Podmínky pojistné

V 07/2021 jsem zakoupila jako FO osobní automobil v hodnotě 250. tis. Kč. V 02/2022 jsem měla havárii (vůz jsem tedy nevlastnila celý kalendářní rok) - totální odpis. Z pojištovny jsem dostala v 04/2022 pojistné plnění ve výši 100 tis. Kč a vrak vozidla byl prodán v 04/2022 v aukci za 120 tis. Kč. Je některý z těchto příjmů zdanitelným příjmem? V 07/2022 jsem si zakoupila nové-ojeté vozidlo za 300 tis. Kč a to na splátky, kdy jsem uhradila akontaci 130 tisíc (použila jsem finance z prodeje vozidla + pojistné plnění) a zbytek budu platit 36 měsíců. Do kterého řádku přiznání musím tyto příjmy uvést a mohu přihlédnout i k nákupní ceně vozidla buď z 07/2021 nebo z 07/2022?

Zaměstnavatelé se při placení pojistného zdravotní pojišťovně setkávají s různými situacemi, kdy základní povinností zaměstnavatele je řádně vyhodnotit nastalou situaci a posléze správně vypočítat a včas odvést pojistné podle zákona ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec pojištěn v měsíci, do kterého je příjem zúčtován. Formou příkladů si ukážeme postupy zaměstnavatele v aktuálně platných právních podmínkách.

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění patří především řádné placení pojistného a plnění oznamovací povinnosti za své zaměstnance. Jestliže zaměstnavatel tyto a další zákonem dané povinnosti neplní, může zcela reálně očekávat sankce ze strany zdravotních pojišťoven, které se při výkonu svých práv soustřeďují především na dlužníky, resp. na ty zaměstnavatele, kteří zákonné povinnosti porušují.

V případě nemoci podnikatele – osoby samostatně výdělečně činné – je ve zdravotním pojištění důležité, jak dlouho tato nemoc trvá. Pokud se jedná o krátkodobou záležitost, nemusí mít nemoc podstatný vliv na vývoj samotné podnikatelské aktivity. Ovšem při déletrvajícím onemocnění mohou pro OSVČ nastat komplikace, třeba i dosti závažné. A právě na situace související s nemocí OSVČ pamatuje do určité míry i právní úprava platná ve zdravotním pojištění, kdy cílem zákonodárce je poskytnout osobám samostatně výdělečně činným určitou úlevu jak při placení záloh na pojistné, tak při celkové platbě pojistného za rozhodné období kalendářního roku ve vazbě na minimální vyměřovací základ platný pro OSVČ.

Zaměstnavatelé musejí poměrně často řešit (nejen z pohledu zdravotního pojištění) situace, kdy je zaměstnanec z nejrůznějších důvodů kratší či delší dobu nepřítomen v práci. Tato okolnost má konkrétně ve zdravotním pojištění přímý vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a plnění některých souvisejících zákonných povinností zaměstnavatelem, případně zaměstnancem. V následujícím textu uvádíme postupy zaměstnavatele ve zdravotním pojištění při nejčastěji se vyskytujících případech nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání včetně specifického řešení situace, která může nastat u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Občas se u zaměstnavatele objeví potřeba zajištění nepředpokládané (a dočasné) pracovní činnosti, třeba za dlouhodoběji nemocného zaměstnance, nebo nutnost zajistit určitý úkol, což není v silách či možnostech stávajících zaměstnanců. V takových případech zaměstnavatelé jednorázově využívají služeb určitých osob, řekněme formou „záskoku“ či krátkodobé výpomoci. A právě takové situace jsou předmětem tohoto článku.

Zaměstnávání osob ze zahraničí není v České republice jevem nijak mimořádným a zaměstnavatelé se s touto situací musejí vypořádat i v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění. Tito zaměstnanci mohou přicházet jak z „evropského“ prostoru, tedy ze států, kde se při zaměstnávání, resp. podnikání, postupuje podle dále uvedených koordinačních pravidel Evropské unie, tak z ostatních zemí. To znamená, že při analýze této problematiky musíme v případě osob zaměstnaných u českého zaměstnavatele důsledně rozlišovat:

Následující příspěvek přináší přehled příjmů, resp. plnění, ze kterých se neplatí zdravotní pojištění - ať už se jedná o příjmy nepodléhající dani nebo od ní osvobozené, případně o zákonné výjimky, tedy příjmy, které zdanění sice podléhají, avšak pojistné na zdravotní pojištění se z nich neodvádí. V závěru článek objasňuje, které osoby se nepovažují ve zdravotním pojištění za zaměstnance.

Kromě státu, který hradí pojistné zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce, řadíme mezi plátce pojistného: – zaměstnavatele (za zaměstnance), – osoby samostatně výdělečně činné, – osoby bez zdanitelných příjmů, přičemž plátci pojistného mohou být i osoby, za které platí pojistné stát, v situaci, kdy se tyto současně stanou OSVČ anebo jsou zaměstnanci – v případě zaměstnání platí pojistné zaměstnavatel.

Pokud OSVČ zahajuje svoji podnikatelskou činnost v roce 2019, platí v souvislosti s placením záloh následující pravidla.

Pokud pojištěnec podniká jako osoba samostatně výdělečně činná, platí pro něj ve zdravotním pojištění četné povinnosti, které musí respektovat. V opačném případě se vystavuje nebezpečí, že zdravotní pojišťovna bude po nezodpovědném podnikateli uplatňovat dlužné pojistné (zálohy na pojistné) včetně penále, případně může provinilci uložit pokutu za porušení některých ustanovení zákona. Z hlediska placení pojistného je zapotřebí vycházet ze skutečnosti, že OSVČ – jako jediná ze skupin plátců – hradí pojistné formou záloh a (případného) doplatku pojistného. Z tohoto důvodu se pravidelně provádí roční zúčtování (konkrétně za rok 2018 v průběhu roku 2019), kdy se z finančního hlediska porovnají uhrazené zálohy, jsou-li podle zákona povinně placeny, s výší pojistného, která je předmětem odvodu.

Jako každoročně, tak i k datu 1. 1. 2019 dochází ve zdravotním pojištění ke změnám, jež mají přímý vliv na placení pojistného všemi skupinami plátců, kterými jsou: a) zaměstnavatelé (za zaměstnance), b) samoplátci, tedy osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů, c) stát, platící pojistné zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce.

V uplynulém období byly ve Sbírce zákonů publikovány dva právní předpisy, které s účinností od 1. ledna 2019 ovlivní placení pojistného všemi skupinami plátců, kterými jsou ve zdravotním pojištění (kromě státu) zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů.

Na základě řešení případů z praxe se v následujícím textu formou příkladů zaměříme na analýzu různých situací, týkajících se placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem v právních podmínkách roku 2018.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „GDPR “), standardizuje od 25. 5. 2018 ochranu osobních dat občanů. Jak můžeme v některých aspektech nahlížet na dopady této nadnárodní právní úpravy do podmínek platných ve zdravotním pojištění?

V souvislosti s nedostatkem (spíše kvalifikovaných) pracovních sil se stávají jedním z „fenoménů“ poslední doby nečekané odchody zaměstnanců, tedy v situaci, kdy se nedomluví se zaměstnavatelem, do zaměstnání zkrátka nepřijdou a začnou pracovat u jiného zaměstnavatele, který jim třeba vytvoří lepší podmínky a především – nabídne vyšší mzdu.

V tomto příspěvku se podrobněji rozepisujeme o zdravotním pojištění, dle zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění, a dle zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, v aktuálním znění pro rok 2018.

Z hlediska účasti zaměstnance na zdravotním pojištění rozhoduje v rámci příslušného kalendářního měsíce u dohody o pracovní činnosti výhradně výše zúčtovaného hrubého příjmu bez ohledu na dobu trvání dohody, problematika tzv. zaměstnání malého rozsahu se ve zdravotním pojištění neřeší.

Výdělečná činnost studentů, tedy zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost, má v oblasti zdravotního pojištění četná specifika zejména s ohledem na skutečnost, že tyto pojištěnce řadíme mezi osoby, za které platí pojistné stát. Zaměstnavatel může studenta „brigádnicky“ zaměstnat třeba na období prázdninových měsíců (nebo jen na část tohoto období), anebo na dobu delší.

V § 10 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “), je zakotvena povinnost osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) oznámit zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě zahájení a ukončení podnikatelské činnosti. U osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze oznamovací povinnost splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář.