Stížnost

Pokud má poplatník pochyby o správnosti sražené nebo vybrané daně, může nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy se o výši sražené nebo vybrané daně dozvěděl, požádat plátce daně o vysvětlení, přičemž v žádosti uvede důvody svých pochybností. Pokud pak poplatník nesouhlasí s postupem plátce daně, tak může podat stížnost na postup plátce daně správci daně.

Daňový subjekt může podat správci daně stížnost proti nevhodnému chování jeho úředních osob nebo proti postupu tohoto správce daně, pokud zákon neposkytuj jiný prostředek ochrany. Stížnost musí být vyřízena do 60 dní od podání a stěžovatel musí být o výsledku vyrozuměn.

Pokud daňový subjekt podá stížnost proti nevhodnému chování jeho úředních osob nebo proti postupu tohoto správce daně a má za to, že jeho stížnost nebyla řádně vyřízena, může požádat nejblíže nadřízeného správce daně, aby prošetřil způsob vyřízení stížnosti. Toto řízení pak iniciuje podáním stížnosti na způsob vyřízení stížnosti.

Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že na jednání stěžovatele je nutno nahlížet komplexně a v souvislostech, nikoli jednotlivě a vytrženě z kontextu, jak činí stěžovatel. Správce daně učinil řadu úkonů k projednání zprávy o daňové kontrole v časovém období od května do října 2014. Neposkytnutí součinnosti správci daně při projednání zprávy o daňové kontrole přitom nelze omlouvat postupným objevováním se důvodů jako pracovní vytíženost zástupce stěžovatele, nemožnost využití městské hromadné dopravy v případě poruchy vozidla zástupce stěžovatele či nemožností obstarat substituční zastoupení. Každý takovýto důvod je sám o sobě bez pochyb legitimní, a pokud by se objevil jednotlivě, správce daně je zásadně povinen jej jako omluvu z jednání akceptovat. Pokud chování daňového subjektu či jeho zástupce nezavdává důvodu k domněnce o své obstrukční povaze, je správce daně povinen vycházet jim při plánování jednání podle možností vstříc (§ 6 odst. 4 věta první daňového řádu ). Nicméně v případě stěžovatele se důvody kumulovaly v časovém úseku několika měsíců ve více případech po sobě, aniž by bylo patrné, že by šlo o takovou souhru okolností, jíž by zástupce stěžovatele jako profesionál v oboru poskytování služeb daňového poradenství, tedy i zastupovaní daňového subjektu při správě daní, nemohl rozumně čelit. V případě opakování omluv je třeba s každou další omluvou na místě větší obezřetnosti a „přísnosti“ při zkoumání její důvodnosti, neboť daňový poradce je zásadně povinen uspořádat si své záležitosti tak, aby se neomlouval z jednání příliš často, zvláště pak ne v jedné a té samé věci. Pouze za specifických okolností (dlouhodobá nemoc výrazně ztěžující běžné vykonávání činnosti daňového poradce, jiné mimořádné životní obtíže apod.) je možno akceptovat několik omluv po sobě. Poté, co správce daně stanovil stěžovateli tři různé možné termíny (přičemž v posledním termínu respektoval den i přesný čas navržený zástupcem stěžovatele), bylo povinností stěžovatele a zcela v jeho možnostech využít substitučního zastoupení či zajistit účast zástupce samotného, byť třeba i s jistým nepohodlím.

Nejvyšší správní soud připomíná, že v řízení o kasační stížnosti přezkoumává pravomocná rozhodnutí krajských soudů zásadně v mezích a rozsahu řádně uplatněných kasačních námitek (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. ). Rozšiřovat důvody kasační stížnosti nemohou svými podáními osoby, které kasační stížnost nepodaly, a to bez ohledu na to, zda ji měly právo podat. Kasační soud se proto nemůže věnovat přezkumu rozsudku krajského soudu, potažmo rozhodnutí žalovaného, z hlediska argumentů obsažených v obsáhlém vyjádření žalobce ke kasační stížnosti.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, čj. 2 Afs 249/2017-66

Stížnost ani žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle § 261 zákona č. 280/2009 Sb. , daňového řádu, není jiným právním prostředkem ochrany nebo nápravy ve smyslu § 85 s. ř. s. , který je nutno před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správce daně vyčerpat. Případné podání takové stížnosti nemá vliv na běh subjektivní lhůty pro podání žaloby.

Hodnocení důkazů je součástí výsledků kontrolního zjištění, ke kterým se stěžovatel mohl vyjádřit (což ostatně učinil, a to se stejnou argumentací, kterou uplatnil ve stížnosti). Hodnocení důkazů (včetně odůvodnění, proč navrhované důkazy nebyly provedeny) následně nalézá svůj odraz ve zprávě o kontrole, která je dle § 147 odst. 4 daňového řádu součástí odůvodnění rozhodnutí (platebního výměru). Proti rozhodnutí je následně možno brojit odvoláním dle § 109 a násl. daňového řádu ; není tedy naplněna podmínka obsažená v § 261 odst. 1 daňového řádu , podle které je možno stížnost podat pouze za předpokladu, že daňový zákon neposkytuje jiný prostředek ochrany. Stížnost a žádost o prošetření vyřízení stížnosti jsou tedy svou povahou subsidiární, zbytkové prostředky nápravy, které slouží k ochraně práv účastníků řízení, pokud zákon nepředpokládá uplatnění jiných opravných prostředků. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že daňový řád určuje, že opravným prostředkem, který slouží účastníkům řízení k tomu, aby brojili proti skutkovým a právním závěrům (mezi které patří též hodnocení důkazů) učiněných správcem daně při daňové kontrole, respektive v dodatečném platebním výměru, je primárně odvolání ve smyslu § 109 a násl. daňového řádu . Závěr správních orgánů i krajského soudu, že v daném případě nebylo možno stížnost mířící do hodnocení důkazů v rámci daňové kontroly věcně projednat, je tedy správný.

Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dojde pouze k odložení vykonatelnosti rozhodnutí krajského soudu a správních orgánů do doby, než Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodne. Stěžovatel tak po určitou dobu nebude muset uloženou povinnost splnit, avšak bude k tomu povinen v případě neúspěchu své kasační stížnosti. Veřejný zájem na výběru daní tak je pouze dočasně odložen, nikoliv znemožněn.

Vybraná judikatura Nejvyššího správního soudu k: - Identita dodavatele – daň z příjmů - Daňové nalézací řízení po přezkumném jednání v insolvenci - Stížnost už zas není podmínkou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem - Prokazování (ne)dobré víry u podvodů na DPH - Úrok z úroku - Stavění lhůty pro stanovení daně - Mezinárodní dožádání – stavění lhůty pro stanovení daně - Základy daňového procesu - Soudní přezkum jmenování podjatého znalce

Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 1 Afs 58/2017-42

Tento článek si klade za cíl provést základní rozbor daného právního institutu – stížnosti, a to zejména se zaměřením na zodpovězení otázky, za jakých podmínek dojde k úspěšnému uplatnění stížnosti, tj. za jakých podmínek jde o stížnost přípustnou. Závěry tohoto článku se opírají jak o znění účinné právní úpravy a rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu týkající se dané problematiky, tak částečně i o zkušenosti jeho autorky získané několikaletým působením ve Finanční správě.

Stížnost v daňovém řízení JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský, Daňové spory, a.s. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 2 Afs 143/2015, www.nssoud.cz K předpisům: -...

Daňový subjekt má právo využít obranného prostředku - stížnosti. Pokud se týče stížnosti jako univerzálního obranného prostředku, ten přichází v úvahu až v okamžiku, kdy není k dispozici jiná možnost nápravy. Se stížností se v daňovém řádu můžeme setkat ve dvojí podobě: a) univerzální obranný prostředek tam, kde nelze použít jiný (§ 261 DŘ ), b) speciální druh stížnosti - stížnost na postup plátce daně (§ 237 DŘ ).

§Stížnost podle daňového řádu jako podmínka přípustnosti zásahové žaloby Milan Podhrázký Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7.11.2013, čj. 9 Aps 4/2013-25, www.nssoud.cz K předpisům: - § 261...

V dnešním výběru ze zajímavých rozsudků správních soudů se zaměříme především na příjmy ze závislé činnosti, a to z hlediska procesních problémů ve vztahu k zaměstnavateli i ke správci daně.

Cílem tohoto článku je seznámit daňové subjekty s prostředky, které mohou využít podle zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), z nichž některé slouží také na ochranu jejich práv před správcem daně. Daňový řád upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní (§ 1 odst. 1 daňového řádu). Daňové subjekty a třetí osoby jsou považovány za osoby zúčastněné na správě daní (§ 5 odst. 3 daňového řádu). Článek je zaměřen zejména na ty prostředky, které je daňový subjekt oprávněn podat formou podání, které daňový řád považuje za úkon osoby zúčastněné na správě daní směřující vůči správci daně (§ 70 odst. 1 daňového řádu).