Důvodová zpráva k zákonu č. 303/2013 Sb., změna zákonů v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva

Návrh, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva.

Dne 22. března 2012 byl ve Sbírce zákonů uveřejněn zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) a zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Všechny tyto tři normy tvoří první fázi rekodifikace soukromého práva hmotného v České republice.

Nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“) upravuje souhrnně veškeré obecné instituty soukromého práva, obecnou úpravu právnických osob, rodinné právo a absolutní a relativní majetková práva. Zákon o obchodních korporacích navazuje na občanský zákoník úpravou týkající se uspořádání vztahů v obchodních společnostech a družstvech a konečně zákon o mezinárodním právu soukromém stanoví kolizní a procesní normy pro řešení soukromých vztahů s mezinárodním prvkem.

Příprava rekodifikace civilního práva hmotného probíhala v České republice více jak 10 let. Na přípravě základního kodexu soukromého práva se podílela celá řada odborníků právní teorie i praxe. K jeho přípravě byla ustavena rekodifikační komise, jejíž členy byli jmenováni přední čeští experti zabývající se právní naukou civilního práva.

Rekodifikace soukromého práva byla dvakrát podrobena meziresortnímu připomínkovému řízení. Poprvé tomu bylo v roce 2008. Tehdy byla lhůta pro zasílání připomínek u všech tří předpisů delší, než je standardní u jiných zákonů. U NOZ byla lhůta pro zasílání připomínek dokonce 3 měsíce (standardní lhůta je podle Legislativních pravidel vlády 20 dní). I při projednávání NOZ na vládě byla této tématice věnována nadměrná pozornost. Návrh NOZ byl rozdělen do částí, ke kterým byly zřízeny komise Legislativní rady vlády, které celý návrh důsledně projednaly. Plénum Legislativní rady vlády pak návrh NOZ, včetně dvou dalších předpisů rekodifikace, projednalo na třídenním výjezdním zasedání.

Připomínkové řízení se v obdobném duchu opakovalo na počátku roku 2011. Vzhledem k tomu, že návrhy rekodifikace již jednou byly v připomínkovém řízení projednávány, byla zde zvolena standardní délka pro zasílání připomínek. Všechny tři návrhy též na jaře roku 2011 znovu projednala Legislativní rada vlády. Nadměrná pozornost byla rekodifikaci věnována taktéž při jejím projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Ještě před tím, než návrhy zákonů projednal ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, probíhala k jednotlivým částem NOZ neformální expertní jednání, jejichž závěry se následně promítly ve stanovisku ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Stejný postup byl zvolen i u zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).

NOZ je systematicky rozvržen do pěti částí. Podle legislativních zvyklostí se jednotlivé části zákonů dělí na hlavy, díly a oddíly. Pro lepší přehlednost kodexu je v zásadě dodržováno pravidlo, že jeden paragraf má obsahovat až na výjimky nanejvýš dva odstavce. Příbuzné nebo tématicky spjaté instituty jsou řazeny od jednodušších ke složitějším a od obecných ke zvláštním. začíná obecnou částí, kde jsou především vymezeny jednotlivé pojmy, se kterými následně text občanského zákoníku pracuje. Osu celé úpravy občanského zákoníku představuje člověk a jeho zájmy. Právní postavení člověka jako jednotlivce, včetně úpravy práv výlučně a přirozeně spjatých s jeho osobou, je klíčové téma první části zákoníku.

Část druhá občanského zákoníku se věnuje rodinnému právu – upravuje práva a povinnosti osob, které v různých rolích vystupují v rodině. Ustanovení se zabývají institutem manželství, právy a povinnostmi manželů, rodičů a dětí, stejně jako dalšími formami příbuzenství, dále je upraveno osvojení a práva a povinnosti mezi dětmi a dalšími osobami, které jim nahrazují rodiče či jejich funkci nějak doplňují.

Část třetí návrhu zákona upravuje absolutní majetková práva. Návrh NOZ se vrací ke klasické a přehledné systematice úpravy věcných práv. Navrhovaná struktura vymezuje postupně držbu, vlastnictví, spoluvlastnictví, věcná práva k cizím věcem (právo stavby, věcná břemena, zástavní právo a zadržovací právo) a správu cizího majetku, dědické právo.

Čtvrtá část návrhu zákona zabývající se relativními majetkovými právy řeší vznik závazků a jejich obsah, zajištění a zánik. Dále obsahuje závazky z jednotlivých právních jednání i závazky z deliktů. Ustanovení NOZ věnující se jednotlivým smluvním typům z hlediska počtu paragrafů tvoří nejobsáhlejší část návrhu.

Poslední část NOZ upravuje ustanovení společná, přechodná a závěrečná. Tato ustanovení upravují zejména pravidla přechodu ze současně platné právní úpravy na nový právní pořádek.

Mezi nejzásadnější věcné změny, které sebou NOZ přináší, patří:

NOZ je pojat jako obecný civilního práva hmotného. Jako hlavní zásadu soukromého práva vyzdvihuje autonomii vůle. NOZ se snaží o terminologickou jednotnost a užívá tedy co možná pro stejné pojmy stejná slova a pro různé pojmy slova různá. Mezi zásadní změny též patří odklon od stávajícího pojetí neplatnosti právního jednání. Primárně se dává přednost relativní před absolutní neplatností. Opouští se od úplného zbavení způsobilosti k právním úkonům. NOZ více chrání osoby omezené ve svéprávnosti a nabízí další možnosti osobám, u nichž je předpoklad, že budou ve svéprávnosti omezeny. Zavádí se jednotná úprava závazkového práva a tím se odstraňuje dosavadní právní dualismus. Do občanského zákoníku jsou zařazeny i ty smlouvy, které momentálně stojí mimo občanský i obchodní zákoník (např. pojistná smlouva). Zavádí se široké pojetí věci a zavádí se nové pojetí zvířete, které již není považováno za věc, ale za předmět právních vztahů . Sjednocuje se princip ochrany dobré víry nabyvatele (zákazníka) při nabytí vlastnictví od nevlastníka, který byl dosud platný pouze v obchodním právu, čímž se klade důraz na právní jistotu osob jednajících v dobré víře. Do českého civilního práva se vrací princip, že stavba je součástí pozemku (). Dochází k zásadním změnám v oblasti dědického práva, zejména se posiluje vůle zůstavitele. Dochází ke změně koncepce v oblasti náhrady škody, upřednostňuje se náhrada škody uvedením do předešlého stavu oproti náhradě v penězích a posiluje se právní postavení osoby, které byla věc poškozena.

Rekodifikace civilního práva hmotného však přináší i změny v oblasti práva obchodních společností a družstev. Nový zákon o obchodních korporacích navazuje na NOZ a stanoví určité odlišnosti typické pro podnikatelský svět. Zákon o obchodních korporacích nahrazuje dosavadní obchodní zákoník, avšak značná část, zejména právo závazkové, právo nekalé soutěže a obecné instituty obchodního práva jsou přesunuty do NOZ. Stejně tak je ze zákona o obchodních korporacích vyjmuta pasáž upravující obchodní rejstřík. Tato pasáž bude předmětem úpravy samostatného zákona. V zákoně o obchodních korporacích tak zůstává pouze úprava obchodních společností a družstev.

Zákon o obchodních korporacích však dosavadní úpravu obchodních společností a družstev nemění nikterak drasticky. Návrh však na některých místech reaguje na vývoj v právních řádech evropských zemí tak, aby i česká úprava obchodních společností byla ve srovnání se zahraniční úpravou konkurenceschopnou.

Mezi základní změny, které sebou nový zákon o obchodních korporacích přináší, patří následující:

Dochází k částečné liberalizaci pravidel obchodních korporací. Jedná se tak o reakci na vývoj světa obchodu. Liberalizace se neděje samoúčelně a v žádném případě se neděje na úkor ochrany jiných zájmů. Cílem není bezbřehá volnost, ale systém, který na jedné straně neomezuje podnikání, na druhé straně chrání ty, kteří nemají dostatečný vliv nebo dostatečné informace (menšinoví společníci, věřitelé). Zavádí se přísnější a ucelená regulace správy obchodních korporací. Mění se pojetí koncernového práva. Dochází k opuštění chiméry základního kapitálu v s.r.o. Opouští se od povinnosti tvorby základního kapitálu ve výši 200.000,- Kč. Zákon připouští, aby jeden společník vlastnil i více obchodních podílů. Dochází k částečnému rozvolnění akciové společnosti. Navrhuje se změna v úpravě vnitřní struktury akciové společnosti. Dává se možnost volby mezi dualistickou a monistickou strukturou řízení společnosti.

Posledním předpisem tvořícím páteř rekodifikace civilního práva hmotného je nový zákon o mezinárodním právu soukromém. Zákon o mezinárodním právu soukromém je tak normou, která reagovala na věcné změny NOZ. Nový zákon o mezinárodním právu soukromém vychází z pojetí, že součástí mezinárodního práva soukromého je i mezinárodní právo procesní, tedy soubor právních norem upravujících postup soudů a jiných orgánů a účastníků a poměry mezi nimi vznikající v řízení o soukromoprávních věcech, v němž je obsažen mezinárodní prvek. Stěžejní část nového zákona při respektu přednosti norem práva Evropské unie a norem vyplývajících z mezinárodního práva zavádí kolizní úpravu pro řešení případů s mezinárodním prvkem. Zákon též reflektuje moderní přístupy mezinárodního práva soukromého a navazuje na nejnovější úpravu přijatou na úrovni Evropské unie. Zákon o mezinárodním právu soukromém v obecné části též upravuje instituty, které dnes řeší pouze teorie mezinárodního práva soukromého.

Je zřejmé, že změny, které sebou přináší všechny tři právní předpisy tvořící základ rekodifikace soukromého práva, vyžadují další navazující změny v českém právním řádu. Bez provedení těchto změn by byla rekodifikace civilního práva v praxi jen těžko aplikovatelná. Změny nebudou ovšem jen legislativního rázu, ale bude nutné provádět i další nelegislativní změny, aby praxe byla schopna rozsáhlou materii vstřebat. Za takové změny je nutné považovat například úpravu již stávajících informačních systémů (NOZ například vyžaduje, aby ve veřejném seznamu věcí, pokud se jedná o věc, která se do veřejného seznamu zapíše a taková věc náleží do svěřenského fondu, byl zapsán jako vlastník věci svěřenský správce s poznámkou „svěřenský správce“), nebo přípravu nových informačních systémů (NOZ například předpokládá existenci registru smluv o manželském majetkovém režimu).

Pokud jde o legislativní práce, je nutné připravit souhrn legislativních změn, které NOZ, ale i nový zákon o obchodních korporacích budou doprovázet do praxe. Bez těchto změn by aplikovatelnost nové úpravy rekodifikace civilního práva byla jen velmi složitá. Samostatnou kapitolou je nový zákon o mezinárodním právu soukromém. Ten je schopen fungovat sám o sobě jako celek a doprovodné změny nevyžaduje. Na změny v civilním právu způsobené přijetím rekodifikace sám reaguje.

Kromě výkladových potíží, by zachování současného stavu způsobilo nefunkčnost některých věcných řešení. Spousta právních předpisů totiž navazuje na stávající občanský či obchodní zákoník a počítá s věcnými řešeními, které dosavadní právní předpisy přinášejí. Pokud se tedy změnila úprava v NOZ či v zákoně o obchodních korporacích, je třeba, aby se změnil i příslušný právní předpis. NOZ přináší i celou řadu nových institutů, se kterými stávající právní řád vůbec nepočítá. Jejich promítnutí je tak do příslušných právních předpisů nutné. NOZ též přináší na některém místě terminologické změny. Předkladatel si byl při přípravě NOZ vědom skutečnosti, že není schopen provést terminologické změny ve všech navazujících právních předpisech, a tudíž zvolil metodu, kdy pomocí přechodného ustanovení § 3029 odst. 1 NOZ zakotvil, že dovolávají-li se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem zrušují, vstupují na jejich místo ustanovení tohoto zákona. K rozsáhlým terminologickým změnám tak není nutné přistupovat. V opačném případě by navrhovaný zákon měnil velkou část právního řádu. K promítnutí změn terminologie však navrhovaný zákon také v některých případech přistupuje. Jedná se o situaci, kdy se novelizuje právní předpis z jiného věcného důvodu. Pokud již novelizační bod obsahuje terminologickou úpravu v návaznosti na rekodifikaci soukromého práva, tak se přistupuje k tomu, že i na jiných místech takového právního předpisu dochází ke změně terminologie.

Rekodifikace civilního práva hmotného by též nemohla existovat bez promítnutí úpravy hmotného práva do procesních předpisů. Návrh zákona tak musí přinést zásadní zásah do této oblasti. Je potřeba revidovat především úpravu nesporného řízení. Vzhledem k tomu, že byla koncepčně zvolena cesta přijetí samostatného zákona upravujícího nesporná řízení, spočívá těžiště novely občanského soudního řádu především ve zrušení příslušné pasáže upravující oblast nesporných řízení. Jak zákon upravujíc nesporná řízení, tak novela občanského soudního řádu byly do legislativního procesu předloženy s doprovodným zákonem současně.

Důvodem přijetí navrhované úpravy je potřeba reagovat na základní předpisy rekodifikace civilního práva a dovršit tak celý rekodifikační proces. Předkládaný zákon není však jediným legislativním počinem, který uvádí NOZ a zákon o obchodních korporacích v život. Kromě tohoto zákona se předpokládá přijetí:

Navíc bude nutné na změny civilního práva reagovat i na úrovni prováděcích předpisů. Bude tedy nutné provést revizi několika stávajících vyhlášek a nařízení vlády. Ne všechny výše vyjmenované zákony nicméně podmiňují účinnost NOZ (pokud například nebude přijat zákon o veřejném opatrovníkovi do roku 2014, bude platit dosavadní právní úprava až do doby schválení nového předpisu).

Navrhovaný zákon též neprovádí změny v právních předpisech, kde se jednotlivé resorty rozhodly jít samostatně s tím, že provedení změn v návaznosti na NOZ či zákon o obchodních korporacích bude součástí samostatných novel. Předmětné novely totiž sebou přinášejí více změn a provedení návazností na předpisy rekodifikace soukromého práva jsou jen jednou z jejich částí. Takovým případem jsou například daňové předpisy.

Navrhovaný zákon se soustředí především na promítnutí věcných změn. S ohledem na přechodné ustanovení § 3029 odst. 1 NOZ není v zásadě třeba v právním řádu promítat změnu terminologie. K promítnutí terminologických změn však v některých případech beztak dochází. Jednak tam, kde je změna terminologie spojena i se změnou obsahu. Pokud tedy dochází k návazným věcným změnám, používá se již terminologie nová. K celkové změně terminologie dochází také v těch právních předpisech, kde dochází ke změně termínu na jednom místě díky věcnému zásahu do předpisu. Bylo by totiž nelogické, aby jeden právní předpis používal dvojí terminologii. Předkladatel předpokládá, že ke změně zbytku terminologie dojde postupně při přijímání novel jednotlivých právních předpisů, nebo při přijímání právních předpisů nových. Skutečnost, že právní předpisy používají nekonzistentní terminologii, není v českém právním řádu ničím novým. Jako příklad může sloužit dosavadní znění zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním či zákon směnečný a šekový.

Změny přijímané doprovodným zákonem si lze tématicky rozdělit do několika oblastí:

1. Navazující změny v oblasti podnikání a finančních trhů.

Mezi tyto změny se řadí zejména

2. Změny navazující na úpravu nových institutů v oblasti oceňování majetku, pojištění či dražeb.

Mezi tyto změny se řadí zejména

3. Navazující změny v oblasti ochrany spotřebitele.

Mezi tyto změny se řadí zejména

4. Navazující změny v sociální oblasti.

Mezi tyto změny se řadí zejména

5. Navazující změny v oblasti pracovněprávních vztahů.

Mezi tyto změny se řadí především novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

6. Navazující změny v oblasti státní správy.

Mezi tyto změny se řadí zejména

7. Navazující změny v oblasti kultury a v jiných oblastech.

Mezi tyto změny se řadí zejména

8. Navazující změny v právních předpisech upravujících postavení profesních komor.

Mezi tyto změny se řadí zejména

Změny jednotlivých zákonů, které zavádějí procesní úpravu navazující na nové hmotné civilní právo, budou přijímány cestou zvláštních právních předpisů.

Mezi tyto právní předpisy se řadí zejména

novela zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů.

K návrhu se neprovádí hodnocení regulace dopadů (RIA), a to na základě rozhodnutí vlády č. 941 ze dne 14.12.2011, kterým vláda schválila Plán legislativních prací vlády na rok 2012.

Navrhovaný zákon je jen technickou změnou navazující na rekodifikaci civilního práva hmotného a připravený za účelem, aby základní normy rekodifikace civilního práva hmotného mohly být aplikovatelné. Zákon sám o sobě tedy nepřináší přímé dopady na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí.

S určitými nepřímými dopady do veřejných rozpočtů a do podnikatelského prostředí je však třeba počítat. V důsledku doprovodných změn a v důsledku nastavení nových pravidel v doprovodných předpisech, budou muset některé instituce či soukromé osoby částečně přenastavit svá vnitřní pravidla.

Navrhovaný zákon není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Návrh zákona zajišťuje taktéž částečné provedení některých evropských předpisů. Jedná se zejména o právní předpisy, kdy bylo o jejich částečném provedení do jiných zákonů rozhodnuto v rámci projednávání NOZ. Takovými předpisy jsou evropské směrnice na ochranu spotřebitele a předpisy týkající se oblasti pojišťovnictví. V některých případech dochází ke zpřesnění stávající implementace.

Návrhu zákona se dotýkají následující právní předpisy Evropské unie:

Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k rovnosti mužů a žen. Navrhovaný zákon nemá dopad na životní prostředí.

Nově se vymezuje nárok fyzické osoby na úhradu škody, kterou utrpěla při zdolávání požáru na své věci, kterou o své vůli poskytla. Náhrada škody bude poskytována podle soukromoprávní úpravy NOZ (viz ustanovení § 84 odst. 5).

Změny se činí v návaznosti na nové znění ustanovení § 82.

Na rozdíl od ustanovení § 82 se poskytuje náhrada škody právnické a fyzické osobě hasičským záchranným sborem kraje, která jí vznikla v důsledku opatření nutných ke zdolávání požáru, zamezení jeho šíření nebo záchranných prací provedených na rozdíl od ustanovení § 82 na příkaz velitele zásahu nebo velitele jednotky požární ochrany.

Nově se vymezuje nárok na náhradu škody, která vznikla fyzické nebo právnické osobě při zdolávání požáru na výzvu starosty. Škodu hradí obec.

V souvislosti s výše uvedenými změnami se zrušuje číslo „82“, neboť lhůty zde uvedené se vztahují pouze na ustanovení § 83.

Nově se stanoví vymezení odpovědnosti podle NOZ v souvislosti s ustanovením § 82.

Podle dosavadní právní úpravy (§ 2 zákona o státní památkové péči) se kulturní památkou mohla stát pouze věc a tedy ve smyslu dosavadní právní úpravy byly kulturními památkami věci movité a věci nemovité (pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem). Současně není pravidlem, že by kulturní památkou byla jak stavba, tak pozemek, na kterém se stavba nachází (typické je to u drobné architektury – výklenkové kaple, poklony, boží muka, smírčí kříže, ale i transferovaná národní kulturní památka - pozdně gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě atp.). Naopak u archeologických lokalit, kdy novostavby na takové lokalitě kvalitu kulturní památky nesplňují, jsou jako kulturní památky hodné ochrany pouze pozemky bez novostaveb, které se na nich mohou nacházet.

NOZ vrací do tuzemského práva zásadu , v důsledku čehož se stavba, nejedná-li se o stavbu jen dočasnou, prohlašuje za součást pozemku.

V mnoha případech je nositelem kulturně historické hodnoty stavba a nikoli pozemek, na kterém se stavba nachází, nebo naopak pozemek ovšem bez některých nebo i všech staveb, které se na něm nacházejí.

Řada zahraničních právních předpisů bez výslovné vazby na soukromoprávní úpravu předpokládá, že samostatně jako kulturní památky mohou být chráněny stavby (např. Belgie, Finsko, Irsko, Litva, ve Spolkové republice Německo – Bavorsko, Berlín, Braniborsko, Brémy, Dolní Sasko, Hamburk, Meklenbursko – Přední Pomořany, Porýní – Falc, Sársko, Sasko, Sasko – Anhaltsko, Severní Porýní – Vestfálsko), a k této možnosti se přiklonilo i navržené řešení, které předpokládá, že samostatně chráněným statkem může být nejen věc ve smyslu NOZ, ale i stavba, která je podle práva soukromého součástí pozemku, na němž se zájmy památkové péče neuplatňují.

Bez vazby na soukromoprávní pojetí věci tedy bude možné poskytnout ochranu jako kulturní památce stavbě (včetně drobných staveb jako jsou kaple, křížky, boží muka nebo samostatně stojící sochy či sousoší), aniž by bylo třeba omezovat dispozici s pozemkem, na kterém se takové stavby nacházejí. Současně navržená právní úprava umožňuje reagovat i na možnost vzniku novostaveb na pozemcích, které již jsou kulturní památkou, a to deklarací toho, že taková novostavba není předmětem zájmu státní památkové péče.

V ustanovení § 13 je upraveno právo státu na přednostní koupi kulturních památek, které se může dotýkat mimo jiné staveb, které jsou chráněné jako národní kulturní památky. V důsledku zavedení zásady může být stavba, chráněná jako národní kulturní památka, součástí pozemku, který sám národní kulturní památkou není. Aby bylo možné uplatnit právo státu na přednostní koupi kulturních památek, musí být toto právo vztaženo k věci tak, jak ji pojímají předpisy soukromého práva. V souladu s touto koncepcí se tak bude přednostní právo státu v případech, kdy stavba chráněná jako národní kulturní památka je součástí pozemku, který sám národní kulturní památkou není, vztahovat na věc nemovitou, jejíž součástí je národní kulturní památka.

Jedná se o promítnutí změny koncepce a terminologie NOZ v oblasti omezování svéprávnosti.

V důsledku nové koncepce vymezení věci nemovité byla změněna optika ustanovení § 18 odstavce 1, která respektuje toto vymezení a povinnost vyžádat si předchozí souhlas je směřována již nikoli k nemovitým kulturním památkám ale ke stavbám, které jsou kulturními památkami. V souladu s tímto posunem byla také povinnost vyžádat si předchozí souhlas podle odstavce druhého navázána nikoli k přemístění movité kulturní památky ale k přemístění movité věci, která je kulturní památkou. Protože novela nepředpokládá odlišný procesní režim pro stavby a movité věci, které jsou národní kulturní památkou, a protože národní kulturní památkou se mohou stát výlučně stavby a movité věci, které již jsou kulturní památkou, není výslovně upravena povinnost vlastníků národních kulturních památek vyžádat si ve smyslu odstavce 1 nebo 2 tohoto ustanovení předchozí souhlas, protože tato povinnost na ně dopadá z titulu, že jejich stavba nebo movitá věc je současně i kulturní památkou. Stejná konstrukce je uplatněna v § 9 nebo § 20 zákona.

Jde o textové doplnění ustanovení skutkových podstat správních deliktů a přestupků na základě úprav provedených v textu zákona v důsledku přijetí NOZ.

Změna se činí v návaznosti na změnu koncepce týkající se zbavování a omezování způsobilosti k právním úkonům (nově svéprávnosti) v NOZ, kdy napříště již není možné zbavovat způsobilosti k právním úkonům.

S ohledem na skutečnost, že i nová úprava po přijetí NOZ a promítnutí zásady předpokládá, že samostatně jako kulturní památka mohou být chráněny stavby bez pozemků, jejichž jsou nově součástí, nebo naopak, že ne každá stavba, která je součástí pozemku, který je kulturní památkou, je nutně sama jako kulturní památka chráněna, je v přechodném ustanovení předpokládáno zachování dosavadního rozsahu památkové ochrany bez vztahu k promítnutí zásady v soukromém právu.

Změna reaguje na ustanovení § 2527 NOZ, ze kterého vyplývá, jaké údaje má kupujícímu poskytnout prodejce zájezdu při uzavření kupní smlouvy. Úprava v zákoně o cenách, pokud jde o poskytování informace o souhrnné ceně při prodeji zájezdu, se proto stává s novou úpravou v NOZ duplicitní a tudíž nadbytečnou. Proto se navrhuje její vypuštění. Prodejce zájezdu bude mít nadále povinnost při nabídce prodeje zájezdu (např. v katalogu) informovat o konečné (celkové) ceně zájezdu. Dále se též reaguje na terminologii užívanou v novele zákona o oceňování majetku.

Návrh reaguje na nový institut poznámky spornosti dle NOZ.

Jedná se o opravu legislativně technické chyby vzniklé při přípravě předchozích novel.

Jde o nápravu legislativně technické chyby vzniklé při přípravě předchozích novel.

Jde o technickou změnu prováděnou v návaznosti na změnu terminologie NOZ.

Jedná se o legislativně technickou změnu.

Dochází k reformulaci ustanovení v souvislosti s přijetím NOZ. Požadavek věku 18 let a způsobilosti k právním úkonům se navrhuje nahradit obecným termínem plná svéprávnost, který zahrnuje obě výše uvedené podmínky. V souladu s ustanovením § 30 NOZ se nově plně svéprávným stává i nezletilý, kterému soud na jeho návrh nebo na návrh jeho zákonného zástupce, pokud s tím bude nezletilý souhlasit, přiznal plnou svéprávnost, dosáhl-li věku šestnácti let a bude-li osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti, případně bude-li to z vážných důvodů v jeho zájmu. Dále se v souladu s ustanovením § 33 NOZ umožňuje provozovat živnost i nezletilým osobám, kterým jejich zákonný zástupce s přivolením soudu udělí souhlas se samostatným provozováním obchodního závodu nebo určité výdělečné činnosti. Bude se tedy jednat o právo nezletilce provozovat ty živnosti, které souvisí s činností, k níž byl dán souhlas zákonného zástupce a soudu.

Důvodem navržené úpravy je dosáhnout toho, aby osoby ze třetích zemí, kterým byl v České republice povolen trvalý pobyt, nebyly povinny k prokázání bezúhonnosti dokládat i výpis z rejstříku trestů ze země, jejímiž jsou občany.

Jde o technickou změnu prováděnou v návaznosti na změnu terminologie NOZ.

Navrhovaná změna je reakcí na zrušení obchodního zákoníku v důsledku rekodifikace soukromého práva hmotného.

Cílem navrhované změny je vyjasnit, že pravidlo zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku se vztahuje pouze na osoby zapisované do tohoto rejstříku.

Jedná se o změnu ustanovení navazující na zrušení obchodního zákoníku a zároveň odstranění pochybností o tom, kterých fyzických osob se ustanovení týká.

Dochází k technické reformulaci a zjednodušení ustanovení.

Ustanovení se vypouští v návaznosti na terminologii NOZ. Ten již nezná institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, který je dle stávající právní úpravy důvodem pro zrušení živnostenského oprávnění, a předpokládá, že k omezení svéprávnosti osob bude docházet pouze z důvodů duševní poruchy člověka, která není jen přechodné povahy. V případě omezení svéprávnosti podnikatele bude nezbytné, aby z důvodů ochrany zájmů opatrovance i zájmů třetích osob podmínky pro živnostenské podnikání splňoval soudem jmenovaný opatrovník.

Dochází ke sladění právní úpravy živnostenského zákona s textem NOZ a zákona o zvláštních řízeních soudních. Navrhovaná změna právní úpravy pokračování v provozování živnosti při úmrtí podnikatele navazuje na zavedení nového institutu likvidace pozůstalosti NOZ (§ 1713) a zejména pak novou právní úpravu zákona o zvláštních řízeních soudních, která obsahuje postavení likvidačního správce. Pokračování v živnosti se umožňuje taktéž svěřenskému správci, pokud zůstavitel vložil obchodní závod do svěřenského fondu pořízením pro případ smrti. Navrhuje se též umožnit pokračování v živnosti vykonavateli závěti. Bude se však jednat pouze o případ předpokládaný ustanovením § 1554, tedy pokud vykonavateli závěti náleží správa pozůstalosti.

Dochází k terminologické úpravě ustanovení za účelem sladění pojmů užívaných v živnostenském zákoně a tím vyloučení pochybností o významu těchto termínů.

S ohledem na skutečnost, že NOZ již nerozlišuje termín sídlo a místo podnikání, dochází k harmonizaci jednotlivých ustanovení takovým způsobem, aby odpovídala NOZ. V návaznosti na znění zákona o evidenci obyvatel se upřesňuje stávající právní úprava upravující povinnost podnikatele prokázat právní důvod pro užívání prostor, v nichž má na území České republiky sídlo a zahraniční osoba organizační složku obchodního závodu. Neměl-li občan ČR, který se narodil v cizině, pobyt na území České republiky nebo jej nelze zjistit, je místem jeho trvalého pobytu sídlo zvláštní matriky. Úřadem zvláštní matriky se rozumí Úřad městské části Brno-střed; tento úřad je zároveň ohlašovnou.

Úprava o