Důvodová zpráva k zákonu č. 150/2017
Sb., o zahraniční službě
k zákonu o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční
službě)
Mgr.
Bohuslav
Sobotka
Předseda vlády:
PhDr.
Lubomír
Zaorálek
Ministr zahraničních věcí:
I. OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu
V současné době neexistuje v České republice žádný právní předpis, který by systematicky,
resp. ucelenějším způsobem řešil problematiku zahraniční služby, a to ve všech jejích jednotlivých
oblastech a ve vzájemných souvislostech. Pojem zahraniční služba je přitom chápán ve dvou základních
rovinách, a sice zaprvé jako výkon specifické činnosti státní správy a zadruhé jako vnitřní
organizace státní služby zohledňující specifický charakter služby, resp. práce v Ministerstvu
zahraničních věcí (dále též jen „ministerstvo“).
Co se týká výkonu zahraniční služby, vychází současná právní úprava v zásadě pouze z
ustanovení § 6 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „kompetenční zákon“). V dalších obecně
závazných právních předpisech jsou upraveny jen některé dílčí otázky, avšak nesourodě. Například
problematika zahraniční rozvojové spolupráce, kterou
kompetenční zákon výslovně svěřuje Ministerstvu
zahraničních věcí, je upravena v zákoně č. 151/2010
Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o
změně souvisejících zákonů. Obecný rámec pro činnost Ministerstva zahraničních věcí dále představuje
mezinárodní právo, zejména některé mnohostranné mezinárodní smlouvy (např. Vídeňská úmluva o
diplomatických stycích vyhlášená pod č. 157/1964 Sb.),
které však upravují vztahy mezi státy, nikoli vnitrostátní uspořádání zahraniční služby. Dále
některé obecně závazné právní předpisy, které upravují konkrétní část výkonu státní správy,
jednotlivě zmiňují, že některé úkony provádí i zastupitelské úřady České republiky při výkonu
konzulární služby (např. uzavření manželství – viz § 668
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), nebo že některé záležitosti lze vyřizovat
prostřednictvím zastupitelského úřadu v zahraničí (např. podání žádosti o vydání osvědčení o státním
občanství České republiky – viz § 44 odst. 2 zákona č.
186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů).
Nedostatky komplexní právní úpravy výkonu zahraniční služby jsou patrné nejvíce právě v
oblasti konzulární. Konzulární služba jakožto součást zahraniční služby zahrnuje výkon řady
správních činností, které na území státu vykonávají jednotlivé správní úřady. Za současného stavu
zastupitelské úřady vykonávají některé činnosti konzulární služby, aniž by k nim byly výslovně
zmocněny obecně závazným právním předpisem České republiky, pouze na základě mezinárodních úmluv,
které vymezují
kompetence
konzulárních úřadů vůči přijímajícímu státu (konkrétně Vídeňská úmluva o
konzulárních stycích vyhlášená pod č. 32/1969 Sb. a
dvoustranné konzulární úmluvy s jednotlivými státy). Typickou činností konzulární služby je např.
ověřování kopií, pravosti podpisů a správnosti překladů. Mezinárodní smlouvy umožňují, aby tuto
činnost zastupitelské úřady vysílajícího státu na území přijímajícího státu vykonávaly, ale
neexistuje vnitrostátní norma, která by tuto kompetenci zastupitelským úřadům svěřovala. Ověřovací
činnost je v rámci České republiky upravena zákonem č. 21/2006
Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně
některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění
pozdějších předpisů, který ji svěřuje zejména územním samosprávným celkům, držiteli poštovní licence
nebo Hospodářské komoře České republiky, a dále pak zákonem č.
358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti
(notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Kromě
toho některé činnosti spadající tradičně pod pojem konzulární služby, resp. prakticky prováděné
zastupitelskými úřady, jako je např. pomoc občanům v nouzi, nejsou v právním řádu zakotveny vůbec.
Tento stav je neuspokojivý a nedává dostatečnou právní jistotu občanům, resp. neumožňuje řádnou
transpozici unijních pravidel upravujících dotčenou oblast.Organizace zahraniční služby doposud vycházela ze zákona č.
262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákoník práce“). V současné době
je upravena především zákonem č. 234/2014 Sb., o
státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o státní službě“), který nabyl účinnosti – s výjimkou některých ustanovení – dnem 1. ledna
2015. Na základě nutnosti odstranit co nejrychleji hlavní nedostatky ve vztahu k zahraniční službě
byl tento zákon novelizován zákonem č. 26/2016 Sb.,
kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě,
ve znění pozdějších předpisů – tzv. technickou novelou
zákona o státní službě. V současné době jsou
tak v zákoně o státní službě řešena specifika
zahraniční služby v ustanoveních § 8,
9,
24,
43,
51,
60,
67,
74,
109,
112,
147,
149 a
178. Tato technická novela umožnila pouze
částečnou úpravu právního rámce pro účely zajištění běžného chodu MZV, jehož fungování je postaveno
především na tzv. rotaci, tj. střídání výkonu služby nebo práce v ústředí a v zahraničí, nicméně
stále se nejedná o úpravu, která by dostatečným způsobem zohledňovala všechna specifika, která jsou
organizaci zahraniční služby vlastní.
Aktuální právní úprava výkonu zahraniční služby:
1.
zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších
předpisů;
2.
zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční
rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících
zákonů.
Aktuální právní úprava výkonu konzulární služby, resp. zákony České republiky, které
svěřují
kompetence
ministerstvu, potažmo zastupitelským úřadům:1.
zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších
předpisů;
2.
zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním
právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o mezinárodním právu soukromém“);
3.
zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů;
4.
zákon č. 186/2013 Sb., o státním
občanství České republiky a o změně některých zákonů
(zákon o státním občanství České
republiky);
5.
zákon č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník;
6.
zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do
Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů;
7.
zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do
Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
8.
zákon č. 275/2012 Sb., o volbě
prezidenta republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
9.
zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o pobytu cizinců“);
10.
zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních
dokladech, ve znění pozdějších předpisů;
11.
zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách,
jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o matrikách“);
12.
zákon č. 359/1999 Sb., o
sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o sociálně-právní ochraně
dětí“);
13.
zákon č. 119/2002 Sb., o střelných
zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve
znění pozdějších předpisů;
14.
zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku
trestů, ve znění pozdějších předpisů;
15.
zákon č. 365/2000 Sb., o informačních
systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů;
16.
zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě,
ve znění pozdějších předpisů;
17.
zákon č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu,
domů a bytů v roce 2011;
18.
zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a
o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
19.
zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci
obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů
(zákon o evidenci obyvatel), ve znění
pozdějších předpisů;
20.
zákon č. 328/1999 Sb., o občanských
průkazech, ve znění pozdějších předpisů;
21.
zákon č. 634/2004 Sb., o správních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákony České republiky, které upravují agendu vykonávanou též ministerstvem, resp.
zastupitelskými úřady, aniž by jim ji výslovně svěřovaly:
1.
zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody
opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů
(zákon o ověřování), ve znění pozdějších
předpisů;
2.
zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a
jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů.
Aktuální právní úprava organizace zahraniční služby:
1.
zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě,
ve znění pozdějších předpisů;
2.
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
ve znění pozdějších předpisů;
3.
vyhláška č. 274/2015 Sb., o stanovení
diplomatických a konzulárních hodností a postupu při jejich přiznávání a
propůjčování;
4.
nařízení vlády č. 92/2015 Sb., o
pravidlech pro organizaci služebního úřadu;
5.
nařízení vlády č. 161/2015 Sb., o
výkonu státní služby na služebním působišti mimo území České republiky ve svátek;
6.
nařízení vlády č. 137/2015 Sb., o
dalších případech, ve kterých lze přijmout osobu do služebního poměru na dobu
určitou.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Navrhovaná právní úprava by měla poskytnout:
a)
právní rámec pro organizaci (fungování) Ministerstva zahraničních věcí, a to jak v
ústředí, tak v zahraničí, se zohledněním specifik charakteristických pro zahraniční
službu,
b)
právní základ pro výkon správních a obdobných činností zastupitelskými úřady, s
důrazem na konzulární službu,
c)
občanům České republiky právní jistotu, pokud jde o rozsah poskytování konzulární
ochrany v zahraničí,
d)
občanům jiných členských států Evropské unie, kteří nemají zastoupení ve třetích
zemích, zajištění poskytování stejného rozsahu konzulární ochrany ze strany zastupitelských úřadů
jako občanům České republiky.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Zaprvé, je nezbytné přijmout základní předpis, který uceleným způsobem vymezí na jedné
straně základní pravidla a zásady výkonu zahraniční služby jako specifické činnosti státní správy, a
dále nastaví zvláštní pravidla pro vnitřní organizaci státní služby vykonávané v Ministerstvu
zahraničních věcí, zohledňující specifický charakter služby, resp. práce vykonávané v rámci
zahraniční služby.
Zadruhé, co se týká vymezení základních zásad a pravidel výkonu zahraniční služby, je
nezbytné zakotvit obecný rámec pro zřizování a činnost různých typů zastupitelských úřadů, resp.
nastavit jejich vzájemné vztahy, jakož i rámec poskytování součinnosti ostatních státních orgánů a
dalších subjektů při prosazování a ochraně zájmů České republiky za účelem zajištění optimálního
výkonu zahraniční služby. Návrh zákona v daném ohledu vymezuje rozsah výkonu zahraniční služby a
upravuje předmět a působnost, vymezuje základní pojmy v oblasti zahraniční služby a zásady výkonu
zahraniční služby, upravuje postavení, zřizování a rušení zastupitelského úřadu, rozsah výkonu
základních úkolů zahraniční služby, poskytování součinnosti ostatních státních orgánů a dalších
subjektů při prosazování a ochraně zájmů České republiky a základní rámec pro diplomatické a
konzulární hodnosti.
Důležitou součástí zahraniční služby je služba konzulární, zajišťující nezbytný styk
státní správy s občany v zahraničí. Jedním z účelů návrhu zákona je proto mimo jiné poskytnout
přehled konzulárních činností, které Ministerstvo zahraničních věcí, resp. zastupitelské úřady
vykonávají, a tím rovněž usnadnit orientaci občanům, pokud se týká rozsahu výkonu konzulární služby.
Vymezení konzulární ochrany, dosud v žádném právním předpise neupravené, stanovuje nejen skutečnosti
nebo okolnosti, za kterých lze konzulární ochranu poskytnout, ale rovněž podmínky, za kterých je
možné konzulární ochranu poskytnout. Zákon o zahraniční
službě poskytuje ucelený přehled konzulárních činností vykonávaných zastupitelskými úřady.
Výkon matriční, ověřovací a státoobčanské agendy zastupitelskými úřady, resp. MZV upravuje
zákon o zahraniční službě pouze v případě, že je
taková úprava nezbytná vzhledem k chybějící právní úpravě.
Zákon o zahraniční službě nepředpokládá změnu
stávajících platných zákonů ani přejímání úpravy obsažené v jiných zákonech týkajících se výkonu
matriční, ověřovací nebo státoobčanské agendy. Ve věcech neupravených
v zákoně o zahraniční službě se bude zastupitelský
úřad, resp. MZV při výkonu výše uvedených agend nadále řídit stávající platnou právní úpravou (např.
zákon o státním občanství nebo zákony o
volbách).
Zatřetí, v souvislosti s konzulární službou, resp. v jejím rámci, upravuje návrh zákona
rovněž podmínky poskytování konzulární ochrany nezastoupeným občanům jiných členských států Evropské
unie v návaznosti na Směrnici Rady (EU) 2015/637
ze dne 20. dubna 2015 o opatřeních v oblasti koordinace a spolupráce s cílem usnadnit konzulární
ochranu nezastoupených občanů Unie ve třetích zemích a o zrušení rozhodnutí
95/553/ES (dále jen „směrnice 2015/637“). Vzhledem
ke skutečnosti, že Česká republika nemá žádný odpovídající právní předpis, do kterého by bylo možné
transponovat uvedenou směrnici, stává se návrh zákona nosičem, prostřednictvím kterého budou
ustanovení směrnice uvedena do právního řádu České republiky.