Informace

Nefinanční reporting, tedy zveřejňování informací z oblastí ESG (environmental, social a governance), bude tvořit významnou součást výkaznictví stále většího počtu podniků, pro něž se stane povinným. Finanční i nefinanční informace se prolínají a je důležité pro rozhodování posuzovat je ve vzájemných souvislostech.

Dne 25. 5. 2019 uplynul rok od nabytí účinnosti Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) [dále také „obecné nařízení“ nebo „GDPR “]. V předkládaném článku chceme popsat zásadní novinky, které přineslo GDPR , a to včetně jejich implementace v praxi. Vycházet přitom budeme především z vlastní zkušenosti s implementací obecného nařízení v prostředí územního samosprávného celku (kraje) a také u příspěvkových organizací tímto celkem zřízeným.

Ze všech stran se na organizace ve veřejné správě valí velké množství povinností. Samotné vedení účetnictví klade čím dál vyšší nároky na pracovníky a očekávat, že se situace v nejbližší době zlepší, by bylo minimálně naivní. S administrativou, která plyne z právních předpisů, nic neuděláme, ale mohli bychom si nějak práci zjednodušit? Alespoň tedy v zákonných mantinelech, ve kterých se pohybujeme. V některých případech určitě ano a nebudeme k tomu potřebovat ani nový drahý systém, který přinese spíše víc práce než nějaké zjednodušení. Přesně naopak, různých systémů máme všichni určitě hodně, ale jde spíše o to, jestli využíváme veškeré funkce a možnosti, které nám toto vybavení nabízí.

Mozaiku celkové problematiky mezinárodní výměny daňových informací rozšířila nová dvoustranná dohoda o výměně informací v daňových záležitostech, tentokráte s Monackým knížectvím. Z pozice České republiky jde tak o další smlouvu s tzv. třetími státy či jurisdikcemi s preferenčním daňovým režimem, se kterými nemá dosud uzavřené smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. V rámci mezinárodního boje proti škodlivé daňové soutěži se tím ČR zapojuje do projektů či vychází z výstupních materiálů a podkladů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), dále Evropské unie a skupiny států G20. Boj proti škodlivým daňovým praktikám úzce souvisí se zefektivněním mezinárodní správní spolupráce v daňové oblasti.

Správné určení nadřízeného orgánu je vždy zásadní pro řádné vyřízení opravného prostředku. Určení nadřízeného orgánu by proto mělo představovat jednoduchou operaci, myšlenkový pochod, který bude sloužit nejen povinným subjektům, ale i žadatelům o informace k tomu, aby byl opravný prostředek vyřízen řádně a nedošlo k tomu, že následně prohlásí „domnělý“ nadřízený orgán rozhodnutí za nicotné.

Kromě jednotného (globálního) standardu OECD pro oznamování a náležitou péči v oblasti informací o finančních účtech, který zakládá mezinárodní spolupráci v této oblasti na mnohostranné dohodě příslušných orgánů, a směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15.2.2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/99/EHS, která působí ve vztazích mezi členskými státy Evropské unie, jimž byl věnován předchozí článek, existují i další související opatření, jejichž cílem je zabránit daňovým únikům, legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Následující text se podrobněji zaměřuje na spolupráci České republiky (ČR) se Spojenými státy americkými (USA) v oblasti automatizované výměny informací o finančních účtech a na další opatření Evropské unie (EU) zaměřená na boj proti daňovým únikům a proti tzv. praní špinavých peněz.

1)V současné době stále ne zcela vyjasněnou se jeví otázka určení nadřízeného orgánu PO obce či kraje podle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o svobodném přístupu k informacím "), resp. zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád "). V praxi se vyskytují v zásadě dva právní názory na způsob určení nadřízeného orgánu PO obce či kraje, přičemž se nabízí otázka, zda jsou oba tyto právní názory v praxi udržitelné a v intencích dotčených zákonů aplikovatelné na každý případ. Vyřešení této otázky přitom do současné doby nenabídla komplexním způsobem ani judikatura.

V praxi se často stává, že se osoba, jíž nesvědčí právo nahlížet do správního spisu dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), pokusí získat informace z tohoto spisu prostřednictvím zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Tento krok není zcela vyloučený při respektování skutečnosti, že obě úpravy upravují odlišné situace pro odlišný okruh oprávněných osob.

Při vyřizování žádostí o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), v některých případech dochází ke zvažování, zda požadované informace poskytnout, nebo zda raději vzhledem k ochraně osobních údajů žádost odmítnout.

Ve Sbírce mezinárodních smluv (Sb.m.s.) vyšla již v pořadí devátá dvoustranná dohoda o výměně informací v daňových záležitostech, tentokráte s Bahamským společenstvím. Z pozice České republiky jde tak o další smlouvu s tzv. třetími státy či jurisdikcemi, se kterými nemá dosud uzavřené smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. V rámci mezinárodního boje proti škodlivé daňové soutěži se tímto Česká republika zapojuje do projektů či vychází z výstupních materiálů a podkladů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), dále Evropské unie a skupiny států G20. Boj proti škodlivým daňovým praktikám úzce souvisí se zefektivněním mezinárodní správní spolupráce v daňové oblasti.

Evropská unie v současnosti usilovně navazuje na nedávnou iniciativu Spojených států amerických1) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (The Organization for Economic Co-operation and Development, dále jen „OECD“) při zavádění automatické výměny informací o finančních účtech zahraničních rezidentů. Již v závěru roku 2014 byla směrnicí Rady 2014/107/EU ze dne 9.12.2014 novelizována směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15.2.2011 o správní spolupráci v oblasti daní. Nyní prochází legislativním procesem další připravované změny, které zasahují nejen do oblasti správy daní, ale týkají se také opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Zákon č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“ ), obsahuje nejen povinnost poskytovat zákonem předpokládané informace, ale také podle § 5 odst. 3 povinnost do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost tyto informace zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Tato povinnost je však limitována, neboť zveřejnit plné znění poskytnutých informací má povinný subjekt pouze v případě elektronicky poskytnutých informací. Jestliže byly informace poskytnuty jinou formou nebo se jednalo o mimořádně rozsáhlé, byť elektronicky poskytnuté informace, postačí, když povinný subjekt zveřejní doprovodnou informaci vyjadřující jejich obsah.

V čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod je stanoveno, že státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti, přičemž podmínky a provedení stanoví zákon. Tím je zákon č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“).

V poslední době se v tisku objevilo téma poskytování informací na základě zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím “), a hrazení nákladů za toto poskytování. Toto téma není zcela jednoduché, přináší celou řadu otázek a problémů.

Podle § 82 písm. c) zákona o obcích 1), má člen zastupitelstva obce při výkonu své funkce právo požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, jakož i od zaměstnanců právnických osob, které obec založila nebo zřídila, informace ve věcech, které souvisí s výkonem jejich funkce; informace musí být poskytnuta nejpozději do 30 dnů. V souvislosti s tímto právem vzniká otázka, v jakém rozsahu informace poskytnout. Zákon o obcích obsahuje velmi obecné limity. V praxi proto bývá obtížné posoudit, co všechno jsou „informace ve věcech, které souvisejí s výkonem funkce člena zastupitelstva obce“, resp. na jaké informace má člen zastupitelstva obce právo a na jaké již nikoliv. Nelze stanovit jednoznačná a bezrozporná kritéria.

Problematikou judikatury k právu občana na poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „ZSPI“), jsme se zabývali již v předchozím čísle našeho časopisu. Dnes budeme v této problematice pokračovat. V první části výběru z judikatury na téma práva občanů na poskytnutí informací jsme stručně shrnuli právní úpravu ZSPI a věnovali se judikátům ohledně práva na informaci o tom, komu bylo prominuto příslušenství daně, možnosti získat neveřejné (interní) pokyny vydávané jen pro správce daně a možnosti získání textů ještě nepravomocných rozsudků.

Svobodný přístup k informacím (zápis z porady metodiků finančního ředitelství a Ministerstva financí) Milan Podhrázký Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. října 2011, čj. 1 As 107/2011-70,...

V dnešním výběru judikatury se budeme věnovat oblasti, která primárně nespadá pod daňové zákony, přesto však může být pro daňový subjekt velice důležitá. Popisovanou problematikou budou soudní rozhodnutí věnující se právu občana na informace, tedy zákonu č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSPI“).