Harmonizace daní

Mezinárodní spolupráce při správě daní se mezi členskými státy Evropské unie řídí zejména tzv. směrnicí DAC, která je pravidelně novelizována. Několik jejích posledních novel vzbudilo všeobecný rozruch, protože cílilo na zpřístupnění AML informací a dokumentů správcům daně (směrnice DAC 5) a na povinnost oznamovat přeshraniční daňově optimalizační schémata (směrnice DAC 6). Zatím poslední novela, označovaná jako DAC 7, zavádí další okruh automatické výměny informací a vedle toho reviduje další ustanovení směrnice DAC.

Daň silniční byla s účinností od 1. července 2022 zásadním způsobem novelizována, a to tak, že se účinky změny projeví zpětně již v rámci celého zdaňovacího období 2022. Článek představuje novou koncepci daně silniční, která je úzce navázána na právní úpravu zdanění vozidel harmonizovanou právem Evropské unie. Vedle vysvětlení návaznosti na harmonizovanou právní úpravu se článek zaměřuje na konkrétní podobu nových hmotněprávních ustanovení a na změny ve správě daně silniční. Popisuje také legislativní chybu, ke které při novelizaci došlo, a nabízí její řešení pro aplikační praxi, než ji opraví zákonodárce výslovnou novelou.

Digitální daň představuje nový typ selektivní obratové daně zaměřené na velké mezinárodní technologické společnosti. Skutečnost, že dosud nebyla dosažena dohoda o globální podobě této daně, přináší zejména ve vztahu k USA riziko zavedení odvetných obchodních opatření, neboť digitální daň včetně té české může být důvodně považována vůči velkým americkým internetovým společnostem za diskriminační. Tento text shrnuje hlavní rizika spojená s českou digitální daní i omezení týkající se její spravovatelnosti ze strany české daňové správy.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 10. prosince 2020 ve věci C-488/18 Golfclub Schloss Igling

V předchozím příspěvku o zdaňování ovládaných zahraničních společností, který vyšel v čísle 11/20, byla pozornost věnována základnímu právnímu rámci problematiky CFC pravidel. Pokračování článku je zaměřeno na modelové situace, s jejichž využitím jsou objasněny jednotlivé kroky aplikace pravidel a jejich řešení. Článek vychází z právního stavu platného a účinného k 1. 9. 2020, není-li uvedeno jinak.

Do zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP ) byly implementovány články 7 a 8 Směrnice ATAD (směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem, z angl. Anti Tax Avoidance Directive). S účinností od 1. 4. 2019 tak česká legislativa zná tzv. CFC pravidla (z angl. Controlled Foreign Corporation – kontrolovaná zahraniční společnost). Tato pravidla se týkají českých ovládajících společností, které mají své ovládané společnosti v zahraničí. Tento článek specifikuje základní právní rámec a je východiskem pro článek navazující, který prezentuje modelové situace a jejich řešení. Vychází z právního stavu platného a účinného k 1. 9. 2020, není-li uvedeno jinak.

Velká novela daňového řádu – Rekapitulace k dani silniční v roce 2020 – Délka promlčecí doby u přestupků – Úrok z daňového odpočtu

Úrok z daňového odpočtu si prošel od svého (legislativního) vzniku v roce 2015 legislativním vývojem. Tento legislativní vývoj byl však zpětně korigován, resp. znegován, vývojem judikatury Nejvyššího správního soudu. Řeč je zde především o sazbě úroku z daňového odpočtu, která se od roku 2015 až 2021 zdvojnásobovala (1 % – 2 % – 4 %). K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala na přetřes úroková sazba ve výši 1 %, jež byla v účinnosti ode dne 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017. K této otázce zaujal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 7. 2020, čj. 1 Afs 445/2019-47 , negativní stanovisko: „Již na první pohled je bez nutnosti bližšího zkoumání zřejmé, že takto stanovená výše úroku neodpovídá úrokové sazbě, kterou by musela zaplatit povinná osoba, která není úvěrovou institucí.“ Nejvyšší správní soud uzavřel, že úroková sazba ve výši 1 % se nemá aplikovat. Pro údobí od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 se tedy bude – dle NSS – automaticky aplikovat stále Lex Kordárna, a tedy úrok ve výši 14 procentních bodů. Cílem článku není rozporovat věcný závěr prvního senátu, ale otevřít odbornou debatu na téma aplikace práva Evropské unie nenaplňujícího kritéria přímého účinku ve vztahu ke zjevně eurodiskonformní tuzemské pozitivní právní úpravě. 1)

V uvedeném článku jeho autor vychází z toho, že správce daně při vracení odpočtu nemůže přiznat daňovému subjektu jiný úrok, než stanoví § 254a zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „d. ř.“). Dle autora má sice správce daně povinnost ve své praxi zohlednit komunitární právo, ale pouze v případě, kdy je výslovně upraveno směrnicí či nařízením a tuzemská úprava je v rozporu s výslovným zněním směrnice či nařízení. Vychází z toho, že Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) neměl oprávnění vyjít z toho, že v daném případě se bude výše úroků řídit kauzou KORDÁRNA (14 % + repo) a že se tímto postupem dostal do pozice zákonodárce.

Článek ve stručnosti představuje aktuálně připravovaný nový okruh automatické výměny informací podle směrnice DAC 6, jehož předmětem jsou přeshraniční daňově optimalizační schémata. Po úvodním představení principů, na kterých je tato výměna informací založena, se článek dále zaměřuje na vybraná potenciálně problematická místa nové právní úpravy s cílem pokusit se najít vhodné prvotní řešení otázek, které lze v souvislosti s nimi očekávat. V článku jsou také rozebrány důsledky pozdního přijetí transpoziční legislativy a rekapitulovány aktuální kroky, které jsou v České republice a Evropské unii činěny ke zmírnění dopadů tohoto pozdního přijetí na adresáty právní úpravy. 1)

V článku jsou vysvětlena s využitím příkladů novelizovaná pravidla pro režim skladu, podle nichž mohou plátci postupovat již od 1. 1. 2020. Nejprve jsou vymezeny základní pojmy nezbytné pro aplikací režimu skladu a následně jsou vysvětleny základní principy tohoto zvláštního režimu, včetně případů, kdy dojde ke změně podmínek při uplatnění tohoto režimu. V závěrečné části textu jsou vysvětlena pravidla pro vedení evidence po účely DPH o přemístění zboží v režimu skladu a navazující úprava pravidel pro podávání souhrnného hlášení. Při obchodování se zbožím mezi členskými státy Evropské unie je často využíván zvláštní daňový režim označovaný neoficiálně z angličtiny jako režim „call-off-stock“. Tento zvláštní režim byl v minulosti využíván v řadě členských států, včetně České republiky, ale nebyl upraven ve Směrnici Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “). V zákoně č. 235/2014 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), byl upraven, ale nejasně a nejednoznačně. Pravidla pro tento zvláštní režim byla do směrnice o DPH doplněna její novelizací, která byl provedena s účinností od 1. 1. 2020 Směrnicí Rady (EU) 2018/1910 , kterou se mění směrnice o DPH , pokud jde o harmonizaci a zjednodušení určitých pravidel pro obchod mezi členskými státy. Navazující změny byly provedeny také novelizací nařízení Rady č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o DPH (dále jen „prováděcí nařízení ke směrnici o DPH“).

Na přijatých fakturách z EU se objevuje spousta různých ustanovení v anglickém jazyce. Mezi nimi je často velmi titěrným písmem odkaz na příslušné ustanovení Evropské směrnice k DPH týkající se úpravy příslušného daňového režimu. V následujícím článku jsem vybral osm nejčastějších regulativů v oblasti DPH, které se objevují na fakturách.

Vládním návrhem zákona o dani z vybraných digitálních služeb z dílny Ministerstva financí vyvrcholila snaha české exekutivy zavést do našeho právního řádu nový typ daně zaměřený na digitální ekonomiku. To, že nakonec byla zvolena svébytná „ostrovní“ varianta bez přímé vazby na evropské právo nebo mezinárodní smlouvy, vyplývá z dosavadního neúspěchu Evropské unie i členských zemí OECD ve snaze dohodnout se na společném způsobu zdanění digitální ekonomiky. Důvod tohoto neúspěchu je přitom zřejmý – aby byla přijata nová pravidla, musí na nich být shoda napříč všemi státy. Hlavní hráči na poli digitální ekonomiky však mají sídlo pouze v několika málo státech. Změna ve stávajících pravidlech by proto znamenala přesun fiskálních příjmů ze státu poskytovatele plnění do státu zákazníka. To znamená, že snížení fiskálních příjmů z jednoho typu transakce není kompenzováno zvýšením fiskálních příjmů z jiných transakcí, což je zásadní rozdíl oproti stávajícím mechanismům, jejichž rozpočtový dopad je v zásadě neutrální. Cílem tohoto článku je shrnout dosavadní vývoj, a to i s ohledem na postup, který v oblasti zdanění digitální ekonomiky zvolila česká vláda.

Smyslem článku je přinést čtenáři stručný úvod do tématu hybridních nesouladů. Článek nejprve shrnuje základní východiska mezinárodního zdanění, které dávají vzniknout nesouladům v daňových otázkách mezi státy. Poté vymezuje, jaké nesoulady se rozumí pod hybridními nesoulady, dále se zabývá potřebou řešit hybridní nesoulady a na závěr uvádí modelové příklady obvyklých hybridních nesouladů.

Významnou změnou zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDP “ nebo „zákon o daních z příjmů “), která proběhla v roce 2019, je implementace směrnic Evropské unie v otázce přímých daní označovaných jako ATAD. ATAD je zkratka anglického názvu Anti-Tax Advoidance Directive a jedná se o Směrnici rady (EU) 2016/1164, ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu, ve znění směrnice schválené 21. 2. 2017 (dále jen „ATAD 1“) a Směrnici rady (EU) 2017/952, ze dne 29. 5. 2017, kterou se mění směrnice (EU) 2016/1164 , pokud jde o hybridní nesoulady s třetími zeměmi (dále jen „ATAD 2“)1). Při přípravě směrnic se Evropská unie inspirovala iniciativou BEPS (Base Erosion and Profit Shifting), kterou zpracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V iniciativě BEPS je popsáno celkem 15 akčních oblastí, tedy zpráv a doporučení státům v boji proti vyhýbání se daňové povinnosti. Z těchto 15 oblastí Evropská unie vybrala 5 témat, která rozpracovala ve směrnicích ATAD 1 a ATAD 2 jako minimální úroveň ochrany vnitřního trhu Evropské unie proti agresivnímu daňovému plánování. Jedná se konkrétně o: – Omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů (Interest Limitation Rule). – Zdanění při přemístění majetku bez změny vlastnictví (Exit Taxation). – Zdanění ovládané zahraniční společnosti (Controlled Foreign Companyrules). – Řešení důsledků rozdílné právní kvalifikace (Hybrid Mismatches). – Obecné „protizneužívací“ pravidlo (General Anti-Abuse Rule), které se implementovalo do zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také „daňový řád “ nebo „DŘ “).

Zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „ZDP “), je jedním z nejvíce novelizovaných tuzemských předpisů. Časem jsme si tak nějak zvykli na to, že většina změn byla z dílny tuzemských zákonodárců, a tak se převážně jednalo o úpravy poplatné tomu, kdo měl ve Sněmovně většinu, nebo blížícím se volbám. Poslední novela (daná zákonem č. 80/2019 Sb. ) je v tomto směru výjimkou, neboť těch „tradičních“ změn je minimum. Převažují novinky mající původ na mezinárodním poli – jde o implementaci pravidel proti vyhýbání se daňovým povinnostem. A právě těmto změnám se věnuje následující text.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2018, čj. 1 Afs 292/2017-37

Následující příspěvek se zabývá analýzou nové směrnice rady EU 2016/1164 a její implementací do české legislativy. V článku je nejprve stručně představena v současnosti platná úprava daňové uznatelnosti finančních nákladů, na kterou navazuje přehled daňových dopadů v případě finančních nákladů tak, jak je uvedeno ve směrnici rady EU 2016/1164. Článek dále předkládá současný stav implementace této směrnice do daňového práva České republiky. V samotném závěru jsou shrnuty nejdůležitější dopady této směrnice na podnikatelské subjekty.

Článek se věnuje klíčovým otázkám pravidelně se objevujícím v rámci odborných diskuzí v souvislosti s navrhovaným zakotvením zákazu zneužití práva v oblasti daní do daňovém řádu , a to jako jedné ze základních zásad správy daní. Při zohlednění záměru předkladatele novely daňového řádu a vyjádření zástupců odborné veřejnosti k navrhovanému zakotvení této zásady je cílem článku představit některé z budoucích možných výkladových a aplikačních přístupů k institutu zákazu zneužití práva v oblasti daní.

Úvodní informace Dne 25. 5. 2018 došlo k přijetí Směrnice Rady 2018/822, kterou se mění Směrnice 2011/16/EU , pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat (dále jen „Směrnice DAC 6“). Jedná se v pořadí již o šestou novelizaci Směrnice 2011/16/EU , o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS . Směrnice DAC 6 navazuje na doporučení OECD v rámci projektu BEPS, konkrétně na Akci 12, která upravuje povinné oznamování daňově optimalizačních schémat, přičemž tuto povinnost zakládá vůči zprostředkovatelům těchto uspořádání (zejména daňovým poradcům, advokátům apod.), případně samotným daňovým poplatníkům.