Mlčenlivost

Česká firma prodala dříví rakouské firmě v režimu reverse charge. Odběratel potvrdil na CMR listech odběr zboží, do dneška ale fakturu (5 871 EUR) neuhradil a nespolupracuje s naším právníkem. Nyní je případ u rakouského soudu. Jelikož neexistuje písemná kupní smlouva, jako argument u soudu by velmi pomohlo, kdyby byl důkaz, že rakouský odběratel zaúčtoval fakturu, uvedl ji v kontrolním hlášení a zaplatil DPH. Má česká firma právo požádat FÚ o vyjádření, zda je vše v pořádku, zda rakouský odběratel přiznal fakturu a zaplatil DPH, nebo požádat FÚ o kontrolu měsíce 11/2020, kdy byla faktura vystavena? Lze nějak operovat podezřením z daňového úniku? Jak funguje párování faktur s reverse charge mezi státy EU? Vidí český FÚ, že došlo ke spárování faktury? 

Daňový řád v § 52 odst. 5 písm. c) uvádí, že „[o] porušení povinnosti mlčenlivosti nejde, poskytne-li úřední osoba informace osobě zúčastněné na správě daní v rozsahu, v jakém jsou její práva a povinnosti správou daní dotčena.“ Tato výjimka dopadá na situaci, kdy se jedná o poskytnutí informací mezi daňovými subjekty, které spolu spolupracovaly či obchodovaly. V opačném případě by nebylo možné prokázat skutečnosti tvrzené žalobkyní. Sám stěžovatel tvrdí, že případná informace o uhrazení daně společností SOMMELIERS WINES poté, co žalobkyně daň přizná, již nebude podléhat mlčenlivosti, neboť půjde o informaci nezbytnou pro řádné zabezpečení úhrady daně. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel vycházel z právního názoru, podle něhož společnost SOMMELIERS WINES byla solidárně odpovědná až v platební rovině, nikoliv již v nalézací. Informace o tom, zda společnost SOMMELIERS WINES daň také přiznala, nepochybně bude nezbytnou pro řádné zjištění daně v dalším řízení.

V současné době, kdy se oblast opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu dynamicky vyvíjí, je nezbytné zejména pro povinné osoby podle § 2 zákona č. 253/2008 Sb. , o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“) jednoznačně identifikovat, zda a v jakém rozsahu informace, kterými disponují, podléhají povinnosti mlčenlivosti. Zároveň existuje možnost kolize povinností mlčenlivosti uložených podle jiných právních předpisů právě s AML povinnostmi.

Otázka týkající se právní úpravy povinnosti mlčenlivosti zastupitelů bývá vznášena poměrně často, neboť ti s odkazem na veřejnost jednání zastupitelstva a na nutnost jednat transparentně často zveřejňují informace získané v souvislosti s výkonem funkce zastupitele, a to zejména na sociálních sítích.

Dne 5. 6. 2018 nabyla účinnosti novela zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), která ukládá nové informační povinnosti vůči správci daně. Úpravou § 57 odst. 3 došlo k rozšíření informační povinnosti vůči správcům daně pro banky a další finanční instituce a dále vložením nového § 57a se stanovuje povinnost pro některé osoby podávat na vyžádání správce daně citlivé informace, které do této doby mohly být získávány pouze za účelem zamezení tzv. praní peněz a financování terorismu. Určité výjimky v podobě podávání informací pouze na vyžádání Generálního finančního ředitelství a pouze za účelem výkonu mezinárodní spolupráce při správě daní dosáhli členové profesních komor, kteří jsou vázáni mlčenlivostí z řad advokátů, daňových poradců, auditorů a soudních exekutorů.

Novela daňového řádu 1) : Legitimní rozšíření pravomocí správce daně nebo neodůvodněný zásah do informačního sebeurčení? Legislativní rada vlády bude dne 4. 5. 2017 projednávat novelu daňového řádu , která správci daně umožní vyžadovat informace od advokátů, notářů, daňových poradců a bankovních institucí o jejich klientech. Změnou daňového řádu , tak má dojít k zásadnímu prolomení povinnosti mlčenlivosti výše uvedených a dalších subjektů uvedených v zákoně č. 253/2008 Sb. , o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (zákon proti praní špinavých peněz) ve vztahu k jejich klientům.

Dne 13. července 2015 byl ministrem spravedlnosti JUDr. Robertem Pelikánem, Ph. D., vložen do elektronické knihovny úřadu vlády (e-klep)1) návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník “ nebo „TZ “), zákon č. 141/1961 Sb. , o trestním řízení soudním (trestní řád ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád “ nebo „TŘ “), a další související zákony (dále jen „návrh zákona“)2). Návrh zákona má za cíl uvést českou právní úpravu do souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU, o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii (dále jen „směrnice“). Návrh zákona zavádí novou trestní sankci ve formě ochranného opatření spočívajícího v zabrání části majetku, a to za předpokladu sníženého důkazního standardu, ale zejména dává nově orgánům činným v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) možnost prolomit daňovou mlčenlivost vůči správci daně, tedy žádat od správce daně informace z rozhodnutí o stanovení daně z příjmů, a to za účelem posouzení splnění zákonných podmínek pro uložení tohoto nového ochranného opatření či za účelem zajištění jeho výkonu. Prolomení daňové mlčenlivosti stanovené přímo v trestním řádu bude lex specialis vůči zákonu č. 280/2009 Sb., daňový řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “ nebo „DŘ “).

Povinnost mlčenlivosti, která je správci daně uložena § 52 a násl. zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “), je obecně považována za jednu ze základních charakteristik spojených s neveřejností správy daní. Ostatně i v § 9 odst. 1 DŘ je zásada neveřejnosti správy daní obecně poměrně jednoznačně charakterizována. Smyslem takto upravené správy daní je vytvoření prostoru pro co největší sdílení informací mezi správcem daně a daňovým subjektem a podpora daňového subjektu k dobrovolnému plnění daňových povinností beze strachu, že by tím utrpěla jiná oblast jeho života nebo snad dokonce samotná existence.1)

Přestože povinnost mlčenlivosti je stanovena v celé řadě právních předpisů, zdaleka ne všechny profese a všichni zaměstnanci věnují této problematice náležitou pozornost. V případě, že se na daného zaměstnance nevztahuje žádný zvláštní předpis, povinnost mlčenlivosti obvykle opomíjí, a to navzdory tomu, že existuje obecně stanovená povinnost mlčenlivosti obsažená v zákoně č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Povědomí o tom, že porušení mlčenlivosti může vyústit až v trestní stíhání podle § 180 zákona č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník “), který se zabývá neoprávněným nakládáním s osobními údaji, je minimální.

„Správný berní úředník překročí mrtvolu a vybere daně“. Toto heslo, kterým by se dala charakterizovat povinnost zachovávat mlčenlivost dle zákona č. 337/1992 Sb. , zákon o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) v jeho původní podobě z roku 19931), již dávno neplatí. Průlomů do daňového tajemství najdeme v současné úpravě celou řadu.

Následující příspěvek se zabývá převážně tématem povinnosti mlčenlivosti úředních osob a osob zúčastněných na správě daní. Tato problematika je vymezena především v § 52 až 55 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Dále je v příspěvku popsána informační povinnost správce daně a naproti tomu i poskytování informací správci daně vymezené v § 57 daňového řádu . Nechybí ani problematika vyloučení úřední osoby z řízení nebo jiného postupu při správě daní či nahlížení do spisu a daňové informační schránky.

V minulém čísle Daňového experta byl uveřejněn první díl článku o mlčenlivosti auditorů a daňových poradců, který se věnoval vymezení povinnosti mlčenlivosti, způsobům zproštění mlčenlivosti a situacím, které se nepovažují za porušení povinnosti mlčenlivosti AUDITORŮ. Ve druhé části se autor zaměřuje na DAŇOVÉ PORADCE a některé situace související s povinností mlčenlivosti u obou profesí. (Poznámka redakce)

Jak je všeobecně známo, mlčenlivost je jedním ze základních stavebních kamenů, na kterých je vybudována profese auditorů, daňových poradců, účetních či řady dalších oborů. Je nepochybně pravdou, že vztahy mezi pracovníky těchto profesí na straně jedné a jejich klienty na straně druhé jsou založeny na důvěrnosti, jakož i na poskytování citlivých informací, ať již se týkají obchodního či ryze osobního charakteru. Je proto logické, že u řady těchto profesí na tuto skutečnost reaguje právní řád, a to tím, že zavazuje jejich členy k dodržování povinnosti mlčenlivosti ohledně informací, které se při výkonu své činnosti dozvědí. Je současně realitou, že rozsah povinnosti mlčenlivosti se v čase mění. V poslední době lze spatřovat tendence spočívající spíše v tom, že rozsah povinné mlčenlivosti se zužuje, konkrétně pak tím, že právní řád stanovuje stále více situací, kdy se povinnost mlčenlivosti prolamuje. Tyto úpravy jsou často odůvodněny snahou státu odhalovat nejzávažnější formy protiprávního jednání, resp. zabraňovat jeho dokonání. Cílem tohoto příspěvku je v tomto kontextu vymezit povinnost mlčenlivosti auditorů a daňových poradců, provést komparaci mezi těmito profesemi, jakož i diskutovat otázky týkající se vývoje rozsahu mlčenlivosti.

Dnem 1. 1. 2011 vstoupil v účinnost zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „daňový řád“). V průběhu roku 2011 došlo k tomu, že ve Sbírce zákonů byly vyhlášeny dvě novely daňového řádu. První neboli „technická" novela daňového řádu byla publikována ve Sbírce zákonů dne 18. 2. 2011 jako zákon č. 30/2011 Sb. , kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, a další související zákony, a nabyla účinnosti dnem 1. 3. 2011. Technickou novelou daňového řádu bylo provedeno celkem 28 změn s cílem napravit technické nedostatky zákona z důvodu zamezení vzniku mezer v aplikační praxi. Druhá novela daňového řádu byla schválena jako součást zákona č. 280/2009 Sb. , o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa, a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, který byl vyhlášen v částce 158 Sbírky zákonů dne 30. 12. 2011. Zákon č. 280/2009 Sb. nabývá účinnosti až dnem 1. 1. 2015, s výjimkou změn některých ustanovení vybraných zákonů, u nichž účinnost nastala dnem 1. 1. 2012 nebo 1. 4. 2012. Návrh tohoto zákona byl projednáván v Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk 473/0, ve kterém je obsažena také důvodová zpráva (vše dostupné na www.psp.cz).

Profese daňového poradce je v České republice profesí regulovanou zvláštním zákonem - zákon č. 523/1992 Sb. , o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon tak stanoví základní práva a povinnosti daňového poradce při výkonu daňového poradenství a odpovědnost za porušení povinností. Tato odpovědnost může být jednak disciplinární, dále pak může mít povahu občanskoprávní nebo obchodněprávní z porušení smluvních povinností vůči klientovi a v případě odpovědnosti za škodu způsobenou klientovi. Poradce může při výkonu daňového poradenství nést dále také správněprávní odpovědnost. Nejzávaznější dopad spojený s protiprávním jednáním poradce pak přináší samozřejmě porušení trestněprávních norem.

Dnem 1. 1. 2011 nabyl účinnosti nový daňový řád (dále jen „DŘ“), který byl publikován ve Sbírce zákonů již v r. 2009 pod číslem zákona 280/2009 Sb. , a který zcela nahrazuje stávající zákon o správě daní a poplatků (zákon č. 337/1992 Sb. ). Zákonem č. 30/2011 Sb. došlo k novele daňového řádu s účinností od 1. 3. 2011.