardové přebytky, a to za současného nevyužití investičního potenciálu.

I---------------------I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I       Subjekt       I       Fond      I        KR        I EU  I VL  I SR  I
I---------------------I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I Školy (MŠ/ZŠ/SŠ)    I EFRR/FST        I MÉNĚ ROZVINUTÉ   I 85% I 10% I 5%  I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I PŘECHODOVÉ       I 70% I 10% I 20% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I ROZVINUTĚJŠÍ     I 40% I 10% I 50% I
I                     I                 I (PRAHA)          I     I     I     I
I                     I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I                     I ESF+            I MÉNĚ ROZVINUTÉ   I 85% I 5%  I 10% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I PŘECHODOVÉ       I 70% I 5%  I 25% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I ROZVINUTĚJŠÍ     I 40% I 5%  I 55% I
I                     I                 I (PRAHA)          I     I     I     I
I---------------------I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I Veřejné VŠ A V.V.I. I EFRR/FST/ESF+   I MÉNĚ ROZVINUTÉ   I 85% I 5%  I 10% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I PŘECHODOVÉ       I 70% I 5%  I 25% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I ROZVINUTĚJŠÍ     I 40% I 5%  I 55% I
I                     I                 I (PRAHA)          I     I     I     I
I---------------------I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I Veřejně prospěšná   I EFRR/FST/ESF+   I MÉNĚ ROZVINUTÉ   I 85% I 5%  I 10% I
I činnost             I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I PŘECHODOVÉ       I 70% I 5%  I 25% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I ROZVINUTĚJŠÍ     I 40% I 5%  I 55% I
I                     I                 I (PRAHA)          I     I     I     I
I---------------------I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I Subjekty            I EFRR/FST/ESF+   I MÉNĚ ROZVINUTÉ   I 65% I 5%  I 30% I
I realizující územní  I                 I------------------I-----I-----I-----I
I dimenzi             I                 I PŘECHODOVÉ       I 65% I 5%  I 30% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I ROZVINUTĚJŠÍ     I 40% I 5%  I 55% I
I                     I                 I (PRAHA)          I     I     I     I
I---------------------I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I Obce                I EFRR/FST        I MÉNĚ ROZVINUTÉ   I 85% I 15% I 0%  I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I PŘECHODOVÉ       I 70% I 15% I 15% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I ROZVINUTĚJŠÍ     I  X  I  X  I  X  I
I                     I                 I (PRAHA)                  I     I     I     I
I                     I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I                     I ESF+ (do 3 tis. I MÉNĚ ROZVINUTÉ   I 85% I 5%  I 10% I
I                     I ob.)            I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I PŘECHODOVÉ       I 70% I 5%  I 25% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I ROZVINUTĚJŠÍ     I  X  I  X  I  X  I
I                     I                 I (PRAHA)          I     I     I     I
I                     I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I                     I ESF+ (nad 3     I MÉNĚ ROZVINUTÉ   I 85% I 10% I 5%  I
I                     I tis. ob.)       I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I PŘECHODOVÉ       I 70% I 10% I 20% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I ROZVINUTĚJŠÍ     I  X  I  X  I  X  I
I                     I                 I (PRAHA)          I     I     I     I
I---------------------I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I Kraje               I EFRR/FST        I MÉNĚ ROZVINUTÉ   I 85% I 15% I 0%  I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I PŘECHODOVÉ       I 70% I 15% I 15% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I ROZVINUTĚJŠÍ     I 40% I 50% I 10% I
I                     I                 I (PRAHA)          I     I     I     I
I                     I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
I                     I ESF+            I MÉNĚ ROZVINUTÉ   I 85% I 10% I 5%  I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I PŘECHODOVÉ       I 70% I 10% I 20% I
I                     I                 I------------------I-----I-----I-----I
I                     I                 I ROZVINUTĚJŠÍ     I 40% I 45% I 15% I
I                     I                 I (PRAHA)          I     I     I     I
I---------------------I-----------------I------------------I-----I-----I-----I
 Pozn.: V případě Fondu soudržnosti jsou míry spolufinancování shodné s mírou 
 spolufinancování pro EFRR v kategorii méně rozvinutých regionů.

Celkový objem spolufinancování pro programovací období 2021-2027 činí 67,6 mld. Kč. Z toho 41,9 mld. Kč připadá na organizační složky státu a jejich příspěvkové organizace a státní fondy.

I-------------------------------------I--------------------------------------I
I            Typ příjemce             I      Odhadované náklady pro SR       I
I                                     I-------------------I------------------I
I                                     I    2014 - 2020    I   2021 - 2027    I
I-------------------------------------I-------------------I------------------I
I Školy (MŠ/ZŠ/SŠ)                    I        2,7        I       2,9        I
I-------------------------------------I-------------------I------------------I
I Veřejné VŠ a V.V.I.                 I       10,2        I       10,9       I
I-------------------------------------I-------------------I------------------I
I Veřejně prospěšná činnost, Subjekty I        3,2        I       3,3        I
I realizující územní dimenzi          I                   I                  I
I-------------------------------------I-------------------I------------------I
I Obce                                I        2,5        I       3,5        I
I-------------------------------------I-------------------I------------------I
I Kraje                               I        3,2        I       5,1        I
I-------------------------------------I-------------------I------------------I
I OSS, PO OSS včetně státních fondů   I       37,9        I       41,9       I
I-------------------------------------I-------------------I------------------I
I CELKEM                              I       59,7        I       67,6       I
I-------------------------------------I-------------------I------------------I

Navržené řešení:

Snížení podílu státního rozpočtu na spolufinancování z fondů Evropské unie zvýšením spoluúčasti konečných příjemců dotací v přechodových regionech a více rozvinutém regionu Praha.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Položka na provozní výdaje představuje poměrně velký pravidelný výdaj státního rozpočtu. Jedná se o výdaje na nákup materiálu, energií, služeb, opravy apod. Celkový objem prostředků na provozní výdaje tvoří cca 77 mld. Kč.

Navržené řešení:

V souladu se strategií konsolidovat veřejné finance vláda sníží výdaje na provoz jednotlivých ministerstev a centrálních vládních institucí, čímž se demonstruje závazek začínat "sami u sebe". Dojde k celkovému snížení užších provozních výdajů o 5% na každém rezortu.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Položka na platy představuje poměrně velký pravidelný výdaj státního rozpočtu. Celkový objem prostředků na platy tvoří cca 250 mld. Kč (předpoklad roku 2024).

Navržené řešení:

Snížení objemu finančních prostředků na platy ve státní správě o 2% v návaznosti na snižování agend státu, včetně organizačních složek státu a příspěvkových organizacích.

Popis a zhodnocení současného stavu:

V současné době platí, že náhrady platu při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) jsou vypláceny z výdajových limitů stanovených mimo platovou oblast, přestože jiné náhrady platu (náhrady za dovolenou, při překážkách v práci, atd.), jsou hrazeny z platového limitu. V organizačních složkách státu je pro tyto účely využívána rozpočtová položka , v příspěvkových organizacích pak limit ostatních neinvestičních výdajů.

Navržené řešení:

Náhrada platu při dočasné pracovní neschopnosti bude nově plně hrazena ze stanoveného limitu objemu prostředků na platy namísto současné praxe, kdy je tato náhrada platu vyplácena z výdajového limitu mimo platovou oblast. V důsledku toho lze očekávat trvalou úsporu na straně výdajů státního rozpočtu. Toto opatření bude primárně realizováno na úrovni exekutivních nástrojů.

Popis a zhodnocení současného stavu:

V rámci pokračujícího úsilí o ukončení daňových praktik nadnárodních skupin, které jim umožňují přesouvat zisky do států, kde nepodléhají žádnému nebo jen nízkému zdanění, rozšířila OECD soubor mezinárodních daňových pravidel s cílem zajistit, aby nadnárodní skupiny platily spravedlivý podíl daní bez ohledu na to, kde působí. Tato pravidla byla posléze zakotvena na úrovni Evropské unie směrnicí Rady EU 2022/2523 o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin podniků a velkým vnitrostátních skupin v Unii, která byla schválena dne 14. 12. 2022. Vzhledem k tomu, že tato směrnice zavádí komplexní pravidla, která v současné době nejsou v právním řádu České republiky zakotvena, a vzhledem k tomu, že Česká republika je povinna směrnici implementovat, je nezbytné přijmout příslušnou úpravu.

Navržené řešení:

Cílem je zastavit soutěž mezi jednotlivými státy týkající se různých sazeb daní z příjmů právnických osob tím, že bude zavedena jednotná minimální daňová sazba, zajistit rovné podmínky pro entity po celém světě a umožnit jednotlivým státům lépe chránit jejich základy daně. K zajištění výše uvedeného byl vytvořen systém dvou vzájemně propojených pravidel (tzv. "pravidla GloBE" z angl. Global -Base Erosion), jejichž prostřednictvím budou vybírány dorovnávací daně. Cílem zaváděných dorovnávacích daní je zajistit minimální efektivní úroveň zdanění velkých nadnárodních skupin a velkých vnitrostátních skupin, které mají roční výnosy 750 mil. EUR nebo více, ve dvou ze čtyř předchozích účetních období předcházejících zdaňovacímu období. Úroveň minimálního efektivního zdanění je v souladu se směrnicí stanovena ve výši 15%. Navržené řešení bude realizováno cestou samostatného legislativního návrhu - .

S ohledem na to, že v důsledku konsolidačních opatření jsou navrhovány změny zákonů, které bylo plánováno novelizovat z jiných důvodů ve stejném čase, dochází k jejich integraci do návrhu zákona tak, aby výsledkem byl komplexní a provázaný souhrn změn v dané oblasti. To odpovídá všeobecné poptávce po tom, aby se změny zákonů odehrávaly prostřednictví nižšího počtu novelizací a aby se legislativní proces nezatěžoval riziky plynoucími z případné neprovázanosti samostatných novel téhož právního předpisu.

Současně však platí, že i tyto oblasti odpovídají základnímu cíli zákona, kterým je kromě samotné veřejných rozpočtů též zefektivnění či zjednodušení vybraných témat, které k této konsolidaci přispívá nepřímo.

V oblasti daně z nemovitých se navrhují další navazující změny. Ty by měly vést k vyjasnění některých problematických otázek vzniklých při správě této daně. Současně by mělo dojít k odstranění nesystematických výjimek, snížení nadměrného daňového zatížení u obtížně využitelných pozemků druhu ostatní plocha a komplexní úpravě koeficientů, kterými mohou obce ovlivňovat výnos z této daně. Jde tedy o opatření, která mají přispět k větší efektivitě, popřípadě zjednodušení této oblasti.

Návrh zákona upravuje zejména následující dílčí témata:

Navrhované změny reagují na dosavadní praktické zkušenosti s aplikací zákona o hazardních hrách, nové trendy a na závěry analýzy (dále jen " RIA"), kterou 13. září 2021 schválila vláda České republiky⁴⁾. Účelem této analýzy byl komplexní přezkum a vyhodnocení nové právní úpravy regulace hazardních her účinné od roku 2017. Dle provedené analýzy RIA jsou principy regulace zákona o hazardních hrách nastaveny optimálně, vedou ke stanoveným cílům a regulace je efektivní, komplexní a moderní právní úprava hazardu přinesla celkovou kultivaci trhu, větší transparentnost a koncepčnost regulace. I přesto byly v rámci RIA indikovány dílčí oblasti, u kterých je vhodné do regulace zasáhnout, neboť se praktická aplikace původních institutů nejeví jako zcela optimální či v mezidobí od přijetí regulace do dne vyhotovení RIA došlo ke změně společenských, ekonomických a technických/technologických podmínek, které vyžadují změny regulace. Návrh novely tyto změny implementuje. Cílem právní úpravy je především doplnění a zpřesnění vybraných institutů, aby lépe plnily svou funkci, zefektivnění správního řízení, vyšší ochrana účastníků hazardních her, přizpůsobení technologickému pokroku a snížení administrativní zátěže. Ačkoliv navrhovaná právní úprava sebou nese náklady zejména na nezbytnou úpravu a dobudování informačních systémů, celkové dopady do veřejných rozpočtů po zohlednění nových nákladů a výnosů navrhované právní úpravy zákona o hazardních hrách se odhaduje pozitivní.

Následuje stručný popis jednotlivých opatření řazených podle jednotlivých témat.

Popis a zhodnocení současného stavu:

V důsledku obecných trendů a technologického pokroku, ke kterému došlo od přijetí zákona o hazardních hrách, a který byl významně posílen také vlivem pandemie covid-19, kdy se s ohledem na protipandemická opatření významně zvýšil podíl hazardních her provozovaných (a vyhledávaných hráči) na internetu, již dosavadní právní úprava dostatečně nezohledňuje rizikovost hazardních her provozovaných na internetu.

Navržené řešení:

V případě technických her je rizikovost u obou způsobů provozování obdobná, avšak v případě všech ostatních druhů hazardních her se významně zvyšuje rizikovost právě při provozování prostřednictvím internetu, což je dáno zejména rychlostí hry a možností nepřerušené účasti. Navrhuje se v tomto duchu zpřesnit a doplnit úpravu internetových hazardních her.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Zákon o hazardních hrách zavedl soubor mechanismů a institutů pro dozor nad provozováním hazardních her ať již legálními či nelegálními provozovateli a posílil orgánů vykonávajících dozor. Některé nástroje se však ukázaly jako ne zcela efektivní, jedná se zejména o poměrně složitý a zdlouhavý proces prokazování protiprávního jednání a následné blokace internetových stránek s nelegálně provozovanými hazardními hrami.

Navržené řešení:

Novelou se navrhuje zpřesnit a doplnit právní úpravu definice z "" hazardní hry na "" hazardní hry a zjednodušení procesu blokace internetových stránek s nelegálně provozovanými hazardními hrami tak, aby byl celý proces jednodušší, přehlednější a umožnil rychle reagovat na protiprávní jednání.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Zejména stávající systém kaucí i procesu udělování licencí je zatížen administrativní náročností jak na straně státu, tak na straně provozovatelů (např. při změně či zániku povolení k umístění herního prostoru, nebo např. při změně a zrušení základního povolení a udělení navazujícího nového základního povolení). Doporučuje se provést změny zejména v oblasti výpočtu a využití

Navržené řešení:

Složení je nově podmínkou již pro vydání úvodního povolení. Na základě nově normované právní úpravy se právní úprava kaucí zjednodušuje a zpřehledňuje a pro osud nově bude pouze osud úvodního povolení, bez ohledu na změnu či zánik souvisejících základních povolení či povolení k umístění herního prostoru. Nová právní úpravy kaucí bude lépe reagovat na rozsah podnikatelské činnosti provozovatele - výše složené se bude odvíjet od poslední pravomocně stanovené daně z hazardních her. Takto bude zaručeno, že provozovatel hazardní hry s větším rozsahem činnosti skládá vyšší kauci, která by pokryla případné nedoplatky spojené s provozem hazardních her. Jedná se tedy o objektivní a spravedlivé určení výše skládané , které nebere ohled na počet vydaných základních povolení či povolení k umístění herního prostoru, ale je odvislé od skutečného rozsahu činnosti daného provozovatele. Díky tomu by měl být zjednodušen také celkový proces správy kaucí jak na straně provozovatele, tak na straně státu.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Ministerstvo financí vydává na základě žádosti provozovatele základní povolení, kterým rozhodne o udělení oprávnění k provozování druhu hazardní hry (§ 86 odst. 1 zákona o hazardních hrách). Provozovatel musí pro každý druh hazardní hry disponovat samostatným základním povolením. Pokud provozovatel hodlá provozovat více druhů hazardních her, musí v každém povolovacím řízení doložit mj. také splnění obecných podmínek pro provozování hazardních her.

Navržené řešení:

Změny jsou navrhovány také v samotném procesu "licencování" provozování hazardních her, a to nejen s ohledem na jeho zefektivnění, ale i ve vazbě na stabilitu jednotlivých provozovatelů a samotného trhu. Proces vydání povolení bude rozdělen do dvou fází. Před zahájením provozování hazardních her musí provozovatel disponovat:

Pokud bude provozovatel provozovat bingo, technickou hru, nebo živou hru, musí před zahájením provozování disponovat také povolením k umístění herního prostoru.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Požadavky kladené na jednotlivé druhy hazardních her jsou normovány odlišně, nejednotnost požadavků však nemá oporu ve faktickém stavu věci.

Navržené řešení:

Navrhuje se provést sjednocení obecných požadavků.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Primárním cílem zákona o hazardních hrách je zejména ochrana účastníků hazardních her proti negativním dopadům účasti na hazardních hrách. Tyto dopady se navíc neomezují pouze na samotné účastníky hazardních her, ale také na jejich rodinu a okolí. Z tohoto důvodu byla již při přijetí zákona o hazardních hrách do právní úpravy zahrnuta řada , které rizikové chování pomáhají limitovat, ať už se jedná o nástroje sloužící k seberegulaci, tzv. sebeomezující opatření, informační povinnosti, rejstřík vyloučených osob nebo další nástroje. Ačkoliv se jedná o efektivní nástroje, je nutné jejich určité aspekty doplnit či zpřesnit pro jejich ještě efektivnější fungování.

Navržené řešení:

Navrhovanou právní úpravou dochází k úpravě adiktologických brzd, které rizikové chování pomáhají efektivněji limitovat, ať už se jedná o nástroje sloužící k seberegulaci, tzv. sebeomezující opatření nebo regulující potenciálně rizikové chování bez ohledu na vůli účastníků hazardních her (informační povinnost, maximální sázka, povinná přestávka při účasti na technické hře, omezení reklamy, zákaz podávání nápojů a cigaret ke hře zdarma, povinná registrace účastníků hazardních her atd.). Zásadním nástrojem je také Rejstřík vyloučených osob jakožto významný preventivní nástroj, u kterého dochází k parametrickým změnám i s ohledem na okruh osob do něj zapisovaných. Kombinace institutů opatření pro zodpovědné hraní obsažená v zákoně o hazardních hrách zajišťuje ve srovnání s předchozí právní úpravou efektivnější úroveň ochrany účastníků hazardních her a snižuje riziko vzniku problémového hráčského chování a vzniku dalších nákladů souvisejících s tímto chováním. Další snížení rizika rozvoje patologického hráčství je očekáváno jako nepřímý dopad spojený s úpravou a zpřesněním norem pro sebeomezující opatření a novou právní úpravou bonusů, které jsou jedním z rizikových aspektů hazardních her. Podle několika kvalitativních studií mohou sázkové pobídky vést k impulzivním vzorcům sázení ve hře, zejména u problémových a častých hráčů ke zvýšenému riskování a silným pokušením upustit od řešení kontrolovaného hraní u hráčů hledajících léčbu ( https://doi.org/10.1111/add.15665). S ohledem na závěry studií, dle kterých je extrémně neetické, predátorské a škodlivé nabízet osobě, která projevila přání omezit nebo ukončit hazardní hraní a dle které by se poskytování bonusů mělo omezit u osob mladších 26 let, u seniorů a u osob, které vyhodnotí systém včasné detekce rizikového hráčského chování, lze očekávat pozitivní dopad této právní úpravy na potenciální rizikové chování. Z hlediska veřejnosti lze pozitivně vnímat zjednodušení možnosti sebevyloučení z hazardních her (např. nová možnost krátkodobého vyloučení z hazardních her - ), posílení některých práv v rámci jejich účasti na hazardní hře či jejich jednoznačnější vymezení. Pozitivní dopady z hlediska hráčů se nemusí dotýkat pouze jich, ale i jejich rodin a okolí.

Popis a zhodnocení současného stavu:

Řada povinností provozovatelů hazardních her je v současné době v zákoně o hazardních hrách stanovena v poměrně obecné rovině či nedostatečně přesně a konkrétní vymezení těchto povinností bývá leckdy přeneseno do jednotlivých podmínek provozování v rámci základních povolení k provozování hazardních her.

Navržené řešení:

Navrhovaná právní úprava tento nedostatek odstraňuje a podrobně vymezuje jednotlivé povinnosti přímo v daném právním předpisu. Obecně i na základě dosavadních zkušeností je nová právní úprava vedena snahou zvýšit právní jistotu napříč dotčenými subjekty. Z toho titulu se v zákoně doplňují či upravují vybraná ustanovení, která v praxi činila výkladové obtíže.

Vlivem zavedení samostatné čtvrté složky mýtného, která představuje dodatečné zpoplatnění spjaté s emisemi CO2 vozidel, dojde k dílčímu zvýšení příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury. Navýšení těchto příjmů se bude dle odborného odhadu Ministerstva dopravy pohybovat mezi 5% a 10% dle finálně nastavených sazeb za množství produkovaných emisí CO2a dle skutečného vývoje složení vozidlového parku. Lze tedy očekávat zvýšení příjmu v rozmezí 750 mil. Kč až 1,5 mld. Kč za rok.

Dlouho připravovaným debyrokratizačním opatřením je zefektivnění procesu povolování zvláštního užívání pozemních komunikací nadměrnými vozidly. Ke zjednodušení povede zejména významná elektronizace úkonů v rámci tohoto povolování. Stejně tak k tomu přispějí navržené změny procesního charakteru (zejména vymezení účastníků řízení, zavedení souhlasu pro stanoviska různých subjektů, umožnění vydání správního rozhodnutí coby prvního úkonu v řízení či předběžná vykonatelnost tohoto rozhodnutí). Významné je i navržené prodloužení doby, na kterou se vydává povolení opakovaného zvláštního užívání pozemních komunikací, a to z doby max. 3 měsíců na pevně stanovenou dobu 12 měsíců. Se všemi těmito opatřeními je úzce a neoddělitelně spjata revize správních poplatků za povolování nadměrných vozidel. Navržená právní úprava má významný potenciál navýšení příjmů veřejných rozpočtů; očekává se navýšení příjmů státního rozpočtu v řádu desítek milionů korun ročně.

Za účelem snížení administrativní zátěže adresátů právní regulace, stávající agendy vykonávané silničními správními úřady a odpovídajících nároků na veřejné rozpočty návrh zákona dále

I změny v oblasti kontrolního vážení mají dílčí fiskální dopady. Navrhuje se například spravedlivější rozdělení příjmů z pokut uložených provozovatelům vozidel nebo jízdních souprav za přestupky spočívající v provozování nadměrných vozidel, a to mezi kraje a obce, nebo zvýšení motivace k vyřízení přestupků provozovatelů vozidel nebo jízdních souprav spočívajících v provozování přetížených vozidel bez odpovídajícího povolení zvláštního užívání pozemní komunikace, příkazem, bez podání odporu.

I vybrané změny související s rekodifikací stavebního práva jsou jako debyrokratizační opatření, například tím, že dochází ke zrušení zmocňovacího ustanovení pro Ministerstvo pro místní rozvoj ke stanovení obecných technických požadavků pro stavbu dálnice, silnice a místní komunikace.

Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava České republiky (dále též "Ústava") a Listina základních práv a svobod (dále též "Listina").

Návrh je v souladu s čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle něhož slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s příslušnými ustanoveními Listiny. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (vyhlášeném pod č. 512/2004 Sb.). Z této judikatury vyplývá, že:

Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud zejména v novější judikatuře v určitých případech v daňové oblasti provádí test proporcionality (např. při zásahu do práva na ochranu soukromí), nebo test racionality (např. při zásahu do práva na podnikání).

Navrhovaná právní úprava je z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

V oblasti práva sociálního zabezpečení je navrhovaná právní úprava v souladu s Hlavou čtvrtou Listiny základních práv a svobod, která upravuje hospodářská, sociální a kulturní práva, přičemž relevantními jsou zejména články 26, 28 a 30 Listiny základních práv a svobod.

Ke koncepci návrhu zákona, tj. spojení novel daňových zákonů do jednoho návrhu, lze uvést, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/01 uvedl, že "". K tomu je třeba doplnit, že ústavně konformním byl shledán i zákon č. 261/2007 Sb., kde souvislost zákonů spočívala ve snaze o stabilizaci veřejných rozpočtů. S ohledem na uvedené není možné mít výhrady k protiústavnosti navrženého řešení z hlediska spojení novel do jednoho souboru.

Dále jsou uvedeny konkrétní navržené změny, v jejichž případě lze identifikovat specifický ústavněprávní rozměr nad rámec výše uvedeného.

Návrh zvolené úpravy se dotýká zákazu retroaktivity. Nicméně jedná se o retroaktivitu nepravou, která je podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 53/10 ze dne 19. dubna 2011, vyhlášeným pod č. 119/2011 Sb. za určitých okolností akceptovatelná. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že snížení státní podpory i pro již uzavřené smlouvy prošlo testem Ústavního soudu, který dospěl k závěru, že se v takovém případě jedná o nepravou retroaktivitu, která však je za splnění určitých předpokladů přípustná. Z tohoto pohledu je podle Ústavního soudu zejména potřeba zvážit, nakolik tato zasahuje do ústavních principů, a to zejména do ochrany důvěry v právo a do principu právní jistoty. Ústavní soud zde poukázal zejména na ekonomickou stránku věci, když ve výše uvedeném rozsudku konstatoval, že .

Zvoleným produktovým pojetím stavebního spoření a změnami ve státní podpoře je sice zasahováno do práva stavebních spořitelen na svobodné podnikání, nicméně tento zásah je minimalizován umožněním transformace stavebních spořitelen na univerzální banky a zachováním státní podpory jako takové, byť ve snížené výši, čímž je minimalizován i případný rdousící efekt na ně (k rdousícímu efektu viz např. Pl. ÚS 53/10 bod 163). Návrh zavedením produktového pojetí také umožňuje i univerzálním bankám poskytovat stavební spoření. Stavební spořitelny a univerzální banky proto budou mít rovné postavení v poskytování stavebního spoření z pohledu produktu. Budou muset dodržovat podmínky dané zákonem o stavebním spoření, které vymezují parametry tohoto produktu. Jedním z cílů navrhovaných změn je přispět k tomu, aby subjekty poskytující stavební spoření měly diverzifikované zdroje financování a nebyly závislé na vysokém objemu úspor u smluv po vázací době, jejichž výpovědní lhůta je pouze 3 měsíce. Proto se umožňuje stavebním spořitelnám transformace na univerzální banky a stávajícím univerzálním bankám se umožňuje začít poskytovat stavební spoření. Jestliže vklady ze stavebního spoření budou představovat jeden z více zdrojů pasiv banky, dokáže se tato banka lépe vyrovnat s případným zvýšeným výběrem těchto vkladů, ke kterému by mohlo dojít v případě snížení státní podpory. Z výše uvedeného vyplývá, že jedním ze sledovaných cílů je veřejný zájem na zajištění stability finančního trhu. Nejedná se tedy o neodůvodněnou diskriminaci, která by byla v rozporu s ústavním pořádkem. Rovněž je potřeba vzít v úvahu, že stavební spořitelny nejsou omezovány, naopak získávají možnost volby. Mohou pokračovat ve své činnosti ve stávající podobě, nebo se transformovat na univerzální banky.

Zvolené řešení je plně způsobilé naplnit cíl, tedy zajistit potřebnou stabilitu finančního trhu a zvýšit konkurenci při poskytování stavebního spoření. Zároveň bylo vybráno řešení, které nejvíce zachovává právo na podnikání, svobodu a volnost trhu, a to bez negativního rdousícího efektu. Změna zákona rozšiřuje právo na svobodné podnikání stavebních spořitelen, neboť jim umožňuje transformaci na univerzální banky. Zvolené řešení tak plně splňuje test proporcionality (dle nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 3/02 nebo Pl. ÚS 38/04). Z výše popsaných důvodů je shledán soulad návrhu zákona s Ústavou založeným ústavním pořádkem České republiky.

Navrhovaná platová restrikce je podle názoru předkladatele plně konformní s ústavním pořádkem. Platová restrikce dopadá stejně na představitele všech pilířů státní moci a nezapříčiňuje absolutním snížení platového standardu soudců, který by byl problematický s ohledem na garance jejich nezávislosti. V kontextu navrhované úpravy zákona č. 236/1995 Sb. je namístě uvést, že v letech 2022 a 2023 již došlo k realizaci několika změn právních předpisů s cílem stabilizovat veřejné rozpočty a v rámci této novely je předkládána řada dalších opatření, jež zasáhnou do finanční situace většiny obyvatel státu. Současná navrhovaná restrikce ve vztahu k platu poskytovanému za výkon funkce tak přestavuje, kromě nástroje rozpočtové úspory, i akt sounáležitosti s ostatními skupinami osob, jejichž příjmy byly dosavadními úspornými opatřeními postiženy.

Předkladatel podobu návrhu zvažoval i s ohledem na kvalifikovanou ochranu platu soudců, která vyplývá z existující judikatury Ústavního soudu, jenž konstatoval, že zásahy zákonodárce do materiálního zabezpečení je třeba hodnotit především z perspektivy principu soudcovské nezávislosti. Dočasné pozastavení tempa růstu soudcovských platů bylo v minulosti Ústavním soudem opakovaně posouzeno za platovou restrikci, která nepředstavuje ústavně nepřípustný zásah do materiálního zajištění soudců - za předpokladu, že důsledkem zmrazení platů nebylo nominální snížení platu a zároveň je zmrazení toliko dočasného charakteru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 13/08, a nález ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 55/05). Naopak Ústavní soud neaproboval zmrazení platové základny pro soudce toliko v případech, kdy zbytek rozpočtového sektoru vykazoval obecný nárůst výše platů (k tomu více viz trojice nálezů ze dne 14. 7. 2005 - sp. zn. Pl. ÚS 34/04, sp. zn. Pl. ÚS 43/04, a sp. zn. Pl. ÚS 9/05).

Předkládaný návrh absolutní nominální pokles platů soudců nezapříčiňuje, ale pro rok 2024 zachovává platovou hladinu na současné úrovni; k tomu je třeba podotknout, že v roce 2023 došlo ke standardnímu nárůstu platových základen představitelů a soudců. Oproti ostatním skupinám osob odměňovaných z veřejných rozpočtů je tak postavení soudců v roce 2023 relativně výhodnější a ani v roce 2024 nebude z hlediska odměňování horší. V dalších letech bude upravená platová základna všech osob odměňovaných za výkon funkce růst standardním způsobem, z čehož je zřejmá dočasnost navrhovaného opatření. I zde obstojí platová restrikce vůči soudcům v porovnání s ostatními osobami odměňovanými z veřejných rozpočtů, neboť i v případě zvýšení platových tarifů zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců v dalších letech o určité procento se do výše těchto tarifů trvale nepříznivě "propíše" jejich nezvyšování v letech 2023 a 2024.

Předkládaná komplexní úprava mající za cíl konsolidovat veřejné rozpočty neobsahuje zlepšení platových poměrů ostatních veřejných zaměstnanců ("služebníků státu", slovy Ústavního soudu); naopak, bude znamenat snížení jistoty jejich materiálního zabezpečení v širším smyslu. V této souvislosti je adekvátní připomenout, že Ústavní soud v minulosti aproboval zmrazení soudcovských platů za situace, kdy docházelo k růstu platů pouze u vybraných profesí (konkrétně šlo o růst platů pedagogických pracovníků, viz nález Pl. ÚS 13/08), a rušil fixaci soudcovských platů až v případech, kdy docházelo k růstu platu obecně mezi veřejnými zaměstnanci (opět viz trojice nálezů ze dne 14. 7. 2005 - sp. zn. Pl. ÚS 34/04, sp. zn. Pl. ÚS 43/04 a sp. zn. Pl. ÚS 9/05).

V kontextu předloženého návrhu zákona lze zejména poukázat na čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, dle něhož lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Povinnost úhrady časového poplatku i mýtného za užití zpoplatněných pozemních komunikací vyplývá a bude vyplývat ze zákona o pozemních komunikacích. Dotčená právní úprava stanoví zcela přesně předmět poplatku, jímž je užití zpoplatněné pozemní komunikace vozidlem v systému časového zpoplatnění nebo vozidlem v systému elektronického mýtného. Subjektem poplatku je pak osoba, která užije zpoplatněnou pozemní komunikaci. Stejně tak stanoví zákon o pozemních komunikacích či návrh jeho novely pravidla pro určení sazby časového poplatku i mýtného. V případě časového poplatku je uvedena sazba poplatku na 1 rok v konkrétní výši, která bude podléhat každoročním změnám podle objektivních kritérií stanovených návrhem zákona. Od této částky se budou odvíjet sazby časového poplatku na kratší období i pro zvýhodněná vozidla. V případě mýtného jsou stanoveny náklady, jejichž návratnost má být jeho stanovením dosažena, a kritéria, podle kterých jsou sazby mýtného rozlišeny. Nařízení vlády pak stanoví v souladu se zákonným zmocněním (a při zohlednění vyhlášky upravující strukturu, popis a způsob výpočtu nákladů a způsob stanovení sazeb mýtného) výši sazeb mýtného a rozlišení sazeb mýtného podle zákonem stanovených kritérií. Díky uvedené právní úpravě je poplatková povinnost rovněž předvídatelná. Z výše popsaných důvodů je shledán soulad návrhu zákona s Ústavou založeným ústavním pořádkem České republiky.

Ústavní soud posuzoval soulad osvobození upravujících osvobození od daně z nemovitých věcí s ústavním pořádkem. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 97/20 konstrukce osvobození obsažená v zákoně o dani z nemovitých věcí nezakládá nerovnost mezi poplatníky, a to ani akcesorickou, ani neakcesorickou, a to z následujících důvodů.

Konstrukce osvobození od daně z nemovitých věcí v daném případě rozlišuje tři skupiny poplatníků, k nimž přiřazuje osvobození osobní, osobně-věcné a věcné.

První skupinu tvoří veřejně prospěšní poplatníci, kteří pouze výjimečně vykonávají jiné činnosti, které veřejně prospěšnými nejsou. Jde především o stát, kraje, spolky nebo církve. Pro tyto poplatníky zákon stanoví osobní osvobození s negativním vymezením těch činností, které předmětnému osvobození nepodléhají. Stát a kraje vykonávají implicitně předpokládanou veřejně prospěšnou činnost. Výjimkou je pouze jasně definovaná činnost, která zpravidla není činností veřejně prospěšnou - užívání nemovité věci k podnikání, pronajímání, případně propachtování, tedy činnost generující zisk.

Druhá skupina zahrnuje poplatníky, kteří běžně vykonávají jak činnosti veřejně prospěšné, tak i činnosti jiné. Těmito poplatníky jsou především vysoké školy, které jsou osvobozeny pouze při realizaci akreditovaných studijních programů. U těchto poplatníků zákon stanoví osvobození tzv. osobně-věcné.

Třetí skupinu představují poplatníci ostatní bez ohledu na charakter jejich činnosti. Zde zákon stanoví osvobození věcné. Jedná se zejména o případy, kdy předmětem daně jsou veřejné komunikace, parky a sportoviště.

Osobní osvobození je legitimní stejně jako osvobození věcné, neboť vede ke stejnému cíli. Osvobození nemusí být vázáno výlučně na určitou činnost, může být vázáno i na osobu vlastníka nemovité věci (poplatníka). Je pouze věcí techniky zdanění, v jaké podobě je osvobození od daně zavedeno. Samotná podoba osvobození nemá bez dalšího vliv na ústavnost. V daném případě osobní osvobození vychází z toho, že veřejně prospěšná činnost státu je převažující, a proto je dostačující pouhé negativní vymezení případů, kdy stát v důsledku toho, že v určitém rozsahu v daném případě nevykonává veřejně prospěšnou činnost, osvobozen od daně není.

V souladu s citovaným nálezem Ústavního soudu je volba techniky zdanění zcela otázkou fiskální politiky státu. Podstatou činnosti státu a krajů je zejména zabezpečování správy věcí veřejných. Právě z tohoto důvodu není podoba osvobození pozitivní (osvobození nemovitých věcí sloužících pouze k veřejně prospěšným činnostem), ale je negativní, tj. osvobozeni jsou vymezení poplatníci s tím, že toto osvobození se nevztahuje na explicitně vymezené případy, kdy stát nebo kraj v nemovité věci podnikají, pronajímají ji, případně ji propachtovávají.

V případě osvobození státu či např. kraje není osvobození vázáno na konkrétní činnosti, protože by taková vazba vedla k tomu, že by zákonodárce byl nucen kazuisticky upravit osvobození pro každou činnost státu nebo kraje v samostatném ustanovení zákona, nebo v zákoně použít neurčitý právní pojem veřejná prospěšnost, který by musel být složitým způsobem vykládán, jelikož by nebylo zřejmé, která činnost státu definici veřejné prospěšnosti naplňuje a která již nikoliv. Důsledkem toho by byl nárůst nákladů na správu daně z nemovitých věcí. S ohledem na tyto skutečnosti se jeví být stávající podoba osvobození nejvhodnější, transparentnější, racionálnější a srozumitelnější, a to jak pro daňové subjekty na straně jedné, tak i pro správce daně na straně druhé. V konečném důsledku se tím dosahuje stejného rozsahu osvobození, jako by tomu bylo v případě kazuistického výčtu činností nebo použití neurčitého právního pojmu veřejné prospěšnosti avšak bez rizik spojených s tím, že by přílišná kazuistika byla na úkor srozumitelnosti, jednoznačnosti a stability právní úpravy, což by mohlo mít za následek potřebu častých novelizací.

Návrh zákona na uvedené konstrukci osvobození od daně nemění, přičemž výše uvedené závěry jsou platné i v případě zavedení státní a místní části daně, tedy za situace, kdy se i stát stává příjemcem části výnosu daně.

Co se týká oblasti hazardních her, lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s čl. 10 odst. 3 Listiny, podle kterého má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě, vzhledem k tomu, že stanoví kromě provozovatele a jeho zaměstnanců povinnost zachovávat mlčenlivost nově i ve věcech výkaznictví v hazardních hrách a rejstříku vyloučených osob také všem orgánům vykonávajícím státní správu v oblasti provozování hazardních her a jejich oprávněným úředním osobám. Současně se uplatní základní zásady činnosti správních orgánů podle § 2 odst. 2 a 3 správního řádu, podle kterých správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze v zákonem vymezeném rozsahu a při tom šetří oprávněné zájmy osob, jichž se jeho činnost týká. Jakékoliv informace tak budou shromažďovány, vedeny, užívány a předávány v rozsahu a způsobem výslovně stanoveným v zákoně, a to tak, aby byla co nejvíce šetřena práva dotčených osob.

Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. S dále uvedenými výjimkami se nejedná o problematiku, která by byla regulována právem Evropské unie.

Navrhovaná právní úprava se v oblasti daně z přidané hodnoty dotýká následujících předpisů Evropské unie:

Pro účely změny v režimu odpočtů daně bude Česká republika podle čl. 177 směrnice o DPH konzultovat s výborem pro DPH možnost limitovat horní hranici daně na vstupu u vymezených osobních automobilů.

Navrhovaná právní úprava se v oblasti spotřebních a energetických daní dotýká následujících předpisů Evropské unie:

Spotřební daň z lihu je v České republice plně harmonizována s legislativou Evropské unie, jmenovitě směrnicí 92/83/EHS a směrnicí 92/84/EHS. Minimální sazba spotřební daně z lihu je směrnicí 92/84/EHS stanovena ve výši 550 € na hektolitr čistého etanolu. Úroveň sazeb daně z lihu je v České republice již od vstupu do Evropské unie nad hranicí minimální sazby stanovené směrnicí. V případě destilátů z pěstitelského pálení má Česká republika vyjednanou trvalou výjimku, kde sazba spotřební daně nesmí poklesnout pod 50% základní vnitrostátní sazby. Navrhovaná právní úprava zvýšení sazeb spotřební daně z lihu je plně slučitelná s právem Evropské unie.

Minimální sazby spotřební daně pro jednotlivé kategorie tabákových výrobků jsou stanoveny směrnicí 2011/64/EU o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků (dále též "tabáková směrnice"). Ustanovení článku 10 odst. 2 tabákové směrnice stanoví specifický minimální požadavek ve výši 90 EUR na 1 000 kusů cigaret bez ohledu na váženou maloobchodní prodejní cenu a procentní minimální požadavek ve výši nejméně 60% vážené průměrné maloobchodní ceny.

Dalším požadavkem je dle článku 8 tabákové směrnice smíšená struktura zdanění složená z procentní (valorické) a pevné (specifické) spotřební daně, která musí představovat nejméně 7,5% a nejvýše 76,5% celkového daňového zatížení (včetně DPH). Procentní složka spotřební daně se vypočítává z ceny cigaret pro konečného spotřebitele. Tato cena je v případě České republiky uvedena na tabákové nálepce.

Česká republika dále využívá možnost stanovit minimální spotřební daň z cigaret, a to v souladu s článkem 7 odst. 4 a článkem 8 odst. 6 této směrnice. Jediným omezením pro uplatnění této minimální spotřební daně je splnění smíšené struktury zdanění, což Česká republika dlouhodobě dodržuje.

Pokud jde o kategorie tabáku ke kouření, doutníků a cigarillos, minimální sazby spotřební daně jsou stanoveny v článku 14 odst. 2 tabákové směrnice ve výši 60 EUR na kilogram tabáku ke kouření a ve výši 12 EUR na 1000 kusů doutníků nebo na kilogram. V případě kategorie ostatního tabáku ke kouření je minimální sazba spotřební daně stanovena ve výši 22 EUR na kilogram tohoto tabáku. V případě doutníků a cigarillos Česká republika uplatňuje spotřební daň na kus tohoto výrobku.

Česká republika splňuje výše uvedené požadavky stanovené legislativou Evropské unie, a to jak v případě struktury sazeb spotřebních daní na jednotlivé kategorie tabákových výrobků, tak v případě výše minimálních sazeb. Vedle zajištění příjmů státního rozpočtu jsou v rámci tohoto návrhu naplňovány i závazky České republiky v oblasti ochrany veřejného zdraví a Rámcové úmluvy a Protokolu Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku (FCTC).

Zdanění surového tabáku a zahřívaných tabákových výrobků není upraveno legislativou Evropské unie a je tedy plně v diskreci každého členského státu, jakou daňovou politiku u těchto výrobků zvolí. Stejně tak je možné na základě článku 1 odst. 3 směrnice Rady (EU) 2020/262 o obecné úpravě spotřebních daní aplikovat spotřební daň na další výrobky za podmínky, že přijatá regulace nebude představovat překážky pro volný pohyb těchto výrobků. Navrhovaná právní úprava týkající se zavedení spotřební daně na ostatní tabákové výrobky (např. šňupací a žvýkací tabák) a výrobky související s tabákovými výrobky (e-cigarety, nikotinové sáčky a ostatní nikotinové výrobky) tuto podmínku splňuje. Návrh této nové neharmonizované právní úpravy je předmětem technické v souladu se směrnicí 2015/1535 jako fiskální opatření bez lhůty pro pozastavení legislativních prací.

- směrnice 2003/96/ES v čl. 14 odst. 1 písm. b) obsahuje povinné osvobození energetických produktů dodávaných jako pohonné hmoty nebo paliva pro jiný druh létání než soukromé rekreační létání. Členské státy mohou omezit působnost tohoto osvobození na dodávky tryskového paliva (kód KN 2710 19 21). Členské státy dále mohou podle druhého odstavce tohoto ustanovení omezit působnost osvobození na mezinárodní přepravu nebo na přepravu uvnitř Společenství. Dále lze od osvobození upustit v případě, kdy členský stát uzavře dvoustrannou dohodu s jiným členským státem. Česká republika v současné době žádnou dvoustrannou dohodou nedisponuje, a proto lze od povinného osvobození od daně upustit pouze na národní úrovni, tedy při letech mezi letišti umístěnými na daňovém území České republiky. Členské státy mohou podle čl. 15 odst. 1 písm. j) směrnice 2003/96/ES od daně fakultativně osvobodit pohonné hmoty používané při výrobě, vývoji, zkoušení a údržbě letadel. Česká republika tuto výjimku transponovala do zákona o spotřebních daních. Z výše uvedeného vyplývá, že navrhované zrušení osvobození vnitrostátních letů od spotřební daně z minerálních olejů je plně v souladu se směrnicí o zdanění energií.

směrnice 2003/96/ES v čl. 2 odst. 4 dále stanoví, na které činnosti a produkty se nevztahuje. Jedná se mimo jiné o dvojí použití energetických produktů, kdy je zavedena , podle které se za dvojí použití považuje i použití v metalurgických procesech. Tato směrnice dále explicitně přímo uvádí, že se nevztahuje na elektřinu používanou v metalurgických procesech, a rovněž energetické produkty a elektřinu v mineralogických postupech. "Mineralogickými postupy" se podle čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96/ES rozumí postupy zařazené klasifikací NACE pod kód DI 26 "výroba ostatních nekovových minerálních výrobků" v nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 ze dne 9. října 1990 o statistické klasifikaci ekonomických činností v Evropském společenství. Z judikatury SDEU ve spojených věcech C 145/06 a C 146/06, ve věci C 426/12 a ve věci C-349/13 vyplývá, že členský stát je oprávněn zavést daň z energetických produktů a elektřiny, na něž se nevztahuje působnost směrnice 2003/96/ES na základě čl. 2 odst. 4 písm. b). Z výše uvedeného vyplývá, že Česká republika je oprávněna aplikovat národní sazbu daně, resp. zrušit nárok na vrácení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto minerální oleje v mineralogických postupech a metalurgických procesech, aniž by toto opatření bylo v rozporu se směrnicí 2003/96/ES.

směrnice 2003/96/ES stanovuje v příloze I tabulce B minimální sazby daně pro pohonné hmoty použité při zemědělských a zahradnických pracích, chovu ryb a v lesnictví. V případě plynových olejů se jedná o minimální sazbu daně ve výši 21 €/1000 litrů. Směrnice 2003/96/ES v čl. 13 odst. 1 zároveň stanoví, že "". Splnění EU minimálních sazeb v roce 2024 bude posuzováno za použití směnného kurzu platného prvního pracovního dne měsíce října 2023, který v současné době není znám. Pokud by byl aplikován aktuální směnný kurz, tj. přibližně 23,6 Kč/€ činily by výsledné výše sazeb spotřební daně z motorové nafty spotřebované v zemědělské prvovýrobě a provádění hospodaření v lese 61 €/1000 litrů, resp. 278 €/1000 litrů. Hodnoty normativů minimální spotřeby byly vypočteny na základě výzkumných projektů. Minimální normativ spotřeby minerálních olejů v rostlinné a živočišné výrobě pro účely výpočtu nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů je koncipován tak, aby zemědělcům umožnil zabezpečit standardní produkci a udržitelnost zemědělské prvovýroby. Tyto hodnoty se blíží hodnotám skutečné spotřeby minerálních olejů, neměly by je však svou povahou převýšit z toho důvodu, že reflektují technologie s nejnižší spotřebou. Zároveň existence dokladů o prodeji zaručí, že se vracení daně nebude vztahovat na minerální oleje, které by dotčený podnikatel nenakoupil za cenu včetně daně. Z tohoto důvodu lze říci, že EU minimální sazby daně budou plněny a navrhované změny v oblasti zelené nafty jsou v souladu se směrnicí 2003/96/ES. Poskytování zvýhodnění ve formě vracení spotřební daně uvedené v tomto návrhu je v souladu s předpisy Evropské unie v oblasti veřejné podpory. Režim vracení spotřební daně v rostlinné a živočišné výrobě a hospodaření v lese byl oznámen Evropské komisi podle čl. 44 nařízení (EU) č. 651/2014 jako režim podpory SA. 103248 (2022/X).

Návrh právní úpravy v energetických daních odráží změny činěné v zákoně o spotřebních daních, pokud jde o mineralogické a metalurgické procesy. Směrnice 2003/96/ES v čl. 2 odst. 4 stanoví, na které činnosti a produkty se nevztahuje. Jedná se mimo jiné o dvojí použití energetických produktů, kdy je zavedena , podle které se za dvojí použití považuje i použití v metalurgických procesech. Směrnice dále explicitně přímo uvádí, že se nevztahuje na elektřinu používanou v metalurgických procesech, a rovněž energetické produkty a elektřinu v mineralogických postupech. "Mineralogickými postupy" se podle čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96/ES rozumí postupy zařazené klasifikací NACE pod kód DI 26 "výroba ostatních nekovových minerálních výrobků" v nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 ze dne 9. října 1990 o statistické klasifikaci ekonomických činností v Evropském společenství. Z judikatury SDEU ve spojených věcech C 145/06 a C 146/06, ve věci C 426/12 a ve věci C-349/13 vyplývá, že členský stát je oprávněn zavést daň z energetických produktů a elektřiny, na něž se nevztahuje působnost směrnice o energetickém zdanění na základě čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96/ES.Z výše uvedeného vyplývá, že Česká republika je oprávněna zrušit osvobození zemního plynů, pevných paliv a elektřiny použitých v mineralogických postupech a metalurgických procesech od daně ze zemního plynu a některých dalších plynů, daně z pevných paliv a daně z elektřiny. Tato opatření jsou v souladu se směrnicí 2003/96/ES.

Navrhovaná právní úprava se v oblasti daně silniční dotýká následujících předpisů Evropské unie:

Navrhovaná právní úprava se dotýká v oblasti platebního styku následujících předpisů Evropské unie:

Na poli regulace silniční dopravy je návrhem zákona rovněž do českého právního řádu transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/362 ze dne 24. února 2022, kterou se mění směrnice 1999/62/ES, 1999/37/ES a (EU) 2019/520, pokud jde o výběr poplatků pro vozidla za užívání určitých pozemních komunikací. Transpoziční lhůta směrnice uplyne dne 25. 3. 2024. K dokončení transpozice směrnice (EU) 2022/362 do českého právního řádu bude třeba přijmout změnu nařízení vlády č. 240/2014 Sb., o výši časových poplatků, sazeb mýtného, slevy na mýtném a o postupu uplatnění slevy na mýtném, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky o užívání pozemních komunikací zpoplatněných mýtným. Návrhem zákona je na poli regulace silniční dopravy též vstupováno do ustanovení, která jsou implementační ve vztahu k níže uvedeným předpisům:

Lhůty pro implementaci těchto předpisů již uplynuly a tyto předpisy jsou v českém právním řádu implementovány, přičemž navrženou právní úpravou není stávající úroveň implementace dotčena.

Návrh zákona dále v navrhovaném znění (a to zejména na poli úpravy stavebního spoření) neobsahuje úpravu problematiky, kterou by v souladu s čl. 2 odst. 1 a 2 rozhodnutí č. 98/415/ES bylo nezbytně nutné konzultovat s Evropskou centrální bankou, a to mj. i z toho důvodu, že navrhované změny věcného charakteru nemají potenciál zásadně ovlivnit stabilitu finančních institucí a trhů. Konzultace s Evropskou centrální bankou je v tomto případě v souladu s výše uvedeným rozhodnutím pouze , a není zde proto důvod pro konzultaci tohoto návrhu zákona.

Z pohledu evropského práva je oblast hazardních her považována za specifický druh služeb, který je vyloučen z působnosti Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (dále jen "Směrnice 2006/123/ES"). Nicméně Smlouvou o přistoupení k Evropské unii, publikovanou ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 44/2004 Sb. m. s., se Česká republika zavázala k respektování práva Evropské unie, a to včetně judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen "SDEU"), která je pro členské státy závazná.

Z těchto důvodů se i na oblast hazardních her vztahují ustanovení primárního práva EU, konkrétně jde zejména o čl. 49 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "SFEU") upravující právo usazování, čl. 56 SFEU upravující volný pohyb služeb v rámci EU a čl. 63 SFEU upravující volný pohyb kapitálu. Názor o zvláštní povaze hazardních her, včetně rizika škodlivých následků, potvrzuje i ustálená SDEU, který zároveň přiznává členským státům oprávnění při regulaci tohoto odvětví: .

Nadto, s ohledem na skutečnost, že oblast hazardních her není na unijní úrovni plně harmonizována, přiznal SDEU členským státům možnost zvolit si vlastní systém opatření, která budou zaručovat dosažení cílů vnitrostátní politiky, a to za podmínky, že přijatá opatření budou v souladu s primárním právem EU. Tato skutečnost byla deklarována nejen v prvním rozhodnutí ohledně hazardních her - rozsudek SDEU ze dne 24. března 1994 ve věci C 275/92 Schindler, zejména bod 2 věta třetí a bod 31 - ale i v rozhodnutí SDEU v této oblasti, ve věci C-42/07 Liga Portuguesa, body 57-61 (dále pak viz např. rozsudek SDEU ze dne 21. září 1999 ve věci C-124/97 Läärä, body 14 a 36; rozsudek z 21. října 1999 ve věci C 67/98 Zenatti, bod 15; rozsudek ze dne 6. listopadu 2003 ve věci C-243/01 Gambelli a další, bod 63, jakož i rozsudek ze dne 6. března 2007 ve věci C-338/04 Placanica a další, bod 47).

Z ustálené judikatury SDEU a principu subsidiarity tak vyplývá, že členské státy mohou v této neharmonizované oblasti podle vlastního žebříčku hodnot stanovit cíle své politiky v oblasti hazardních her a případně přesně vymezit požadovanou úroveň a prostředky ochrany za předpokladu, že všechna tato opatření jsou v souladu s primárním právem EU a s požadavky, které jsou na tyto opatření kladeny judikaturou SDEU.

V dílčích harmonizovaných oblastech, kterých se navrhovaná úprava dotýká, je zapotřebí posoudit soulad s konkrétními právními akty Evropské unie. Jedním z posuzovaných právních aktů Evropské unie je Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci). Podle čl. 22 směrnice o restrukturalizaci a insolvenci nelze po konci doby oddlužení stanovit žádný zákaz provozování obchodu živnosti řemesla nebo povolání výlučně na skutečnosti, že daný podnikatel se ocitl v úpadku. Tato norma se však vztahuje výlučně na fyzické osoby a z podstaty věci se tak netýká legálních provozovatelů hazardních her jako právnických osob, u nichž zákon o hazardních hrách stanoví období tří let před vydáním úvodního povolení, během kterého nesmí být provozovatel hazardních her v likvidaci ani vůči němu nesmí být zjištěn úpadek.

Navrhovaná právní úprava je také v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/649 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (GDPR), nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu, a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách).

Tento zákon bude oznámen Evropské komisi v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.

Lze uzavřít, že návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie jako celkem.

Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a dále s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána (tzv. prezidentské mezinárodní smlouvy), mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Vztah tzv. prezidentských mezinárodních smluv vůči vnitrostátním právním předpisům je vymezen v čl. 10 Ústavy, kde je princip aplikační přednosti těchto mezinárodních smluv výslovně stanoven. Stanoví-li tedy tzv. prezidentská mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se tato mezinárodní smlouva. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s tzv. prezidentskou mezinárodní smlouvou musí být respektována tzv. prezidentská mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouvy upravující daně přitom mají vždy povahu tzv. prezidentských mezinárodních smluv (čl. 49 písm. e) Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny). Ústavní soud navíc v nálezu publikovaném pod č. 403/2002 Sb. rozhodl, že si tehdy platné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zachovávají hierarchickou přednost před zákonem.

Česká republika je vázána dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami rovněž v oblasti práva sociálního zabezpečení. Mezi mnohostranné úmluvy patří Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení, nebo Evropský zákoník sociálního zabezpečení. Návrh zákona je s těmito mezinárodními smlouvami plně v souladu.

Pokud jde o aplikaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb. federálního ministerstva zahraničních věcí) (dále též "Úmluva") v oblasti daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, je třeba zajistit soulad daňových předpisů s touto Úmluvou hned v několika oblastech.

Pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces, které je zaručeno ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy, lze poukázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci . Podle tohoto rozhodnutí daňové záležitosti dosud tvoří součást tvrdého jádra výsad veřejné moci, přičemž veřejný charakter vztahu mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem nadále převládá. Ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy se tak podle názoru Evropského soudu pro lidská práva na samotné daňové řízení v rozsahu, v němž se týká zjištění a stanovení daně, nevztahuje, neboť se nejedná o řízení o občanských právech a závazcích.

Jelikož však za nedodržení daňových povinností hrozí daňovému subjektu sankce, na hmotněprávní i procesní aspekty s ní související se použijí ustanovení Úmluvy, která se vztahují na trestní obvinění. Je proto třeba při posuzování souladu navrhované právní úpravy v oblasti daňových předpisů s Úmluvou přihlédnout i k trestním aspektům článku 6, ale i k článku 7 Úmluvy nebo k článku 2 a 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Tento přístup byl potvrzen i Evropským soudem pro lidská práva např. v rozsudku ve věci . Článek 6 odst. 1 Úmluvy sice hovoří o trestním obvinění, nikoliv o řízení o uložení sankce za nesplnění povinnosti, jde však o autonomní pojem práva Úmluvy, který může mít (a také má) jiný obsah než obdobný pojem vnitrostátního práva. Slučitelnost s tímto, ale i dalšími ustanoveními Úmluvy, zejména s požadavkem na uložení trestu (v tomto případě sankce) jen na základě zákona nebo na právo nebýt souzen nebo potrestán (sankciován) dvakrát v téže věci, je přitom zajištěna možností daňového subjektu bránit se takovému jednání jako nesprávnému postupu správce daně obdobně, jak je popsáno ve smyslu ochrany proti svévoli dle článku 1 Protokolu č. 1 Úmluvy. Jedná se tedy jak o využití řádných i mimořádných opravných prostředků, tak o možnost domoci se soudní ochrany ve správním soudnictví v případě, že dojde k vyčerpání všech opravných prostředků podle daňového řádu. Daňový subjekt se tedy může obrátit na soud s žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů. Takové soudní řízení přitom v zásadě respektuje základní principy uvedené v článku 6 Úmluvy.

Navrhovaná právní úprava nijak neomezuje možnost domoci se soudní ochrany, která proto zůstává i v tomto případě zajištěna. Lze tedy říci, že navrhovaná právní úprava je v souladu s požadavkem Úmluvy na zajištění práva na spravedlivý proces.

Z výše uvedeného rozhodnutí ve věci dále vyplývá, že článek 1 Protokolu č. 1, týkající se ochrany majetku, vyhrazuje státům právo přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní. Státům je tedy umožněno přijmout zákony, kterými ukládají povinnost platit daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, avšak s určitým omezením vyplývajícím z požadavku na respektování samotné podstaty vlastnického práva, do kterého je uložením daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění zasahováno. Takový zásah do vlastnického práva proto musí odpovídat požadavkům zákonnosti, legitimity a proporcionality.

Požadavek je naplněn tehdy, pokud je zásah umožněn právním předpisem, který je v souladu s ústavním pořádkem, je dostupný, předvídatelný a obsahuje záruky proti svévoli.

Požadavek znamená, že je nezbytné zajistit, aby zásah, ke kterému má na základě právního předpisu dojít, sledoval legitimní cíle ve veřejném nebo obecném zájmu. Aby byl požadavek legitimity naplněn, je třeba tyto cíle specifikovat. Cíle návrhu zákona jsou popsány v této důvodové zprávě, resp. v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadu regulace (RIA), přičemž z tohoto popisu vyplývá i jejich legitimní charakter.

jako poslední požadavek se na poli čl. 1 Protokolu č. 1 váže k tomu, že jednotlivec nesmí být nucen nést nadměrné individuální břemeno, typicky takové, které ohrožuje samotnou jeho existenci v rovině majetkových poměrů (hrozba ukončení podnikání či úpadku u právnické nebo fyzické osoby), včetně zabezpečování obživy pro sebe a pro rodinu v případě fyzické osoby. Sazby daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, stejně jako výše případných pokut, by proto neměly být likvidační (viz ). To, zda navrhovaná právní úprava nepovede k tzv. škrtícímu (rdousícímu) efektu, je přitom třeba posuzovat i ve vztahu k ústavnímu pořádku (viz bod 2). S ohledem na charakter navrhovaných opatření nelze ve vztahu k tomuto návrhu zákona hovořit o rdousícím účinku.

Zákaz diskriminace vyjádřený v článku 14 Úmluvy směřuje proti takovému zacházení, kdy by s osobami, které jsou ve stejném nebo obdobném postavení, bylo zacházeno nerovně, nebo naopak, kdy by s osobami, které se nacházejí v odlišném postavení, bylo zacházeno stejně. Pokud by tento přístup neměl žádné opodstatnění, tedy pokud by nebyl opřen o žádný legitimní a objektivní důvod, byl by diskriminační. Z hlediska navrhované právní úpravy lze konstatovat, že návrh žádné neoprávněné nerovné zacházení s daňovými subjekty nezakládá.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 19. prosince 1966, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. (dále též "Pakt"), zakotvuje

Tato práva mají zásadně stejný obsah jako obdobná práva zakotvená v Úmluvě, která byla posuzována výše. Výjimkou je zákaz diskriminace dle článku 26 Paktu. Zatímco zákaz diskriminace zakotvený v Úmluvě má povahu akcesorického práva (tedy se ho lze dovolat pouze spolu s porušením jiného práva), v případě Paktu má zákaz diskriminace povahu neakcesorickou, a tedy se jej lze dovolat přímo. Zhodnocení vztahu k zákazu diskriminace provedené v části 4.1.3. však nezáviselo na tom, zda má toto právo akcesorickou nebo neakcesorickou povahu. Na základě tohoto zhodnocení tedy lze dovodit, že navržená právní úprava je v souladu s článkem 26 Paktu.

S odkazem na výše uvedenou argumentaci k Úmluvě tedy lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s Paktem.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s Rámcovou úmluvou Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku (FCTC), která byla ve sbírce mezinárodní smluv publikována pod č. 71/2012 m. s. a je pro Českou republiku platná od 30. 8. 2012. Návrh přispěje k efektivnějšímu naplňování závazků vyplývajících z článku 6 této úmluvy, podle kterého mají smluvní strany provádět cenová a daňová opatření ke snižování poptávky po tabáku. Vedle navýšení sazeb spotřební daně z tradičních tabákových výrobků se návrhem tohoto zákona zavádí spotřební daň i na další výrobky obsahující tabák, které nepodléhají harmonizované spotřební dani z tabákových výrobků dle legislativy Evropské unie (např. žvýkací a šňupací tabák). V neposlední řadě se spotřební daň zavádí i na výrobky, které jsou rovněž škodlivé pro lidské zdraví, ale obsahují jiné látky než tabák (např. nikotinové sáčky).

Česká republika je také od 10. 10. 2019 smluvní stranou Protokolu o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky FCTC.

Na oblast letecké dopravy se vztahuje tzv. Chicagská úmluva (úmluva č. 147/1947 Sb.). Tato úmluva se primárně týká mezinárodního letectví. Žádné ustanovení této úmluvy nebrání uvalit spotřební daň na čistě vnitrostátní lety.

Evropská unie má s některými státy uzavřenou mnohostrannou dohodu mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy a Albánskou republikou, Bosnou a Hercegovinou, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií, Republikou Černá Hora, Islandskou republikou, Prozatímní správní misí Organizace spojených národů v Kosovu, Norským královstvím, a Republikou Srbsko o vytvoření společného evropského leteckého prostoru. Tento právní předpis nebrání členskému státu aplikovat sazbu spotřební daně na vnitrostátní leteckou dopravu.

Evropská unie dále uzavřela dohodu o letecké dopravě se Spojenými státy americkými. Ani tato dohoda nebrání členskému státu Evropské unie aplikovat sazbu spotřební daně na čistě vnitrostátní lety.

S ohledem na to, že návrh zákona respektuje výše uvedené požadavky, lze jej považovat za slučitelný s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a to především s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech.

I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Dopad na státní rozpočet (mld. Kč)           I     2024     I     2025     I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Celkem                                       I     97,7     I     53,0     I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Příjmy                                       I     35,2     I     37,1     I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Dohody o provedení práce                     I     1,8      I     0,2      I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Daň z příjmů fyzických osob                  I     1,7      I     0,9      I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Daň z přidané hodnoty                        I     -2,1     I     -0,2     I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Daň z příjmů právnických osob                I     0,0      I     21,8     I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Daň z hazardních her                         I     4,2      I     0,0      I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Spotřební daň - líh                          I     0,5      I     0,6      I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Pojistné na nemocenské pojištění             I     11,9     I     1,1      I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Daň z nemovitých věcí                        I     9,0      I     0,3      I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Ostatní příjmy                               I     -0,3     I     -0,1     I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Odvody osob samostatně výdělečně činných     I     3,0      I     4,5      I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Spotřební daň - tabák                        I     3,2      I     2,8      I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Omezení a rušení daňových výjimek            I     2,3      I     5,3      I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I Výdaje                                       I     62,5     I     15,9     I
I----------------------------------------------I--------------I--------------I
I 

I 45,6 I 8,8 I I----------------------------------------------I--------------I--------------I I Platy ve státní sféře I 9,9 I 0,0 I I----------------------------------------------I--------------I--------------I I Provozní výdaje ve státní sféře I 6,1 I 5,1 I I----------------------------------------------I--------------I--------------I I Ostatní výdaje I 1,0 I 2,0 I I----------------------------------------------I--------------I--------------I Pozn.: Hotovostní metodika, izolované primární dopady jednotlivých opatření.

Opatření obsažená v návrhu zákona buď dopady do uvedených oblastí nemají, anebo tyto dopady vyplývají z povahy a popisu opatření samotných v jiných částech této důvodové zprávy. Nad rámec této skutečnosti lze uvést následující případy konkrétních dopadů.

Zvýšení pojistné sazby zaměstnanců a pojistné sazby osob samostatně výdělečně činných účastných nemocenského pojištění o 0,6 procentního bodu povede ke snížení čistých příjmů nemocensky pojištěných osob. Je však vhodné připomenout, že v období od roku 2018 došlo postupnými změnami právní úpravy nemocenského pojištění ke zvýšení úrovně finančního zabezpečení osob v případě sociálních událostí zahrnujících nemoc, mateřství a otcovství a péči o jiné nemocné osoby, které nebylo kompenzováno úpravou pojistné sazby na nemocenské pojištění.

Návrh zákona bude mít pozitivní sociální dopady především na zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, kdy dojde k omezení kumulace dohod o provedení práce a nebude docházet k nahrazování hlavních pracovních poměrů dohodami o provedení práce. Dojde k lepšímu sociálnímu zabezpečení těchto zaměstnanců.

Pokud jde o zrušení odsouvání podpůrčí doby a zrušení institutu , jedná se o změnu, která nebude mít výrazný sociální dopad na žádnou ze specifických sociálních skupin. Tím, že poskytování podpory v nezaměstnanosti nebude již odsouváno v návaznosti na vyplacené odstupné, odbytné či odchodné, budou moci uchazeči o zaměstnání využít vyplacené odstupné, odbytné či odchodné dle jeho účelu jako satisfakci v případě ukončení pracovněprávního vztahu bez svého zavinění. Počátek podpůrčí doby, vznikne-li na podporu v nezaměstnanosti nárok, bude určen předvídatelným způsobem, bez návaznosti na vyplacené odstupné, odbytné či odchodné. Zrušením institutu dojde k návratu k původnímu stavu před jeho zavedením a v případě nevyplacení odstupného, odbytného či odchodného k možnosti uplatňování těchto nároků výhradně v soukromoprávní rovině, což konvenuje povaze těchto nároků.

V souvislosti se zpřísněním podmínek pro poskytování podpory v nezaměstnanosti při opakovaném vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání lze uvést, že nedostatek volné pracovní síly na trhu práce přispívá k ekonomické aktivitě osob a k získání potřebné doby důchodového pojištění, a proto prodloužení délky doby důchodového pojištění pro získání nároku na podporu v nezaměstnanosti při opakované evidenci nepředstavuje zásadní překážku pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti. V případě nesplnění podmínek pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti a v případě nedostatku finančních prostředků na živobytí vstupují osoby do systému pomoci v hmotné nouzi, který na základě individuálního posouzení situace reaguje na potřeby jednotlivců a rodin a slouží k poskytnutí finanční pomoci, taktéž dávky státní sociální podpory. Přetrvávající poptávka zaměstnavatelů po volné pracovní síle zvyšuje šance na pracovní uplatnění také znevýhodněných skupin osob, včetně osob se zdravotním postižením a se specifickými potřebami. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením je navíc státem podporováno formou poskytování příspěvků na zřízení pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením a příspěvků na úhradu provozních nákladů vynaložených v souvislosti se zaměstnáváním této cílové skupiny. Dalším opatřením k podpoře zaměstnávání znevýhodněných skupin osob (osoby se zdravotním postižením, pečující o dítě do 10 let, osoby nad 55 let, rekvalifikovaní uchazeči o zaměstnání) je možnost uplatnění slev na sociálním pojištění u zaměstnanců pracujících na zkrácený pracovní úvazek.

Předpokládá se, že navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní vliv na ochranu životního prostředí, a to v souvislosti se zavedením čtvrté složky mýtného, jež bude ukládána za účelem návratnosti nákladů vyvolaných emisemi CO2 při provozu vozidel v systému elektronického mýtného na zpoplatněných pozemních komunikacích. To by mělo motivovat dopravce k pořizování a provozování environmentálně šetrnějších vozidel.

Návrh zákona zásadním způsobem nemění rozsah a účel zpracování osobních údajů, není-li v této důvodové zprávě uvedeno jinak.

Níže uvedené posouzení cílí na oblast správy daní v procesním smyslu, v níž se nachází těžiště materie upravované návrhem zákona. Pro oblasti podléhající procesnímu režimu správního řádu lze přiměřeně aplikovat obdobné závěry, není-li dále uvedeno jinak.

Podle ustanovení § 9 odst. 3 daňového řádu může správce daně zpracovávat osobní údaje a jiné údaje, jsou-li potřebné pro správu daní, a to jen v rozsahu, který je nezbytný pro dosažení cíle správy daní. Při zpracování osobních údajů správcem daně se rovněž uplatní obecné záruky